DEN 31.
Vzbudili jsme se už před budíkem – asi tím časovým posunem. Dali jsme si sprchu, sbalili jsme se a do toho nás ještě budil hotelovej budík, aby jsme málem nezaspali. Přesně načas jsme přišli dolů, vrátili kartu od pokoje a už na nás čekal šofér s dodávkou.
Taxík na letiště
Nasedli jsme dovnitř a vyrazili. Borec se s tím vůbec nes**l. Jinak to říct nejde. Přes město to valil stovkou, bez blikání přejíýděl z pruhu do pruha a ještě u toho stihnul telefonovat. Ráno ještě nebyla moc doprava, tak si to asi moh dovolit. Jel s náma jak závody v počítačových hrách. Jen co jsme vyrazili za město a dostali se na x kilometrů dlouhej most, rozvalil to až na 178km/h. Brzdil jen když projížděl kolem radarů, který mu ukazovala navigace a očividně věděl dobře, kde se nacházej. Když jsme dojeli k mýtný stanici, kde byla rychlost omezená na km/h zpomalil na stovku jen díky tomu, že mu překáželo auto před náma. Uklidňoval nás pohled na východ slunce (včera jsme viděli západ při jízdě autobusem) a vědomí, že asi ví co dělá, když ani sám není připoutanej – přece by vědomě neohrožoval vlastní život. No, oddychli jsme si, když jsme dorazili na letiště. Na cestěm která nám včera trvala 35 minut nám dokázal ušetřit 15 minut, aby jsme si na letišti pak počekali delší dobu (nakonec se ten čas fakt hodil).
Letiště Incheon
Měli jsme ještě něco přes dve hodiny času na letišti Incheon před odletem. Rovnou jsme si šli zařídit letenky, který nám v Aucklandu nemohli vydat díky změně letu. Vyčekali jsme si frontu a vysvětlili paní na přepážce (o ničem nevěděla) proč jsme u ní a ne na původním letu. Nakonec to nějak dohledala – teda až na mě. U mě zjistila, že mi v systému nezměnili číslo letu a že mi ho sama nemůže změnit. Nebylo jí moc rozumět, ale poslala mě na jedno z okýnek Korean air s tím, že mi to am změní. Ostatní, že to mají v pohodě – to bylo zvláštní, protože jsme kupovali letenky na stejným webu ve stejnej den. Ještě dodala, že na to mám deset minut, ať si máknu, že už zavíraj check in. Když to nestihnu, budu mít smůlu.
Drama se změnou letenky Korean Air/Czech Aairlines
Tak jsem se proběh po místním obrovským terminálu – naštěstí tu je všechno dobře značeno. Přeběh jsem celou frontu a znova celou situaci vysvětloval borcovi. Ten kouknul do systému a poslal mě ještě k jinýmu okýnku. Tam už jsem byl na správný adrese. Ani tam nebyla fronta, tak jsem nemusel předbíhat. Do třetice jsem slečně vysvětlil to, že mi změnili let, ale nezměnili mi číslo letu v letence a že to může udělat jen ona. Pochopila, že spěchám, chvilku tam datlila, vyjeli ji dva lístky a ani jeden mi nedala. Dala mi jen novej itinerář letu. Poslala mě pak na okýnko ČSAčka, že mi to tam dodělají. Když jsem se ptal, kde ho najdu, řekla že neví ale že mám spěchat mám hodně spěchat, jinak to nestihnu. Dal jsem se zase do běhu, proběh půl letiště a nikde nic. Asi 3x jsem se zeptal, ale nikdo nevěděl. Vrátil jsem se teda k první voskový figuře. Ta už na mě čekala jako poslední u odbavení. Ukazal jsem ji itinerář a ona začala datlil. Očividně mě poslali špatně a měl jsem jít zpátky na odbbavení. Slečna tam ještě chvilku něco datlila a pak že se jí to povedlo, akorát nebudu sedět s ostatníma, protože tam je už obsazeno. Nevadí, oddych jsem si. Už mám palubní lístek. Ještě si svoji angličtinoi říkala o nějaký papírek. Došlo mi, že je to asi papír k zavazadlům, že ty mi asi taky nepřesměrovala. Chvilku zase datlila a že to potřebuje i u ostatních. Naštěstí jsem to měl zrovna u sebe ještě z Aucklandu, tak jsem jí to všechno dal a ona dokončila svoji moji adrenalinovou jízdu. Už je všechno ok. Ještě se zmínila, ať si máknem, aby jsme stihli let. Sebrali jsme se a čli rovnou k odbavení. Problém byl jen v tom, že Matěj, kterej se mi snažil pomoct najít neexistujíc okýnko ČSAčka byk zase nezvěstnej. Naštěstí to brzo vzdal a přišel k odbavení, kde jsme ho odchytli a vyrazili k rentgenový kontrole. Vyčekali jsme si frontu a celkem si oddychli, když šlo všechni hladce a zbývalo nám pořáf ještě asi 20 minut času. Úleva trvala jen do chvilky, než nás místní navigace nasměrovala na letištní vlak. Vůbec jsme netušili, jak daleko pojedeme na jinou budovu. Dali jsme se zase do spěchu. Vlak nám ujel přímo před nosem, naštěstí tu jezdí každých 5 minut. Za chvíli dorazil další a odvez náz asi 5 – 10 min na další stanici. Vyšli jsme asi 3 poschodí nahoru a vydali se hledat naši bránu. Naštěstí nebyla daleko.
Úleva v českém letadle
Oddychli jsme si a v klidu si konečně sedli a dali si něco maličkýho k snídani. Nalezli jsme do letedla, kde už nás česky vítaly naše letušky a letušáci. Moc čechá nás v letadle nebylo a tak máme speciální přístup. Jsou na nás hodní a dokonce nám poradili zabrat zadní řadu sedadel, kde se mlžeme i pohodlně natáhnout. My jsme ale vyspaný a letíme přes den, tak to ani nebude potřeba. Aspoň nám tu ale nikdo nechrchl do obličeje. Letušky se s náma baví a nabízejí nám i alkohol. Dal jsem si pivko, ale po po vstřícný nabídce na aperitiv jsem se nenechal dlouho přemlouvat. Vysvětlili nám co mají s když jsem nevědel, co onen chlast je zač, řekli že taky nevědí, ale ať zkusim. Jmenuje se to nějak K14 – je to síla a hořký. Prý to nemusím pít, mě napadlo to ale s něčím smíchat. Nabízenej džus se mi k tomu nehodil, tak to úspěšně míchám s tonikem. Teď už je to mňamka. Přečet jsem si český noviny, dal korejský vynikající jídlo a teď už datlím deníkový resty. Český letušky jsou perfektní a svým skvělým profi přátelským servisem vynahrazují adrenalinovu situaci, kterou předtím ČSAčko nějak nezvládlo. Už se cítíme skoro jako doma. Let rychle ubíhá – ani se netěším až zkončí. Prostě taková pohoda. Domů se ale už těším J.
Poslední Update: Už jsme na Ruzyni. Křéma pro nás jede auto, tak budem za chvíli doma.