Dneska odpoledne, bylo hezky a tak jsme se s Jirkou dohodli, že si vyjedeme na výlet.na nedaleký(už byl i na fotkách) ostrov – Chi-chin island. Asi ve dvě hodiny jsme se zbalili a vyrazili. Nejdřív jsme se stavili něco zakousnout k obědu v místní školní kantýně. Zbylo na nás už jen něco, co nebylo příjemný ani cenově ani chuťově – to zase přeháním, docela to šlo, ale když se člověk neudusil a vylival všechny kosti, tak toho masa byla jen půlka + půlka z tý půlky byly šlachy. Po jídle byl malinko oříšek roztřídit odpad(tady sou na to dost vysazený) – nápisy na dírách ve zdi(zabudovaný koše) byli jen v Čínštině a tak jsme spíš tipovali.
Chi-chin island
Konečně jsme nasedli na skútr a vydali se na vstříc dobrodružství. Nejdřív jsme dorazili na místo odkud nás i se skútrem měl vzít trajekt. Zaplatili jsme směšných 10NT(asi 6Kč) za dva lidi a skútr(asi to mělo být víc, ale nikdo nám nic neřek) a vyrazili jsme. Pohled z trajektu na město a přístav byl supr, ostatně uvidíte až nabiju baterky a hodim sem fotky. Cesta na ostrov netrvala snad ani 10 minut. Po vylodění jsme zamířili na strnu bližší našemu kampusu. Cestou jsme objevili parádní pláže a tunel s osvíceným stropem(nějaký obrazce) ve kterým, když se dvakrát zatleská, ozvou se ptáci(jen nahrávka). Za tunelem Byl výhled na kampus a parádní pláž s výhledem na skály a přijíždějící lodě do přístavu 😛 .
Lepší pláže byly podél ostrova, tam jsme viděli dokonce i surfaře – vzhledem k tomu, že řádně foukalo, tak měli docela dobrý vlny. Naneštěstí mi došli baterky u foťáku, tak budete mít ze zbytku cesty prdlajz J . Zrovna když jsem si říkal, jaká je to pohoda se skútrem a že se těšim až budu mít vlastní, tak jsme potkali na silnici trochu pomlácenou ležící ženskou. Kolem byli policajti a poraženej skútr. Moc jsme toho neviděli, ale co jsem viděl stačilo. Asi paní na skútru nedala přednost a napálila to do auta, nebo naopak. Auto přežilo bez úhony, ale paní moc vesele nevypadala. Sice si libovala ve stabilizovaný poloze a měla radost z malý holčičky, která nad ní stála(asi dcera), ale vypadalo to, že by raději ocenila pohodlí rychlé záchranné služby. Při počtu skútrů a provozu, kterej tady je, je to až s podivením, že to byla první nehoda, kterou jsme tu viděli. Bohužel špatné věci se nevyhýbají nikomu.
Ale zpátky k veselejšímu tématu. Podél ostrova jsme cestou viděli spoustu nádherných chrámů, až podivením kolik jich tam bylo. Škoda, že nemůžu ukázat fotky – chrámy jsou tady krásně barevný, pozlacený a hrozně členitý hlavně sochama různejch draků a podobně.
Dál cestou jsme našli další pěknou pláž a kolem ní pár větrnejch elektrárniček – foukalo tak, že sem se bál aby neulítli jak vrtulníky. Byl to takovej tip malých elektrárniček s lopatkami dlouhýma maximálně tak metr. To trochu nechápu, při takovým větru bych tam dal 30 x tak velký….ale Taiwanci sou Taiwanci. Nejspíš to maj jen pro ozdobu J .Na pláži taky byli sochy různejch mořskejch potvor, povrch měly z mozaiky, tak to bylo hezky barevný až kýčovitý. Místu to ovšem dodávalo osobitost a jedinečnost … přirovnal bych to asi k tomu, když jsme viděl v Budapešti sbírku plastových někdy pomalovaných krav v životní velikosti … taky trochu kýč. Dál jsme se vydali do přístavu kouknout na nějaký ty parníky a parničky. Bylo tam pár opravdu velkejch lodí a taky jsme viděli sklady, kde se jich pár dokonce vyrábělo. V přístavu jsme se rozhodli, že by jsme už mohli vyrazit domů, ale chtěli jsme zkusit jinou cestu. Na konci ostrova je totiž tunel vedoucí pod mořem na pevninu. Musim říct teda nic moc, nebyl proskleném, takže jsme měli z moře velký kulový, akorát to tam pěkně smrdělo. Když jsme vyjeli ocitli jsme se mezi přístavníma skladama, byl to úplně jinej svět. Řeknu vám, snad nikdy jsem neviděl tolik náklaďáků pohromadě. Každej byl něčím naloženej a fofroval někam vyložit a naopak. Než na nás přišla zelená trvalo to docela dlouho. Pak už jsme se ocitli ve městě a hledali cestu domů. Jeli jsme celkem na slepo, takže jsme se orientovali jen pomocí mrakodrapů. Dojeli jsme k tomu nejvyššímu a chvilku se kolem něj projížděli. Od toho mrakodrapu jsme cestu už znali, tak se nám jelo celkem dobře.
Dorazili jsme domů a já měl ještě asi půl hodinku čas před smluvenou schůzkou s mojí badicí(měl jsem domluveno, že se zajedem podívat do města do nějaký půjčovny po skútru) . Od holek jsem měl zjištěno, že zaplatili půjčovný za 4 měsíce 8500NT(tj. 4500Kč). Bohužel já jsem takový štěstí neměl. Nejdřív jsme zašli náhodně do nějaký půjčovny, chvilku jsme čekali asi než paní začnou dávat reklamy aby za náma mohla přijít a pak nám bylo řečeno, že tak levno to nedělaj, nejlevnější by mě vyšel na 15000 – tj. skoro dvakrát tolik. Vzhledem k tomu, že moje badice není z města, rozhod jsme se zavolat jedný Taiwance, která jsem znal z Čech, aby tý mý malinko poradila – kde to holky půjčili. Řekla, že neví, ale že to zjistí. Hned za chvilku volala zpátky a řekla jméno obchodu, který jsme hned na druhý pokus našli. Bohužel všechny skútry měli rozpůjčované. V další půjčovně nám řekli 7000 na měsíc. No a další už jsme nenašli L . Za tyhle peníze už by se mi vyplatilo si ten skútr koupit. Na skútr sem bohužel zatím žádnou nabídku neobržel, ale dostal sem nabídku na motorku o přibližně stejné kubatuře jako skútr tj 150ccm. za 12000NT(TJ asi 6200). Tady je fotka: Sice jsem motorku původně nechtěl a taky jí odmít, ale vypadá to, že mi asi nic jiného nezbude. Zatím jsem domluveném s Jirkou(On má řidičák i na nejsilnější motorky a v ČR jezdí), že bych ji koupil a jezdil na ni on a já jezdil na jeho skútru. To by bylo asi pro mě ideální, protože jak jsem slyšel, motorka není do města příliš ideální – musí se pořád řadit. No uvidíme.
Svoji badici jsme obdaroval jednou malou studentskou pečetí a z letadla rozdrcenýma lazeňskýma oplatkama, za to, že měla se mnou trpělivost a už jsme pádili domů. Toť pro dnes vše …. Bylo toho malinko víc, tak doufám, že vám to čtení nedalo moc zabrat .
Zdravím do Čech!!!
