Na včerejšek večer jsem měl domluvenej kulečník, teda vlstně biliard, tady pool. Docela jsem se těšil, že vypadnu z kampusu a trochu se odreaguju. Smluvenej čas byl v 10 hodin u holek na Wenzau. Ještě jsem ale předtím potřeboval zajet na camputer street vrátit operační paměť, kterou jsem si tam koupil před 2ma dněma a která mi nefungovala 🙁 a taky v Káru koupi nějaký to pití a jídlo. Takže abych to všechno ztihnul, vyrazil jsem už asi v 8. Bohužel hned na parkovišti jsem zjistil, že mi nefunguje skútr. Vůbec jsem ho nenastartoval. Znechcuceně jsem zase musel vyšlapat asi pár pater schodů a projít celej kampus, abych se vrátil na koleje a poprosil někoho kdo umí čínsky aby mi zavolal do servisu. Na netu byla zrovna jedna kamarádka, která mi tam zavolala, bohužel můj pronajímatel nebyl zrovna ochotnej. Vypadá to, že si to budu muset opravit na vlastní náklady, což mě teda pěkně sere! Když mu platim za pronájem skůtru, tak by za něj měl bejt zodpověděj a když se něco posere, opravit to! No zatím sem to nevyřešil, takže to budu myset nějak vymyslet až se vrátim z výkendovýho výletu. Chistám se totiž vyrazit holkama na Alishan, což jsou nádherný hory pár hodn cesty odsuď. Pojedem teda vlakem, takže se cesta dost zkrátí. Ale abych to dořek. Skútr jsem teda nerozchodil, tak mě vzali na skútru do káru, kde jsme koupili nějaký to bumbání a chuťovky. Asi v těch 10 akorát jsme dorazili na Wenzao. Káťa už tam čekala a šlo se na kulec. Maj ram totiž v jejich baráku kulec zadara. Bohužel na Taiwanu nechoí asi nic jednoduše, tak nám bylo řečeno, že kulec se smí hrát jen asi do 9ti hodin a pak že už ne. Asi kvůli rámusu, kterej způsobujou koule, když o sebe náhodou zavaděj :P.
Park
No byli jsme pěkně naštvaný, ale chtělo to vymyslet nějakou alternativu. Tak jsme vlzali pití a jídlo a šli do nedalekýho parku u řeky aby jsme tam prostě jen tak poseděli a pokecali. Bylo to celkem zajímavý složení – jedna Taiwanka, Katka, jeden Novozélanďan a moje velká maličkost. Kecali jsme docela dlouho a dozvědělj jsem se spoustu zajímavostí. Třeba jako, že moře na Novým Zélandě má celej rok kolem 8mi stupňů – žádná slast. Taky se nám pochlubil, že jeho rodina se živí pašováním trávy. Docela jsem se divil, že ná tohle vypráví, když nás vidí prvně, ale proč ne. Jak jsme tam kecali, tak jse kolem nás začaly procházet solidně velký krysy, úplně jsem na to čuměl:-O. Ještě že byly plachý a člověka se bály. Cestou zpátky jsme taky potkali pána, kterýho asi unavila cesta a tak sesed z kola a ustlal si prostě na mostě. Docela mě přkvapilo, že nemá stach z místních všudypřítomných krys. No i když oni tu jsou asi pěkně nažraný, tak po něm asi moc nešli :). Se všema jsme se rozloučili a šli jsme spát. Já sem byl domluvenej, že můžu spát u holek abych se nemusel v noci vracet domů, takže jsem si tam ustlal na zemi. Ráno jsem zjistil, že sem totálně poštípanej od nějaký havěti – prej asi nějaký mravenci. Ale fakt štípanec jeden vedle druhýho. No neva, vstávali jsme asi kolem 12, možná dýl :P. Ještě jsme dořešili nějaký detaily, jak pojedem v sobotu na Alishan a Katka mě odvezla domů. Cestou jsme se stavili ještě na oběd a na jeden výbornej čaj. Lepší čaj sem ještě snad neměl. Je to normálně černej čaj, kterej je vychlazenej, plnej ledu a do něj je daná velká porce vanilkový zmrzliny. Prostě sen!. Najedli jsme se v restauraci kousek u nás u kampusu a rozešli se.
Fotbal s Taiwancema
Večer mě ještě čekal tréning na dragon boaty(Přihlásili jsme s etu totiž mezinárodní studenti na závod dračích lodí an dračím festivalu). Kluci to berou totiž docela vážně a chtěj vyhrát, takže máme docela náročný tréningy asi 2krát tejdně. Po tréningu jsme si ještě s pár klukama šli zahrát fotbálek s Taiwancema. Byla to paráda, docela jsem si zahrál. Taiwanský kluci byli celkem dobrý i když měli repekt z naší vejšky, třeba já jsem byl o dobrý dve hlavy větší, než největší z nich. Ale oni to zase vynahrazujou tím jak sou rychlí a mrštný. Nkonec jsme teda vyhráli, lle musim říct, že Taiwanský klucí byli lepší.
Večer jsem utahanej padnul na postel na držku:).
Teď už je sobota a já se chystám vyrazit na vílet. Už se těšim. Alishan je prej nádhernej a my se tam projedeme okružní jízdou v historickým vláčku. Takže toho uvidme hodně, aniž bych zatěžoval moc moje unavený nožičky :P.
To je zase ode mě vše! Mějte se krásně a pozdravuju prý skoro letní Evropu!
PS: mimochodem – tohle je 50. stránka blogu. To by se mělo oslavit ne? 😛