Na tenhle den jsme si zaplatili za 30e výlet k severnímu ledovýmu oceánu. Měl jsem trochu strach, že to to bude zase strávenejch 10 hodin v autobuse abychom si udělali u oceánu pár fotek a zase pojedeme zpátky. Nakonec to bylo tak nějak podobně, ale uznal jsem, že to byla nejlepší možnost jak to udělat. Cestou nás ještě překvapili nějakejma zajímavejma zastávkama nádherným počasím. Sami průvodkyně nám říkali, že mámě opravdu štěstí, že takhle nádherný počasí tu snad ještě nezažili. Začalo tu už ráno, když nám řídič, kterej neuměl ani slovo anglicky, napsal do sněhu, že je -37°C. Docela vtipný bylo, že cestovka byla Ruská, stejně tak jako průvodkyně a ani jedna z nich neuměla Finsky, takže se s řidičem dycky musel domlouvat někdo jinej Finsky. V autobuse jsme okamžitě upadli do komatu a vzbudili se až na další zastávce v Utsjoki.
Polární vesnice Utsjoki
Ta je známá svým starým kostelem, nádherným okolím a posledníma zachovalýma histrockýma srubama, sloužícíma k ubytování rodin scházících se v kostelu. Sice bylo už 8, ale slunce bylo ještě pořád za obzorem. Den je v Laponsku opravdu krátkej. Slunce nikdy moc vysoko nevyleze. Na druhou stranu je celkem světlo jak před východem, tak i po západu slunce. Měsíc je na obloze snad celejej dent – to je taky dost zajímavý. V těhle končinách maj lidi v sezóně opravdu třeba dvouměsíční den v létě nebo noc v zimě. Venku byla pořádná kosa, ale na to jsme si brzo zvykli. Venku jsme udělali jen pár fotek a během půl hodiny jsme frčeli dál. Tyhle krátký půlhodinový pauzy se nás vlastně drželi po celou dobu zájezdu. Nakonec jsem je začal mít i rád. Sice je to na focení opravdu málo, ale zase toho během Krátkého dne stihnete mnohem víc a taky to v tom mrazu ze začátku, než sme si zvykli, nebylo moc příjemný.
Východy slunce za polárním kruhem
Jak už jsem psal, počasí jsme měli opravdu nádherný, takže cesta byla spíš jako safari, kdy člověk celou dobu nevycházel z údivu co všechno viděl. Jenom červánky a východ slunce trvali asi 3 hodiny – to samý západ. Obloha byla úplně modrá a dokonce jsme viděli vedle cesty i dva losy. Je to tu největší žijící zvíře, dost vzácně viditelný a oproti sobům je naprosto svobodný a divoký. Docela zajímavý je to, že soby jsou vlastně jen polodivoký. Normálně si tu sice choděj přírodou, ale skoro každej má svýho oficiálního majitele, kterej si je hlídá a když je nedostatek potravin, tak i krmí. Dřív je dokonce používali jako tažný zvířata. Dneska už se využívaj spíš v cestovním ruchu a na maso. Vlastněný jsou nejčatějc místníma domorodcema – říkaj si Semi people. Nevim jak to přeložit do Češtiny.
Koupání v Severním ledovém oceánu
Pokračovali jsme v cestě na sever. Čím víc jsme byli na severu, tím víc se oteplovalo. Díky Golfskýmu proudu bylo u moře dokonce až -10°C. Cesta po pobřeží byla úplně nádherná….všude skály zasněžený kaňony, pobřeží apod. Původně tu byli všude ledovce, tak bylo dokonce i vidět jak se pohybovali a projížděli jsme i místem, kde byla obrovská řeka způsobená táním ledovců po době ledový(dnes samo už dávno vyschlá, takže zbylo jen obrovský prázdný koryto). Nad mořem bylo úplně vidět, jak z něj stoupá pára (rozdíl teplot byl celkem velkej). Moře teda zamrzlý díky Golfskýmu proudu zamrzlý nebylo, ale i tak mělo asi -2°C což je v 30° mrazech celkem dost. Slaná voda zamrzá prý až při -8°C, takže nám byla nabídnuta neodmítnutelná nabídka vykoupat se v severním ledovým oceánu. Byli jsme tam jenom autobusem, takže nějaká sauna nebyla bohužel k dispozici. No, ale 3 z nás se přeci jen odhodlali. Hádejte kdo. Kdo jinej než šílený Češi a s náma ještě jedna Francouzka. Pěkně jsme si počkali až všichni vystoupěj, v klidu jsme se převlíkli do plavek a vyrazili dělat šou pro ostatní těžce oděnce číhající s foťákama na pláži. Autobus byl od Pláže tak 50m, takže to byla otázka pár vteřin. Bohužel tam byl trochu sešup k vodě a Marťas si na zamrzlý kluzačce v gumových pantoflích okamžitě rozsekal držku. Tím, že na sobě měl jenom plavky, tak si roztrh trochu ruku. Krve tam bylo jak z prasete, ale celkem rychle se mu to pak zahojilo. No nenechali jsme se rozházet a vlítli do moře. Všude kolem sníh a mráz a jenom my potrhlí Češi a Francouzka se koupeme na pláži :-D. Udělali jsme hopl hep, hopl hep a šli hned ven. I když nejodvážnější byla Frantice…ta se tam vyvalovala jak uhynulý vorvaň :). Rychle zpátky do busu a oblíct si na sebe termoprádlo. Musim říct, že to nebylo nic tak strašnýho. V autobuse bylo teplo, takže jsem během minuty už sem žádnej chlad necejtil. Pěkně jsem se oblík, Marťas si nechal zalepit hnátu a už jsem vyrazil do místní Norský vesnice Bugøines fotit. Jak byla kosa a vlhko, všechno bylo namrzlý, takže jsem si taky ještě 2krát pořádně rozbil držku. Bylo docela štěstí, že to přežil foťák i oba objektivy. Po půl hodince focení jsem se už musel vydat k autobusu a na zpáteční cestu do Vasatokka(naše ubytování).
Koupačka v zimě bez sauny v Severním ledovém oceánu
Cestou zpátky, protože už bylo odpoledne, jsme už neviděli východ slunce, ale zase nám to pro změnu vynahradil západ slunce :). Na zpáteční cestě jsme se už zastavovali jen na záchod, ale vůbec mi to nevadilo. Byl jsem naprosto nadšenej z celého výletu a z toho co jsem všechno viděl. Sice jsme byli 90% času v buse ale i tak to bylo super. Po návratu jsme si zase trochu dáchli a opět si dali saunu. Poslední dvě noci byli nejstudenější, takže venku bylo těch -30°C. To znamená, že rozdíl mezi teplotou v sauně a venkovní teplotou byl asi 130 – 150°C. Voda v jezeře je sladkovodní, takže míň než nula tam bejt nemohlo :). Každopádně byla docela sranda, když člověk vylez spocenej ven tak během chvilky vypadal jako Mikuláš, nebo děna mráz. Všechny chlupy, vlasy, řasy a podobně se obalili námrazou :). Cesta od sauny k jezeru byla asi tak těch 50 – 100m, takže to nebylo úplně blízko. Člověk tam akorát tak došel, chvilku se přemlouval, pak udělal pár kroků do vody, 5-10s ve vodě a rychle ven. V mínus 30°C sem měl trochu problémy s kovovým zábradlím. Taky voda, která z člověka stekla, okamžitě na zemi zamrzala. Takže bylo nutný jak nejrychleji to šlo vklouznout do pantoflích. Stačilo tam stát vteřinu bez pantoflí a už jsme měli přilepený chodidla k zemi. Říkal sem si bejt tam o chvilku dýl bez bačkor, tak se tam přilepím, tak, že už bych se neodlepil. Dycky pak než jsem došel k sauně tak jsem měl plavky zmrzlý tak, že sem je moh normálně lámat. Nejlepší bylo chodit bez plavek, ale to bohužel šlo jen když kolem nebylo moc holek. Vzít si jen ručník a v poho. Taky jsem ale jednou byl přistižen v jezeře v nedbalkách :).
Po sauně jako obvykle společenský večer s holkama na chatce. Tentokrát už přišla řeč a hry i na docela odvážný témata :P.
Jo málem sem zapomněl – bydleli jsme s Francouzkami, Italkami, Číňankou a Polkou.
Zase došlo tak jen na 5 hodin spánku.
