Mapy.cz nám ten výškový profil nenaměřili úplně přesně 🙂 Sněžka se trochu zdrcla. Celá trasa na turistické mapě
Normálně cestopisy z Čech nepíšu, ale říkám si, že je to škoda. Minimálně tenhle trek stojí za to maličko zdokumentovat. Čechy jsou krásné a námi přehlížené české hory se dají dobře srovnávat s nejhezčími světovými treky.
Někdy člověk nemusí letět přes půl světa, aby viděl krásnou přírodu, máme jí i tady doma, za hubičku, a navíc velmi pohodlně s českým turistickým značením.
Počátek cesty
Naší turistickou trasu jsme si dopředu naplánovali opravdu jen velmi hrubě. Věděli jsme, že přijedeme do Horní Malé Úpy (Pomezní body) a že se chceme dostat až do Harrachova. Stanovili jsme si na to víkend v půlce letošního května (2015). Musím říct, že z Hradce Králové je na Pomezky velmi špatné spojení a z Harrachova do HK je na tom hromadná doprava ještě hůře. I díky tomu jsme na cestu museli vyrazit až v sobotu v 7 hodin ráno. Na Pomezní boudy jsme dorazili já, Bláža a Fush až kolem desáté.
Cesta Pomezní Boudy – Sněžka – Bílé Labe
Na první den jsme si naplánovali trasu o vzdálenosti přibližně poloviny celkové cesty, tedy přibližně 20km. Terénem kolem Sněžky to je pro nás netrénované turisty tak akorát, abychom druhý den nebyli úplně odepsaní.
Nasazujeme pohodové tempo a vyrážíme z Pomezek po modré turistické trase. Je hřebenová, takže jdeme téměř sami i přes plný autobus turistů, co s námi dorazil. Až k Jelence jdeme téměř sami a máme klid. V turistické chatě Jelenka si dáváme pivko a užíváme si sluníčka. Teď už následuje výstup na nejvyšší českou horu Sněžku. Tady už je lidí víc.
Sněžka
Na Sněžku vede kabinková lanovka, takže tu klid nečekejte. Bohužel tu nejsou jen turisti. Respektive ne všichni turisti mají stejný přístup k turistice. Potkali jsme tu tak třeba opilého polského kolegu s lahví vodky v ruce. Naštěstí to byl ojedinělí případ. Pokoukáváme po okolních rozhledech, sušíme zpocená vydáváme se na obtížnější část dnešního treku – tedy cestou dolů. Je čas oběda a tak vyhledáváme restaurační zařízení. Naším směrem je první chata s akceptovatelnými cenami a dobrým pivem z vlastního pivovaru Luční bouda. Dáváme si zde luxusní gulášek s domácím pivem za přijatelně vysoké ceny (220 = guláš + pivo). Následně pokračujeme v sestupu podél Bílého Labe. Jak nahoře, tak cestou dolů máme krásní výhledy – Čechy jsou Čechy. Chata u Bílého Labe nám opět poskytuje pohostinnost. Jídlo si sice táhneme v krosnách, kdo by ale odolal česnečce s topinkou. Ceny jsou tu příjemné a ubytování také od nějakých 350Kč/noc. Na Krkonoše je to myslím nádhera.
Cesta od Špindlerovky přes Sněžné jámy, pramen Labe, Mumlavské vodopády do Harrachova
Je druhý den a vstáváme velmi časně. Díky špatnému spojení z Harrachova do Hradce Králové, potřebujeme být na autobusovém nádraží v Harrachově již kolem třetí hodiny. Vyrážíme tak kolem sedmé ráno. Procházíme kolem Erlebachovy body a Špindlerovky. Opět se dostáváme na hřeben a přichází krásné výhledy. Jdeme po červené turistické značce kolem Dívčích a Mužských kamenů, kam si částečně i vylezeme. Pokračujem dál po červené a vylezeme si Velké Šišák i Velké kolo (1507m.n.m.). Sněžné jámy jsou opět pěkná podívaná. Stejně jako na některých místech po cestě, je i tady ještě sníh. Procházíme kolem polské chaty a dál po červené pokračujeme k prameni naší nejdelší řeky Labi. Labskou boudu s klidným svědomím vynecháváme. Pramen Labe jsme nakonec neviděli, protože byl ještě pod sněhem. Příště se to snad povede.
Dále pokračujeme po žluté a po modré turistické značce podél Mumlavy. Ze shora to není moc příjemná cesta. Ne že by nebyly krásné výhledy, ale jdete celou dobu z kopce po nepříjemném kamenném chodníku. Musím říct, že moderní budované chodníky v horách jsme si moc neoblíbili. Chodí se po nich velmi obtížně a člověk si vyvrkne kotník mnohem snadněji než na prosté pěšině. Cestu vyvrcholila ještě asfaltová silnice, ze které jsme měli únik až těsně u Mumlavských vodopádů. Bohužel jsme se museli na ni vrátit. Je to nejkratší cesta na Harrachovské autobusové nádraží. U vodopádů opět využíváme občerstvení místního kiosku a slavíme, že jsme trek završili v pořádku, včas a krásně vyčištěnou hlavou. Teď následuje už jen šílený spoj z Harrachova do Tanvaldu, odkud pojedeme vlakem do Turnova a až z Turnova se teprve dostaneme do HK.
Shrnutí víkendového treku – přechod Krkonoš
Musím uznat, že se jedná o naprosto parádní dvoudenní túru nádhernou hornatou českou přírodou. Naprosto ho můžu doporučit každému. Fyzicky ho zvládne myslím každý, kdo alespoň lehce občas sportuje. Je to geniální lék na stres a způsob jak si vyčistit hlavu od problémů běžného dne – pryč od lidí a elektrosmogu.
Palec nahoru! 😉 „chytře“ napsáno =)