Den 6
Ráno nás kupodivu nevzbudili plešky déšť, ani ožralci, ale děti z vedlejšího stanu. Seděli na lavičce, kterou jsme tam předchozí den umístili. Zatím jsem ani nepsal proč. No, když jsme přijeli poprvé do kempu, našli jsme supr místo u stromu, kde byl stín a žádnej stan. Jediná nevýhoda, jak jsme brzo zjistili byla, že kousek vedle stromu byla hozená pěkná šavle. Naštěstí to vůbec nesmrdělo, tak jsme se rozhodli, že to zvládnem. Vzali jsme lavičku (prkno na špalcích), která ležela kousek vedle a šavli jsme jí zaplácli. No, druhej den, už tam přibejval stan za stanem a výsledkem toho bylo i naše předčasné ranní zbuzení dětma odvedle.
Aspoň jsme měli víc času na příparavy (udělat si kafe a tak …).
Výstup na Žiarské sedlo
Vyrazili jsme poměrně brzo – už v 9 jsme byli na cestě a kolem půl 11 jsme vyráželi od auta k Žiarské chatě a posléze na Žiarské sedlo. Byl to teda pěknej krpál. Vyšlám jsem si to s přibližně 10 kilovou zátěží. Na mapě byl dycky časovej odhad – kolik by asi tak každej úsek měl trvat. No ani jednou jsme se nevešli do časového limitu. Tak nevim, jestli jsme takový šněci(asi jo) a nebo, jestli ty časy nejsou hodně rychlý. Nahoře na Ždiarském sedlu (výška okolo 1900m.n.m.) jsme si dali dvacet a menší opalovačku(oblečenou ve vší počestnosti). Překonali jsme dneska převýšení přes 1km. Ještě jsme se pak vydali malinko výš, aby jsme pokořili těch 2000m.n.m. a to se nám +/- odhadem povedlo. Nahoře byl nádhernej výhled, ale čas nás tlačil a už bylo potřeba se vracet dolů. Na cestu dolů jsme se moc netěšili. Cesta dolů je dycky těžší, než ta nahoru. Kolena a záda nás naštěstí nebolely – zvládly to bez úhony. Cestou dolů jsme potkali nějakej tábor, nebo skupinku dětí s vedoucíma, snažili jsme se jim utýct, ale ty zatracený zuřivý bestie byly moc rychlý a dole nás dohnaly. Aby jsme jim na dobro zdrhli, půjčili jsme si kolobrndu, kterou půjčovali u Ždiarský chaty na cestu dolů. Jednalo se o úsek asi 5km o převýšení přibližně 400 metrů(jen odhad). Cesta dolů byl celkem adrenalin, ale moc jsme si to užili. Byla to paráda.
Výlet do Štrby
Dole jsme napsali pár sms. Na další den jsme přes slevomat měli zamluvený ubytko ve Štrbě a Danča s Robertem se rozhodli, že se k nám přidaj. Psali jsme teda Danče, že se opozdíme a dorazíme tam až o půl dováté a to stejné jsem psal i majiteli penzionu. Následně jsme jeli nakoupit jídlo do kauflandu. Chteli jsme nakoupit něco pořádnýho, protože po pár dnech ve stanu jsme už pociťovali lehce absenci dobrýho jídla. Koupili jsme brambory, sejry(hlavně brinzu, která nám tu zachutnala) atd atd. Mezi tím se nám Danča ozvala s tím, že dnes nezvládnou a že ve Štrvě s náma budou až další den. Zapoměl jsem zmínit, že ubytování, které jsme měli zamluvené, byl skoro celý penzion.
Vyrazili jsme teda po dálnici Do Štrby. 120cítkou to šlo docela rychle. Docela rychle jsme to i našli.
Ubytování ve Štrbě
Problém byl jen v tom, že na dané adrese o nás nikdo nevěděl a pán tvrdil, že na dnešek nemá nikoho nahlášeného. Po chvíli jsme si vyjasnili nedorozumění a zjisili jsme, že stojím u špatnýho baráku a měl jsem jít k sousedovi, kterej nás tam už nějakou chvíli šmíroval a vyčkával příjezdu zákazníka. Vše se vyjasnilo, omluvil jsem se za omyl a podal si ruce se sousedem. Ten nám ukázal svoje sídlo, dal několik rad a předal klíče. První co jsme udělali v našem novém luxusním ubytování bylo, že jsme si unavený po celodenním výletu uvařili kafe. Následně sprcha, psaní deníku, vynikající salátek a nakládanej sejra a nesmim zapomenout na vynikající MaĎarský víno, Zlatý Bažant Radler a skvělou společnost. Teď už ale opravdu únavou padáme na huby a jdeme spát nový příběh ….
