Dojeli jsme hrozně unavený a už byla zima. Co nejrychlejc jsme postavili stany, uvařili Hostince a šli spát. Pořád bylo světlo (asi v 1 ráno).
Smrdící voda
Ráno vstávání a koupel v umyvadle kempu. Voda smrděla po zkažených vejcích, tak jsme se museli opláchnout ještě studenou. Dali jsme si snídani, zabalili a vyrazili. Kemp byl placenej, ikdyž být neměl. Prachy po nás nikdo ale nechtěl a na informacích nikdo nebyl. Ujeli jsme teda bez placení.
Lov lachtanů
První zastávka byla na benzince, kde jsme potřebovali nakrmit našeho nenasytnýho PathFindera. Dál jsme vyrazili pozorovat lachtany ve volný přírodě. Nejdřív přišla fotka s lachtanovým ukazatelem vedle silnice. Ukazoval na poloostrov, jehož objetí nám dalo asi 75km. Po pár minutách jsme zmerčili první kousky. Byly ale dost daleko na focení. Už jsme mysleli, že máme smůlu, ale zaúřadovalo Fushovo pověstný štěstí. V obrovský dálce, nevim, jak, si všimnul nějakých fleků na pláži a že to prej sou tuleni. No a oni opravdu byli. A nejen to – objevili jsme tam nádhernej útes, kterej jsme celou dobu hledali a u kterýho jsme strávili další asi 3 hodiny.
Piknik na útesu
Najedli jsme se s úžasným výhledem z útesu na skálu na pobřeží – vypadala jako vztyčenej prst. Když jsme došli až k ní, z profilu vypadala spíš jak nějaký jednorožec.
Stádo tuleňů jsme pozorovali z asi 100m. Některý byli zvědavý a vykukovali na nás z vody jen několik metrů od naší pláže. Byl čas na návrat. Měli jsme před sebou dlouhou cestu do Akureiry a ještě dál. Ve městě jsme dokoupili plynový bomby, vody a uzenýho lososa a půl kila tresky. Oboje nakonec nebylo uzený (později jsme zjistili, že treska byl uzenej losos).
Kempování
Zakempovali jsme pár kilometrů za městěm v parádním závětří – 50m od silnice. Nebylo nás vidět a měli jsme vodu, kde jsem vyplašil pěkně velkou rybu, když jsem si myl ešus. Mě zase vyrušovali auta na silnici, který na mě z 5ti metrů koukali, co tam blbnu uprostřed ničeho u jezírka s ešusem.
