Tak na tenhle víkend jsem si naplánoval výlet do národního parku v Kentingu. Je to úplně na jihu ostrova a má to tam jednu obrovskou výhodu a to, že je ta téměř pořád nádherný počasí. Taky teplote je tam vyžší, takže je to asi jedinný místo na Taiwanu, kde se momentálně koupou i Taiwanci. No nevim jestli bych to nazval koupáním, ale o tom až pak. Nezávisle na mě se rozhodli i holky z Hualienu, že si vyjedou do Kentingu, tak jsme se domluvili, že se tam sejdem a že přespim u nich ve stanu. Chtěl jsem vyjet už o den dřív, ale jak jsem už psal, nějak se mi nechtělo a tak jsem to odložil až na sobotu. Řek jsem si že teda aspoň vstanu hodně brzo a vyrazim na cestu. To se taky nepovedlo. Na cestu jsem vyazil až v 9 hodin. 🙂 Nejdřív jsem si ale pod kolejema koupil něco na posilnění a to kafe a výbornej sendvič se slaninou. Pau už jsem opravdu vyrazil – nejdřív k benzince a pak rovnou za nosem. Cestou mě ještě v Kao zaskočilo vojenský letadlo, který mi málem přistálo na hlavu, když jsem jel kolem letiště, jinak už to bylo klidný. Cestou jsem si ještě asi dvakrát zastavil na nějaký to focení a relax. Do Kentingu jsem dorazil něco po poledni a zamířil ndo nejjižnějšího města. Byl jsem totiž s holkama domluvenej, že si ve 2 zavoláme co a jak. Oni teda měli o dost delší cestu, navíc se ještě stavovali v termálních pramenech, takže mi bylo jasný, že jim to ještě bude trvat. Ale i tak jsem potřeboval nějakej jasnej orientační bod, kde se sejít.
Příjezd do Kentingu
Když sem dorazil na místo, tak jsem zjistil, že mám ještě tak hoďku času, tak jsem se rozhod prozkoumat to kolem. Zahlíd jsem maják, tak jsem si řek, že se na něj podívám z blízka….Cesty jsou tam takový bludišťoidní, takže jsem maják nějak ztratil a nenašel, zato jsem ale našel parkoviště, kde jsem nechal skútr a šel se projít. Úplně náhodou to byla cesta na nejjižnější bod celýho Taiwanu, Takže už můžu prohlásit, že jsem byl nejjižnějc, jak to jenom jde – do vody sem teda nelez, takže s jistou rezervou. Jako obvykle tam byla spousta Taiwanců, takže žádnej klid, naopak mě srali(musel sem to říct, te se nedá popsat jinak), jak mi furt lezli před objektiv a jak byli hlučný. No nejjižnější bod ostrova je sice zajímavá atrakce, bohužel tam ale vůbec nic kromě betonovýho cosi není k vidění vůbec nic. Jediný, co je tam zajímavý je vidět, jak se v dálce srážej vlny co dou od Číny s těma co jdou z oceánu. Už jsem ty trotly nemoh vydržet a tak jsem se rozhod, opustit stanoviště. Ještě jsem cestou viděl jednu odbočku, kde byly varovný cedule, jako že národní park a tak, tak jsem se rozhod to vyzkoušet. Asi už to nebylo tak atraktivní, protože Taiwanců značně ubylo. Taky to byla cesta tak 2 kiláky, možná víc, tak možná proto. Každopádně se ta zacházka vyplatila, dovedla mě na skalistou pláž, kde byl pěknej výhled a kde bylo vidět, jak korálový útesy šplhaj z moře – samozřejmě už staletí mrtvý, ale byly vidět pěšinky kudy by se dalo vlíz do vody – vlastně to vypadalo přesně jako útesy na Liouciouyu akorát, že tyhle byly nad vodou. Ještě se mi tam líbila jedna věc – ta pláž byla Taiwanců prostá. Až na vyjímky, ale bylo to na únosný hladině(asi 3 lidi na rozloze x km2). Nastali mi ovšem 2 dost blbý problémy – jeden ten, že už byly 2 hodiny a já se holkám nemoh ohlásit, protože jsem zjistil, že nemám signál a druhej, urgentnější problém – že jsem začal těžce potřebovat na velkou. Bylo nutný si nejdřív ujasnit priority – to netrvalo dlouho, protože se ke mě moje břicho zachovalo celkem zákeřně a řeklo si o okamžitou rakci. To ovšem nebylo nic lehkýho. Už na varovných cedulích bylo psaný, že se nesmí kdoví co a mezi tím rybařit a znečišťovat. No nedalo se nic dělat a musel jsem, nejdřív jsem se musel vyhnout lidem, tak jsem zašel mezi útesy, pak jsem musel ještě počkat než mě přestane šmírovat vrtulnílk, kterej mě zrovna celkem nízko přelítával a samo se chtěl kouknout na bělocha, tak se mu nějak nechtělo odlítnout a chvíli dokonce stál na místě nade mnou. Pak snad už konečně pochopil, nebo mu došel benzín(to už se nedovim) a odletěl. Musim říct, že na poslední chvíli, jinak by viděl, jak tam vytvářim monument, kterej tam bude stát ještě asi celkem dlouho – pokud ho teda nesmeje voda, což jsem plánoval – bohužel tím bych se asi provinil i proti tomu rybaření :P. No už o tom nebudu mluvit, abych neodradil slabší žaludky. Z krátka nechal jsem tam kousek zeMě a dost.
Holky přijely
Pak jsem se hned vydal ke skútru abych našel signál a moh si zavolat z holkama aby mi řekli jak jsou na tom a kdy se sejdeme. Signál samo dlouho nikde, našel jsem ho až na parkovišti u záchodů který jsem tam objevil – to mě taky naštvalo. No holky mi řekli, že právě vylezli z termálních pramenů a že jsou na cestě, že se ozvou za další 2 hodiny. No to mě moc nepotěšili, ale zase jsem díky hledání signálu našel místo pro přespání. Záchody byli totiž pood parkovištěm a hned vedle bylo vysekaný místo. Bylo to fajn, protože tam člověk nemusel mít strach z různý pralesní havěti, z parkoviště nebylo vidět a navíc to bylo ól inkluziv – záchody s tekoucí vodou hned vedle. To je jak v kempu. Myslel jsem že to oceněj hlavně holky, ale nedočkal jsem se. Spíš se pak divili, proč jsme vedle hajzlíků :D.
Pláž v Kentingu
Věděl jsem, že mám ještě minimálně 2 hodiny času a tak jsem se vydal na pláž. Byl jsem sice z motorky už solidně přismahlej, ale řek jsem si, že si lehnu tak abych svoje cyklistický spálení nedráždil. Našel jsem přesně tu pláž, na který jsme už před tím byli na nepovedeným zájezdu s cestovkou. Pláž se mi líbila, navíc tam měli sprchy se sladkou vodou, tak jsem tam zakempoval. Měl jsem všechny věci včetně foťáku sebou, takž se jenom převlíct, byl nadlickej úkol. V malý kabince se všema věcma to není vůbec jednoduchy, sem si málem rozbil hlavu o pisoár – jinde nešlo zamknout. No ale zvlád sem to. Na plaži jsem vybalil svůj titěrnej ručník a usoudil, že bude lepší, když na něj dám věci aby se mi do nich nedostal písek. Sám sem si lehnul do písku a slunil se – to byla paráda. Akorát jsem musel snášet hulákání Taiwanců, občasný bombardování míčem od nedalekýho volejbalu a bezohledný lidi, který mě během pá vteřin co jsem se byl koupat zadupali ručník do písku a sedli si asi centimetr vedle….jako by na pláži nebylo tři prdele volnýho místa. No neva, vzal jsem si věci a posunul se sám.
Taiwanci se nekoupou
Teď konečně k tomu jak se ne/koupou Taiwanci. Je to docela sranda je pozorovat. Začnu s tím co vyváděj na pláži. Dycky po sobě házej písek, nebo cokoliv aby byli celý zasraný od písku včetně zahrabávání se. To by nebylo ani tak neobvyklí. Jenže oni to dělaj oblečený, líp řečeno v jejich koupacích úborech. Většina z nich, hlavně holky, si nesundá ani triko a koupou se oblečený. Takže je možný vidět na pláži spoustu špinavých lidí, který čuměj na vodu. Oni se totiž skoro nekoupou. Dycky přijedou na skútru k pláži, vyfotěj se u moře a zase můžou jet. Kenting je vyjímka, tady dokonce vlezou i do vody. I když teda maximálně 2 metry od břehu – kde maj vody tak po prsa. Překvapivý je, že ač je Taiwan ostrovní stát, tak spousta Taiwanců neumí plavat, nebo se dokonce bojej vody. Ještě jsem zapomněl popsat tu nejlepší věc – v čem se tu koupou holky. Je to docela vtipný, protože maj asi 3 díli plavek. Nejdřív nějaká ta čepička, pak samo nějakej celozahalující celotrikot, nebo triko včetně podprsenky, zkrátka se vším všady, a spodní díl plavek se sukýnkou. Ta občas vypadá na plavkách dost komicky. Když se de holka koupat do vody spíš v hadrech na balet, než v plavkách, tak už člověk bystří a říká si, že asi bude muset poskytovat první pomoc. Přál bych vám to vidět, bohužel fotky nemám, protože jsem se bál písku.
Večer v Kentingu
Po asi Dvou hodinách mi zavolali holky, že to ještě asi tak další dvě hodiny bude trvat. To už se začínalo stmívat, tak jsem se rozhod, že se osprchuju a na pláži to zabalim. Vlez jsem zase se všema věcma dovntř a dal si sprchu. Tentokrát jsem si všim, že tam píšou něco o nějakým poplatku. Ale když se bojej a neřeknou si, tak maj smůlu. Normálně sem prošel a nikdo neřek ani popel. Vyrazil jsem na ulici, kde se pořádá asi celkem pravidelně noční trh. Už když jsme tu byli posledně, tak jsme ho viděli, ale nějak jsme se nedostali k tomu si ho prohlídnout z blízka. Teď tam zrovna začínali stavět všechny stánky se všema dobrotama. Je to vážně dlouhej trh, možná přes kilometr a krámky sou v obou směrech. Když jsem došel na konec, tak jsem šel ještě fotit na pláž a pak jsem se vrátil a šel zpátky. Ještě jsem se kouknul do jednoho kamenýho krámku, kde prodávali trekový boty značky Merrell(snad se to tak píše) abych zjistil, že na mě maj jen boty, který se mi nelíběj, ale i to byl pokrok. To už volali holky, že jsou tady a já je navigoval tak, aby jsme se potkali. Zaparkovaly skútry a šli jsme se podívat na trh. Tentokrát už byl v plným proudu. Všude strašná spousta lidí. Je to fakt zajímavý pozorovat – je to vlastně silnice, po který chodí spousta lidí ve dvou směrech a do toho ještě projížděj auta a autobusy vozící nový Taiwance. V krámkách maj většinou nechutnosti, dobroty a cetky. Já preferuju ty dobroty. Nejdřív jsme zaměřili do restaurace na večeři. Všechno je tam předražený, tak jsme vybrali restauraci, která měla napsaný ceny u vchodu a to 70. Než nás usadili vzali ze stolu igelitovej ubrus se vším bordelem, zahodili a dali nám novej. V ceníku jsme samo zjistili, že za těch 70 je jen něco jako rizoto, tak jsme si to teda dali s kreverama, to stálo už 90. Dostali jsme titěrnou porcičku asi se třema krevetkama, no ale co jsme mohli čekat. Zaplatili jsme a vydali na trh. Tam jsem si za stovku vyhlíd takový grilovaný masíčko. Sem si říkal, že když mě došel mejl s pozvánkou na Májku, a já tam nemůžu, tak si dám prase aspoň tady. Bylo to dost tučný a to se mi líbilo. Co bylo super, že pod to dali nakrajenej česnek na hrubo – tak dycky čtvrtina stroužku. – Bylo to fakt drsný, ale výborný. Stejně dobře se to ale nejevilo holkám, se kterýma jsem se měl dělit o stan:D. No nedal jsem jim na vybranou. Ještě by bodlo pivko aby to bylo fakt jako na májce, ale vzhledem k tomu, že jsem na Taiwanu, tak jsem dal přednost čerstvýmu kokosáku s brčkem. Vážně supr. Pak už jsme se vydali bydlet.
Spaní pod stanem v Kentingu
Dojeli jsme na naše parkoviště a postavili stan. Ještě jsem si jak jsem slíbil vyčistil zuby a šlo se na kutě. Moc dobře se nám nespalo. Každou chvíli jsme slyšeli nějakej zvuk a hlavně Taiwance který kdoví proč jezdili nahoru na parkoviště. Takže čas od času nám na stan zasvítilo světlo a my měli strach aby nás někdo nešel vyhodit. Taky jsme pak viděli blesky, naštěstí nefotili nás, ale stejně jsme měli strach o skútry. Nad hlavama nám ještě svítil maják, to bylo taky zajímavý, ale ten naštěstí nesvítil přímo na nás, tak nám nevadil. Někdy po 4 hodinách ležení jsme konečně zabrali a už se jen občas budili. Ještě jsem byl trochu náměsíčnej a viděl u holek na nohách obrovskýho pavouka, naštěstí jsem měl ještě soudnost a uvědomoval si to, takže sem vzal baterku a posvítil si. Holky jsem samo vzbudil….Asi si museli myslet, že sem úchylak, když zjistili, že jim z baterkou svítim na nohy :D. No nechtěl jsem je děsit ještě svýma bludama, takže jsme to rychle zaspali.
Kenting
Ráno jsme vstali v půl šestý a shodili stan. Skútry byly na místě a v pořádku tak jsme měli radost. Ještě jsme využili záchodů a šli na parkoviště. Sem snad v životě na jedný noze neměl tolik komárů najednou. Vůbec nevim, kde se tam vyrojili – byl jich plnej stan, ale v noci vůbec neotravovali – nechápu. Na parkovišti jsme ještě zjistili, že kokosáky z předešlýho večera můžeme rozmlátit o obruvník a tak bylo o snídani postaráno. Vyrazili jsme do Nárdního parku v Kentingu – přesnějc řečeno National forest recreation area. Bohužel jsme tam ale přijeli půl hodinou před otvíračkou. Ale nic se nedělo, dvě paní nám ukázaly jak podlízt turnikety :-D. Takže jsme vyrazili do nádherný obrovský pěstěný zahrádky. Všude spousta kytek, všeho možnýho a hlavně žádný Taiwanci. To se bohužel po půl hodině, kdy park otevřel změnilo. Jedna skupinka nás následovala neomylně kamkoliv jsme šli skoro celý dopoledne – bylo to až neuvěřitelný, jako by následovali naši pachovou stopu. Bylo to bludiště cest, ale oni si dycky neomylně vybrali zrovna tu naši aby nás dohonili tam kde si zrovna vychutnáváme kouzlo chvilky a tak všechno zkazili. V parku toho vylo k vidění spousta od nejrůznějších orchydeí, přes kaktusy až po skalní průlezy a krápníkový jeskyně. Tam jsme dokonce vešli ten den asi první a našli tam spící netopíry, který tam samozřejmě hned začali lítat. Byl to docela úžasnej zážitek. Bohužel ale když jsme došli na konec jeskyně a řekli si, že se ještě na ně pudem podívat, zjistili jsme že debilní Taiwanci je samozřejmě vyplašili a vypudili svým debilním hlasitým projevem. Omlouvám se, že to takhle říkám, ale občas už mi lezou na nervy. Dokonce to člověk už občas nevydrží a začne jim nadávat. Ještě, že neuměj Česky. Možná by aspoň ale pár věcí pochopili. Kdo ví co si říkaj oni o nás. Dál jsme našli vyhlídkovou věž uprostřed přírody, kde nás VÝTAH dovez až do horní restaurace, kde stačilo vyjít jedno patro aby jsme se dostali na střechu, odkud byl nádhernej výhled na okolní přírodu. Nebyla dobrá viditelnost, ale na moře a stromy vidět bylo a to nám stačilo. Když jsme se vraceli, tak na nás z vejtahu zase vybafll Taiwanci a našli jsme je taky všude kolem věže. Taky už bylo kolem desátý dopoledne. Hned pod věží byly taky veřejný záchodky – to tu docela oceňuju, že tu občas bejvaj….i když naprosto mi neseděli k okolní přírodě. No to neva – už si začínám zvykat na betonový cestičky v přírodě a nepochopitelně udělaný schody, který maj vejšku přibližně po 5ti centimetrech. Některý věci tu zkrátka nepochopim asi nikdy. Ještě jsem si zašli do botanický zahrady který byla zavřená, když jsme šli kolem poprvé a rozhodli se vydat zpátky ke skútrům.
Už jsme měli hlad a tak jsme vyrazili hledat nějakou levnější restauraci, bohužel během dalších asi 10ti kilometrů nebyla snad ani jedna a tak jsme se rozhodli se najíst přes sámoškou. Dali jsme si “Teplýho psa“(hotdog) a přemejšleli co dál. Já sem pořádně spálenej, takže se mi na pláž už nechtělo, no a holky se rozhodly, že stresovou další noc ve stanu už nechtěj a rozhodli se vydat na cestu zpátky do Hualienu. Musim říct, že ujeli pěknou štreku aby strávili v Kentingu jedno dopoledne(dohromady možná kolem 800Km odhadem). Ale snad to stálo za to.
Provoz na Taiwanu
Ještě jsme spolu jeli asi 20 km a pak se rozloučili ve Fongangu. Dál už jsem jel sám. Cesta celkem v pohodě – utíkala rychle. Jen asi nikdy nepřestanu nadávat na místní řidiče. To sou takový neuvěřitený dobytci, že jim není rovno. Člověk tu pořád musí počítat s tím, že mu někdo bezohledně vjede do cesty. Vůbec tu totiž neberou v úvahu, že na silnici nejsou sami. Myslim, že ani nevědí, co to jsou zpětný zrdcátka, protože je rozhodně nepoužívaj. Taky úplně běžně jezděj na červenou a to i doleva. No jsem rád, že jsem to přežil ve zdraví a jen s nervama v kýblu, protože mě asi 2krát opravdu vyděsili. No, ale to k místní dopravě asi už patří, jen jsem myslel, že jsem si už zvyknul, ale to si asi nikdy nezvyknu. By zasloužili fyzický tresty za každou kravinu kterou udělaj. By Jim už nikdo neříkal, že sou žlutý, protože by jim držky řádně zmodraly. Ale snad by to pomohlo k větší bezpečnosti.
Tak na závěr: víkend mám za sebou a bylo to vážně super i přes všechno co tu píšu – berte mě s rezervou. Navíc mě to stálo jen 2 nádrže benzínu – něco přes 100Kč a nějaký to jídlo. Asi nejdrařší položka byla večeře, který mě dohromady vyšla asi na 150Kč i s kokosákem. Určitě to ale stálo za to – prasátko na česneku sem si vychutnal – holky už tolik ne, ale co nadělám. Chtělo by to vymyslet česnek bez zápachu, i když možná už něco takovýho existuje – nevim.
Loučím se s váma a přeju pěný den!
PS: Dejte si česnek, je to dobrota!
