Cestopisník

Tenhle zaznam teprve ceka na napsani. Dnesni den se zatim nese ve znameni – ja na posteli s Teplotou …. a Terka o me se starajici a nakupujici. Uz se na vas vsechny tesime. Do Prahy prilitame zitra v 9.35. Ja pak jeste budu den u Terky a pak taky alou domu.

Zatim ahoj.
P+T

Odjezdový den

Terka:

Dnešek byl takzvaně „odjezdový den“. Měli jsme v plánu se ráno sbalit, skočit si vyzvednout naše nové oblečky ke švadlenářům a pak se ještě naposledy jít pořádně nadýchat splodin Bangkoku a dojít si na sushi „all you can eat“ (aneb sněz co můžeš), kam jsme se moc těšili. Bohužel Pavlikovi nebylo dobře a tak byl spíš rád, že se mohl zůstat válet v posteli.

Doporučení obleku, košilí a kalhot na míru u krejčího v Bangkoku

Oblečení jsme si vyzvedli – vypadá to pěkně myslím. Kdyby někdo měl zájem si nechat něco ušít v Bangkoku, tak tihle týpci to asi docela umí. Jmenuje se to Nice Fashion na ulici Chula Soi 10. (kousek od zastávky BTS sky trainu – zastávka National stadion) Během tří dnů spíchnou slušný oblek. Pokud máte na zkoušce nějaké výhrady, tak se na vás zatváří, že tomu vůbec nerozumíte jak to je a vysvětlí s častým oslovením „my friend“, že to udělali dobře až jim dáte za pravdu…

Nakupování v Bangkoku

Já jsem se tedy vydala sama ještě naposledy nakupovat. Všude mraky lidí a ještě více zboží. Myslela jsem, jak si odsud odvezu celou novou garderobu, ale ještě nakonec budu ráda, když si budu moc zajít v Čechách koupit něco „normálního“ Dá se tu nakoupit opravdu hodně levně na venkovních trzích…většina kousků je tam za 200 bátů (cca 100 kč), ale problém je že hodně z nich vypadá jako hadry na podlahu, nebo jako kdyby je někdo snesl z půdy po praprababičce….takže asi tak… Ale místní holky tu v tom opravdu chodí a myslím, že tato „moda“ bude brzy i u nás. Líbí se mi tady ten kontrast, kdy venku před optikou stojí stánkař s modely slunečních brýlí a nápisy značek Gucci, Prada, LV a já nevím co všechno, které stojí 200 bátů a uvnitř mají originály za 9 000 bátů…moc nepochybuju o tom, kdo má více zákazníků. Po nákupním dobrodružství jsem se šla podívat na maroda a začali jsme pomalu balit. Ještě jsme si skočili na poslední pravou thajskou baštu k nám dolů do hostelové restošky a pak jsme samozřejmě už moc nestíhali…bylo osm večer a to už jsme chtěli vyjíždět směr letiště a pořád jsme se plácali na hostelu snažíce se nějak inteligentně zabalit krosny, aby se pokud možno rozbilo co nejmíň suvenýrů uvnitř…pak ještě nějaké to záchodové dobrodružství a praní se o mísu… a už jsme byli na cestě.

Letiště v Bangkoku

Na letišti všechno proběhlo bez problémů. Chtěli jsme ještě odpoledne udělat check in online, ale vůbec nám to nešlo ani u Thai airways ani u Swissu…klasika. Naštěstí to šlo na místě, takže asi po půlhoďce stání ve frontě jsme byli odbavení. Naše krosny přibraly každá asi 4 kg, což je pořád krásný…No a to je pro dnešek ode mě asi všechno. Pavlikovi se nechtělo psát, tak to nechal na mě. Asi to nebylo tak zábavný, jako když píše on…Někdy si ty jeho zápisy taky musím přečíst… Za chvilku už se jdeme „nalodit“ do letadla…Doufám, že Pája zvládne cestu v pohodě, je napráškovaný a každých asi 10 minut chodí kloktat vodu se solí….

Já:
Tak cestu jsme zvládli. Jen jsme na Bangkokským letišti málem zapoměli kvádro. Nebejt Terky, tak tam je ještě těď a očmuchávaj ho pejsci od pyrotechniků.

Letadlo z Thajska do Švýcarska

Na dlouhou vzdálenost z Thaiska do Švícarska jsme měli perfektní sedadla u nouzovýho východu. Nikdo neseděl před náma ani vedle nás. Další pozitivum bylo, že jsme měli letušky hned před nosem a záchody n dosah. To se pro mě ukázalo velmi výhodným, když jsem tam lítal kloktat každý 2 minuty. V letadle byla příšerná zima. Měl jsem na sobě moirový triko, další triko, mikču a 2 deky – stejně ale nic moc. Muselo tam bejt snad nějakejch 16 stupňů. V Zurichu jsme měli na transfér jen hoďku. Naštěstí nikde nebyli fronty, tak jsme to tak akorát stihli. I let do Prahy proběh v pohodě. Sice jsem z klimatizací skoro nemoh mluvit, ale to se zlepšilo hned jak jsem si moh na letišti zase vykloktat.

Zpět v Schengenu

V evropě nás snad nikde vůbec nekontrolovali – docela nezvyk – žádný dlouhý pasový kontroly a žádný vyplňování šílených formulářů – Zlatej Šenghen. Jen nás (stejně jako když jseme jeli z Taiwanu) namátkově zkontrolovala celní správa. Aby nás nekontrolovali, sundal jsem všechny lepky z krosen hned jak jsme je dostali do Ruky. Terka mě moc nechápala, i když jsem jí vysvětloval, že vezeme docela dost novýho oblečení a kdyby celníci chtěli, dycky si něco můžou najít a člověk nemá dovolání. No, jak jsem psal, stejně nás namátkově vyhmátli.

Celní kontrola na letišti v Praze

Ženská se nás ptala, odkud jedem – my že teda z Bangkoku. Ona se koukla na pasy – prošla všechny ty razítka a víza…. pak se zeptala jestli nevezeme žádný suvenýry, jídlo, alkohol, atd… Všechno jsme řekli, že ne. Samo jsem měl v krosně flašku Filipínskýho rumu. Naštěstí jí to stačilo a pustila nás. Dost jsem si oddych. Museli by jsme bejvali asi platit pokutu plus nějakej doplatek daní, případně by nám mohli zabavit ten chlast. U východu na nás už čekali Terčina máma s Frankem. Vřele nás přivítali a dovedli k autu, kde na nás už čekali vynikající bramboráčky a následně v Boleslavi spousta výbornýho jídla. Po jídle následovalo asi 19 hodin spánku. Člověk se hned cejtí líp.

Tak jsme doma. 6 tejdnů v Asii, 8 GB fotek, spousta zážitků, nějaký ty bacili a spousta povinností a plánů před náma.