Cestopisník

Plánovaná cesta 10.prosince 2014 – 14.ledna 2015.

Cestopis začíná: Pro Mexiko jsme se rozhodli hlavně proto, že jsme ještě nikdy nebyli na Americkém kontinentě, protože jsme chtěli vyzkoušet zase trochu něco jiného než Asii a hlavně protože nás lákala Mexická historie a kultura.

Tamější pyramidy jsou něčím záhadným a hodně lákavým. No, zkrátka jsme se rozhodli pro Mexiko. Vyrazit jsme chtěli už loni v zimě, ale vzhledem k menší personální krizi se náš výlet do Mexika musel odložit na neurčito. Letenky jsme koupili až někdy v červenci, kdy konečně přišli akční letenky a my do toho bezmyšlenkovitě šli.

Trasa, kterou jsme po Mexiku projeli + zajímavé body, které jsme kvůli změně trasy nestihli.

Letenky do Mexika na Vánoce

No, tak bezmyšlenkovitě jsme letenky taky nekoupili. Od doby, kdy jsem si jich všimnul poprvé a než jsme se dokopali k jejich koupi (čti našli místo v nadupaných rozvrzích) utekly asi dva dny. Cena mezi tím stoupla asi o 2 tisíce, ale co se dá dělat. Za Nějakých 18 a půl tisíce korun jsou letenky do Mexika pořád zatraceně dobrý kup.

Kudy letět do Mexika

První jsme našli letenky přes Amíky. Přes USA jsou do Mexika letenky asi nejčastěji. Už jsme je i objednali a pak jsme se „hluboce“ zamysleli. Napadlo nás, že 4 hodiny na přestup mezi evropským a americkým kontinentem je celkem dostačujících, ale případná prohlídka tělesných dutin americkými úředníky, kteří svoji práci berou opravdu vážně, by nás mohla zdržet natolik, že bychom let nestihli. Letenky by nám propadli a to by nám zatraceně pokazilo den. Rozhodli jsme se, že dovolenou nemáme natolik často, abychom si nechali zkazit byť jediný den. Variantu letenek do Mexika přes USA jsme tedy tímto opustili. Roli samozřejmě hrála i americká byrokracie, vyplňování formulářů a hlavně potenciální potřeba řešit víza.

Naštěstí jsme našli řešení záhy. V tu samou dobu nabízeli naštěstí podobně levné letenky i holandští bratři v pivu a to dokonce s jediným přestupem v Amsterdamu. Paráda.

Příprava před cestou do Mexika

Letenky jsme koupili na období Vánoc už v červenci. Zdálo se nám, že máme dost času, ale přeci jen bychom měli co nejdřív zarezervovat nějaké ubytování alespoň na období Vánoc a Silvestra. V tuhle dobu totiž chceme být na Karibském pobřeží, kde zrovna bude probíhat nejvyšší sezóna moře chtivých Amíků a Kadíků. Je to pro ně takový zvyk že na vánoce vypadnou ze svých zimou zmítaných domovů vypraví se za „levnou“ dovolenou u svých jižních dolarů chtivých sousedů. Je všeobecně známé, že touhle dobou dokáží svými pupky vyhřát slanou vodu Mexického zálivu až někde ke 36ti stupňům :). Sice nemáme rádi davy, ale máme rádi teplou slanou vodu. O Vánocích to platí dvojnásob. Tak uvidíme, jestli tam z rodilých mluvčích neobrodíme …

Ubytování v Mexiku přes Vánoce

Zpátky k věci – čas na rezervaci ubytování jsme měli, ale jak už to bývá, trvalo nám to více než měsíc, než jsme se do toho skutečně dokopali. Vězte, že 3 – 4 měsíce před Vánoci je už pozdě na to si objednávat to nejlevnější a nejopěvovanější ubytování uprostřed sezóny na karibské pláži Yukatánského poloostrova. Ubytování na 1000 dolarů na noc nebylo výjimkou a těch tam ještě pár zbývalo. Nicméně měli jsme štěstí a několik relativně dobrých hostýlků ještě stále podsouvalo své pelíšky.

Ubytování v Mexiku jsme si tedy zařídili jen na asi 4 dny přes Vánoce v Tulumu (jedna z nejhezčích pláží světa), pak asi 2 dny v Coba a Ještě 3 dny přes Silvestra u jedné z nejslavnějších Májských pyramid Chichen Itza (jeden z nových 7mi divů světa).

Jsme trochu cácorky a tak jsme si řekli, že po dvou dnech na cestě by se hodila nějaká postel i v Mexico City. První 2 noci jsme si tedy zabookovali v Mexico City Hostel.

Plánování cesty po Mexiku

Tenhle podzim se odehrálo hodně změn v našich životech a hodně z toho se stalo těsně před naším odletem do Mexika. Plánování výletu bylo tedy do předu hodně omezené. Víme jen, kde budeme na Vánoce, na Silvestra, kam přiletíme a odkud odlétáme. No, ještě máme pár záchytných bodů a kamaráda průvodce na cesty. Lonely Planet s námi jezdí vždy – tentokrát jsme si ho vzali v originále… Tam nám to ale asi bude prd platné, protože jsme slyšeli že s angličtinou to není v Mexiku vždycky slavné. Uvidíme.

Start cesty do Mexica a začátek cestopisu

Cestopis bych tomu asi úplně neříkal – budou to spíš takové subjektivní povídačky jedné prababičky jak je už mým zvykem.

Zdárně jsme překlenuly všechny časově náročné útrapy a radosti (těch bylo naštěstí většina), které nás sužovali před cestou. Terka měla den před odjezdem už volno, ale já musel ještě do práce. O víkendu jsme se rozloučili s rodinou, v pondělí s kamarádama, v uterý do noci balili, ve středu jsem šel ještě do práce a z práce rovnou na bus do Prahy a k Vendoj pod křídla.  Z toho je vidět, že opravdu ani dvouhodina na odpočinek se nenašla. Dovolená se bude hodit.

Letiště Praha

U Václava nám bylo hezky. Dlouho jsme se neviděli. Shledání po dlouhé době jsme oslavili tradičním českým způsobem. Sedli jsme si na lavičky a vytáhli řízky zabalené v alobalu. Tímto Terce děkuji, že je pro nás připravila. V klasicky sockóznim stylu jsme se pustili do třech tradičních řízků zabalených netradičně v Kaiserce. Já ještě v práci dostal výslužku, protože dnes odcházela jedna kolegyně webmasterka do důchodu.  Jídla jsme tedy měli mraky a tak jsme po česku futrovali a futrovali, aby ani drobek nezůstal nazmar. To se ale nedalo. Rozhodli jsme se teda, že to riskneme a zkusíme jídlo provézt. Přeci jen do Amstru přiletíme kolem osmý hodiny večer a odlétáme až druhý den v poledne.

U check-in u jsme zjistili, že si ho musíme provést stejně sami na vede umístěném automatu. Jedna paní, co hlídala obyčejný lidi, aby nechodili na předností odbavení, nám asi z nudy pomohla vše nacvakat. To jsme celkem ocenili a pokračovali dál provést stejnou proceduru tentokrát k pánovi za přepážkou. Automat neměl moc míst na sezení a tak nás posadil každého někam jinam. Pán byl ale vyloženej sympaťák a hned nám nabíd, že nás posadí k sobě. Že je to sice nějaká vyšší třída, na kterou nemáme nárok, ale že letadlo není úplně plné a že to risknem. To jsme uvítali. Naše palubní lístky roztrhal a natisknul nám nové. Ani mu nevadili naše krosny zabalené v pytlích na odpadky. Ještě ocenil, že jsme nechali koukat aspoň ucha, na které mohl  přilepit čárové kódy letu.  Byl moc fajn, tak nás napadlo, že jsme mu mohli nabídnout zbytek naší sváči – to nás ale napadlo až pozdě :-D. Krosny jsme nechali poslat rovnou až do Mexika … Noc v Amstru musí bez nás nějak přežít. Snad to zvládnou oni i my.

Další odbavení proběhlo v pohodě a let do Amsterdamu taky. Jen hodinka a čtvrt s patnáctiminutovým zpožděním. Nechtěli nás pustit na runway.

Letiště Amsterdam

Teď už sedíme v Amsterodamu. Rozhodli jsme se zatím nevylézat z prostoru „po odbavení“ a přečkat tu nějak noc. Zatím se to ukazuje jako dobrý nápad, protože jsme tu našli parádní osamocený křesílka. Celkem luxus. I když nevím, co na ně naše záda budou říkat po pár hodinách.

Kdyby jste se divili, proč je v textu tolik překlepů, tak vězte že je to kvůli tomu, že jsem se rozhodl pro inovátorský způsob psaní cestopisu. Noťas jsem si tentokrát nechal doma a místo něj jsem si pořídil bezdrátovou klávesnici a píšu všechno rovnou na telefon. Není to ideální, ale lepší než sebou tahat nějaký 4 kila navíc. Tímto se loučím za první den a přeju dobrou noc domů. My snad budeme mít taky dobrou noc tady na letišti. Snad nás odsud nevykopnou :).  V cestě do Mexika pokračujeme zítra ve 12. Třeba dopolko stihnem i trochu Amstru.