Ráno jsme se probudili do parádního ubytka a dali si dovolenkovou snídošku z čoko mussli. Moc k jídlu toho zase už nebylo a tak hned po tom, co jsem dopsal Cestopisníka za zítřek jsme začali řešit, kam na nákup, abychom měli jídlo na celý den. Většina obchodů v okolí otevírá až v devět a to nám v 7 přišlo dost pozdě. V rámci příprav jsme zjistili, že kdybychom se potřebovali rozdělit, na můj telefon se dá normálně volat. Hovor se dá zvednout tlačítkem u sluchátek s mikrofonem. Na nouzový řešení se to použít dá…
Různě jsme zvažovali alternativy plánů, aby nám do toho zapadl Lidl, který nebyl úplně blízko a abychom se zbytečně nerozdělovali. Taky jsme museli s B vyřešit každodenní tradiční krizi, že nikam nepůjde, že chce zůstat na ubytku a že prostě ne a ne a ne. To se plynule přelilo v deštníkovou krizi – nedovolil jsem jí tahat sebou celej den deštník a to jsem byl hodně ambiciózní. Oproti klackům v kufru auta jsem to ale ustál…. Až nakonec bylo devět a otevřel velkej Mall (obchoďák se spoustou obchůdků) hned vedle našeho ubytka. Místo na vykopávky jsme vyrazili pěšky tam.
Byla to zase taková nová zajímavá zkušenost. Lidl máme rádi, protože je všude stejnej, ale je to vlastně i nevýhoda. Tady měli taky potraviny, jen to zase vypadalo jinak a mohli jsme zkusit nové věci. Kromě jiného jsme si tu nabrali grilované kuřecí stehna s bramborama, místní verzi lasagní a místní tradiční pochoutku – takové cosi všehosi zabalené do listů z vinné révy. Nakoupili jsme toho zase docela dost, i když jen na dva dny. Moc se tu neupejpáme. Samozřejmostí byly nanuky, které jsme prostě koupit museli po tom, co jsme tamty zapomněli na minulém ubytku. Dopřáli jsme si balení šesti mini Magnumů. Paní pokladní nám k nákupu přidala Danajskej dar – zdarma pro děti dvě balení nafukovacích balónků. Nešlo to odmítnout a s přijetím nám bylo jasný, že jsme si zavařili.
Následoval rychlý návrat na ubytko a rychlá bašta kuřat, dokud byly ještě teplé. Byla to mňamka – kuřecí stehna jsou taková naše klasika, co prostě děti jedí a nemusíme se o tom moc dohadovat. Dali jsme si je na terase. Máme sice výhled do vnitrobloku, ale v centra města je to mnohem lepší. Je to krásná oáza klidu a zjistili jsme, že tu máme krom krásné zahrady i bazén.
Po tomhle svačinobědu přišlo ještě kafíčko. Představa byla, že si děti po jídle půjdou hrát dovnitř a my si na terase dáme svých 15 minut ne slávy, ale ticha. V praxi to bylo kvůli nafukování balónků, řešení sporů o balónky, utírací pohotovosti a dalším záminkám jen asi 15 sekund ticha a to jsme je tam s Terkou snad ani nezvládli strávit spolu.
Konečně vyrážíme na výlet a není oproti předpokladu 7, ale spíš po jedenácté. Kilometr a půl, co máme k vykopávkám berem autem a šetříme sílu a čas na areál uvnitř. Má jenom jeden vchod a přesto, že máme areál hned za domem, k pokladně musíme jít přesně na druhou stranu areálu. Východy jsou pak už všude, ale to jsme předtím nevěděli.
Lístky vycházejí na 4,5 euro na dospělého děcka opět zadara. Vykopávky jsou zajímavé – hlavně dochované mozaiky, které vypadají krásně i po spoustě stovek let. Vznik se datuje mezi prvním a 4. stoletím. Navštívili jsme Orfeův dům, Theseův, Dionýsův dům, pár dalších domů, trochu menší amfiteátr než včera a zříceninu trochu novějšího hradu. Na pozadí toho krásně kontrastoval bílý maják a zelená tráva. Tady je mnohem zeleněji než bylo na východě. I cestou do Paphosu jsme zaznamenali pole, které v Proprasopsu vůbec nebyly.
Celkově jsme si to užili, ale po třech hodinách jsme už byly vykopávkami přesyceni a museli jsme vyrazit k autu a udělat nějakou změnu. Přejeli jsme na nejbližší pláž, kterou jsme si vyhlídli od majáku a byla hned za areálem archeoparku.
Hned u parkoviště byla restoška se záchodama a dětským hřištěm. Zmoženi, hladoví po pohodlí a dobrotách, jsme zaparkovali děti na dětském hřišti a sebe na prominentním stolku s výhledem na celou pláž. Děcka dostaly šťávu z vymačkaných pomerančů, tatinek a maminkou kapůčo.
Konečně jsme si vychutnali tu chvilku klidu. Jediná vada na kráse byl vítr. Přestože dnes byl nejteplejší den a bylo to jen na triko, tady foukalo od moře a 17 stupňů profouklo i mikinu. Nešlo to jinak, museli jsme to vydržet, protože tohle místo bylo prostě parádní. Vzdali jsme to až tak po půl hodince a přesedli si ke stolu, kde míň foukalo. Vynahradili jsme si to hambošem s hranclema. Všichni byli spokojení. Maminka nezabodovala jen svým umem obstarávat potravu, ale u Honzíka stoupla v jeho očích i díky jejímu outfitu. Pochválil jí, jak má krásně barevně sladěné červené šaty s modrýma elasťákama. To se Terce moc nezdálo, a tak požádala o upřesnění. Honzík jí to přiblížil tak, že je to super, že takhle vypadá jako Spiderman 😊…
Pak jsme se šli ještě projít po pobřeží. Nejdřív na menší molo. Pak děti objevili kupy naplavených řas. Normálně se tomu všichni vyhýbají, páč se do toho boří boty a trochu to smrdí. Ne naše děti. Ty si z toho udělali skákací hrad a slušně se v tom vyrochtali. Fakt si to užili i se skákáním a skoro i zahrabáváním – tam jsme to už zarazili. Přesto to ale bude dnes na koupání a asi i na praní.
Už se připozdívalo a rozhodně se neoteplovalo. Dneska by byl západ slunce nad mořem bez mraků, ale ta půl hodina nám za to asi nestála. Už včera šly děti spát později a bohužel je jedno, jak pozdě jdou spát, stejně vstávají před šestou. Takže únava veliká a spát musíme dnes co nejdřív. Západ slunce tedy necháváme za sebou, užili jsme si aspoň zlatou hodinku na pláží s výhledem na maják a na burgra. To bylo taky fajn.
Doma už byl fofr. Rychle vykoupat, nakrmit, vyprat, uspat, zacestopisníkovat a dát si romantickou večeři (toasty). Slavíme, že dnes Terka první den není zaměstnanec!!! To bychtělo aspoň flašku. Připijem si ale asi jen mlékem s musli 😊 Jdem na to.
dobrou.
Jo a tady je naše dosavadní cesta: https://mapy.cz/s/fufazakela
