Den 30.
Po asi hodinkách ležení na celkem poholných sedačkách začal být kolem docela ruch a tak jsme po tý pátý ráno vstali, trochu se zlidštili a šli zařídit odbavení. Díky Internetu jsme věděli, že Korean air poskytuje ubytování v hotelu pro svoje pasažéry, který mají u nich na letišti Incheon transfér a byli by na letišti přes noc.
Ubytování v Soulu – Incheon
Bohužel se nám přes internet nepodařilo nikde zjistit, jak si to ubytování zamluvit. Pétě s Petrem o udělal jejich prodejce lůetenek, ale mi je kupovali přes internet. Ani na webu Koeranair jsme nic nenašli. Řekli jsme si teda, že to zkusím přímu u odbavení. Tam nám vosková figurína (korejský letušky tak vypadaj) řekla, že to má udělat náš prodejce letenek a že je to potřebarezervovat 72 hodin předem. Že nám s tím už nepomůže a že to musíme zkusit přímo na letišti v Soulu, jeslli budoi mít nějaký kapacity.
Změna letu
To už jdme věděli od Petra s Péťou, že je hotel fajn a dostali i večeři. Kromě týhle nemilý noviny nám řekla vosková modelka i to, že nám změnili let a místo jedný hodiny odpoledne letíme už v´před devátou ráno. To nás trochu naštvylo, protože jsme se chtěli podívat ještě do Soulu. Pořádaj tam výlety za hubičku nebo zadarmo, ale takhle to nestihneme. Co se dá dělAT. Hlavně že se dostanem domů. Taky nás nepotěšila tím, že letadlo se změnilo z Korean air na ČSA(Už je vlastněj korejci) a tím pádem nám nemohli vytisknout palubní lístky. No nevadí, nějak si poradíme.
Letadlo do Soulu
Letadlo letělo relativně na čas. Dokonce se nám podařilo vyjednat místa u únikovýho východu a tak jsme měli celou cestu spoustu místa na nohy. Aby nám cesta rychle ubíhala, tak jsme si ji krátili filmama, pivem a občas i něčím tvrdším. Jídlo bylo výborný jako obvykle. Korean air by zasloužili za servis jedničku.
Letiště Incheon/Soul – Jižní Korea
Dorazili jsme na letiště Incheon. Je to jen pár kilometrů od Soulu a tak se většinou o něm mluví jako o Soulu. Je to pořádný letiště – aby jsme se dostali k terminálu, tak jsme popojížděli snad 20 minut. Sbalili jsme se co nejrychlejc a utíkali na informace Korean air aby jsme si zkusili ukecat nezarezervovaný ubytování. Největší žijící šťastlivec Matěj dostal instrukce, aby nažhavil svoje štěstí na maximum, aby pro nás měli nějaký rezervní hotelový pokoje, aby jsme nemuseli spát na letišti. U východu na nás nikdo nečekal a tak bylo jasný, že o nás nevědí. U přepážky nám řekli, že nemají rezervaci, odvětili jsme jim tím, že jsme kupovali letenku po netu a že to nešlo. Něco si tam chvilku šuškali a pak nám dali označující samolepky a poukázku na večeři a snídaní. Paráda – zmákli jsme to. Dneska nemusíme spát na letišti a budeme mít ubytování v 8 hevzdičkovým hotelu. Jupí!! Na letišti měli i wifi – konečně civilizovanej stát, kde připojeník internetu berou za samozřejmost – ne jako v Praze. Pořešili jsme si svoje zprávy a během 20ti minut už nás naháněli do autobusu, kterej nás vez asi 30 minut do Harbor hotel v Incheonu. VVečerní výlet do soulu jsme už nestihli bohužel.
Ubytování od Korean Air v Incheonu / Soulu – Jižní Korea
Ubytování byla trochu sranda, protože na recepci popletli číslo pokoje a my se s Jančou dobejvali do cizího pokoje. Vylezla postarší ruska, která neuměla slovo anglicky. Nějak jsme se domluvili, vysvětlili jsme jí, že se půjdem zeptat na recepci. Zkusili jsme ještě pokoj vedle, protože číslo na konci bylo něco mezi 4 a 5 kou. Tam se už spustil nějakej tichej alarm … začalo to hvízdat, ale jen tak po tichu. Šli jsme teda dolů na recepci a tam asi už přepracovanej korejec zjistil, že se upsal. Opravil nám čílo pokoje a schodou kolnosít to byl pokoj hned vedle. Kdyby jsme se nenechali odradit 4 kou na konci a zkoušeli dá, tak u trojky by jsme už měli štěstí. Ruska tam něco vysvětlovala místnímu zmocněnci, ale ten jí rozumněl úplnou tužku. O angličtinu se ani nepokoušela. Uklidnili jsme ji, že ji už na dveře bouchat nebudemem a že je všechno ok. Měli jsme parádní dvoulůžkovej pokoj s celoprosklenou stěnou tak, aby byl výhled co nejlepší. Koupelna nádherná a záchodu ani nemluvě, měl pomalu víc tlačítek, než klávesnice, na který teď píšu. Takový mívají v japonsku. Využil jsem z toho všeho snad jen vyhřívaný prkýnko. Na bidet jsem se nějak neodvážil. Soudě podle zpovědi Monči a zvůků, který byly slyšet ze záchodu, když to testovala Janča, tak to bylo asi super … 😀
Luxusní večeře v podobě švédských stolů
Na nic jsme nečekali a vyrazili rovnou na večeři. Jídelna byla otevřená jen do devíti, tak jsme měli asi jen hodinu a půl. Normálně by to stačilo několikrát, ale s tím, co tam měli všechno za dobroty, to bylo pořád málo. Večeře byla řešená způsobem rautu. Kdo si co urval, to měl. Všeho bylo dostatek. Nejlepší ale bylo velký množství sushi. Tolik Sushi jsem snad nikdy najednou nesněd. Dokonce měli i pravý strouhaný wasabi – žádnej prášek – všechno prvotřídní kvalita a vynikající. Začali jsme suši a mořskýma potvorama. Opravdovýho kraba jsem měl asi poprvě a tdy měli v salátu velký kousky. Nicméně mě to tolik neoslovilo. Po sushi jsme pokračovali teplýma jidlama, kterých bylo na ochutnání asi deset, uzeným lososem, šnekama, chobotničkama, tuňákem, místníma specialitama, knedlíčkama, ostrýma salátama, mezinárodníma salátama s dresinkama, olivama a zakončili to ještě jednou suši, sladkýma dezertama a trochu uspěchanou kávičkou (už nás v 9 vyhazovali). Jako sprváný češi jsme přišli mezi prvníma a odcházeli jako poslední s plnýma bachorama. Jediný, co mi tam trochu kazilo dojem byla naše ruska, která tam asi hodinu seděla nad talířem se zbytkama a pořád nás pozorovala, jak si chodíme pro další a další nášupy. Jídlo bylo zkrátka na jedničku, opravdu skvělej zážitek. Prolejvali jsme ho vynikajícím džusem a na závěr i kafíčkem.
Incheon
Po parádní žranici jsme se dobelhali na pokoje, aby jsme se oblíkli do místních deseti stupňu a šli prozkoumat alespoň okolá hotelu v Incheonu.
Prošli jsme si čínskou čtvrť a vystoupali na místní kopeček. Všude tu chodilo hodně mladých lidí (skoro jako by zrovna zkončil nějakej koncert). Všichni byli střízlivý a chovali se ukázněně. Ne jako u nás, nebi ještě hůř v Aucklandu. Všude kolem byly barevně nasvícený právě rozkvetlý stromy, kytky a umělý tyčky a stromky. Nahoře jsme našli výhled na město, baseballový hřiště na ptačí voliéru i na náš hotel. Dokonce tam měli i venkovní posilovničku a obrovskej památník spolupráce s USA. Byli jsme už hodně unavený a přejedený, tak jsme se už vydali zpátky k hotelu. Tam jsme si dali osvěžující teplou sprchu – po měsíci v příjemných poodmínkách a bez omezení 2 minut na sprchu. Byla to prostě paráda. Jen co jsme se vysprchovali, tak jsme upadli do hlubokýho komatu. V letadle směrem sem jsme díky mobilní antikoncepci (pár malejch uřvánků) moc nenaspali. Únava byla znát. Koran super – opravdu parádní servis – stálo to zato. Škoda jen, že nám posunuli let a tak jsme si nemohli vychutnat ještě hotelovou snídani. Určitě by to stálo zato.
