Den 11.
Tentokrát jsme snídani vyřešili rovnou obědem. Nechali jsme si k rýži do krabičky naházet houby, omeletu a nějaký ryby, aby jsme si to pak šli v klidu sníst ke stolu před sámošku 7/11 kde jsme si k tomu dali aspoň kafe. Snídaně to byla vydatná, málem jsme to ani nesnědli. Konečně se tomu jídlu trochu věnujeme a nebudeme vyhladovělí.
Pak už vyrazíme na stejnou křižovatku, kde jsme včera půjčovali surfy. Jen se nedáváme v levo, ale jedeme v právo. Cesta se tam táhne po pobřeží a útesech. Je zima a hrozně fouká. Na koupačku to rozhodně není. Zastavujeme na první vyhlídce, parkujeme motorky a jdeme se projít po pobřeží. Z motorek jsme pěkně vymrzlí, tak doufáme, že se trochu zahřejeme.
Long Pan park
Na pobřeží pěkně fouká a jsou obrovský vlny. Dneska nikdo nesurfuje. Jdeme se projít dál po pobreží – vypadá to, že tam je cesta. Ta se ale brzo ztrácí. Tady nikdo moc pěšky nechodí. Vždycky si zastavěj na vyhlídce, pokoukají a jedou na další. Pěšky se nechodí. My ale jdeme cestou necestou. Docházíme až na zvláštní místo, kam směřuje vítr a kde jsou písečné duny. Jak jsme si později přečetli, tak tu v létě deště všechen písek smetou do oceánu a v zimě a na jaře je pak písek vyfoukáván větrem na pobřeží.
Bohužel tu je kromě moře písku i moře odpadků. Je to jeden velkej smeťák – samý plasty a boty – všude je spousta bot. Bohužel to zhora od silnice z vyhlídky není moc vidět, tak to asi nikoho netrápí. Lidstvo je fakt jeden velkej prasečák. Není to hezkej pohled, jak za sebou necháváme tolik svinčíku. Minimálně tady na Taiwanu by to šlo o 100% zlepšit, kdyby měli veřejný odpadkový koše. Je fakt těžký nějakej najít, většinou musíme všechno nosit do hotelu nebo poprosit v sámošce.
Cesta dál už chybí a nám se nechce šlapat dál odpadkama, tak se vracíme ke scooterům a dál provozujeme „Taiwanskou“ turistiku. Z útesů jsou opravdu nádherné výhledy. Jmenuje se to tu Long Pan park. Pokračujeme až na místo, kde jsme byli předevčírem a projíždíme kolem nejjižnějšího bodu Taiwanu.
E Luan Bi park
Zastavujeme až u E Luan Bi parku. Je to spíš takový turisticky lákadlo. Obrovský parkoviště pro autobusy a takovej malej parčík, do kterýho musíte zaplatit vstupný 60NT. Je to zajímavé asi jen pro autobusy turistů, který se jinak do přírody nedostanou. Tady mají vše koncentrované na malém místě, které stihnou projít za hodinku, aby se mohli vydat zpátky na pláž. Jsou tu anglické trávničky, palmy, hustý džunglovitý porost i pobřeží a pár útesů. Na kopci je navíc maják. Pro nás nic, za co bysme měli platit, ale pro cestovky je to super způsob, jak se na chvíli zbavit autobusu turistů tak, aby si za tu hodinu nestihli něco udělat :).
Opouštíme park E Luan Bi v Kentingu úplně hladový. Zase jsme vůbec nejedli. Z posledních sil lezeme do první restaurace u silnice na cestě směrem Kenting. Je to francouzská dost drahá restaurace, tak si dáváme jen jednu dýňovou polévku na zahnání nejhoršího a na zahřátí. Číšník je evidentně zlamanej – konečně mu do prázdný restaurace přišli nějaký bílí turisti a daj si jen polívku. Nic ale neříkal a dal nám k talíři polívky ještě dvě misky.
Zase nasedáváme na scootry a jedem lovit večeři. V kentingu už se stmívá a na hlavní ulici začíná night market. Jdeme celkem na jistotu a obědnáváme si pizzu :). Je pěkná zima, tak je škoda, že jíme venku. Trochu se děsíme další cesty do hotelu v Hengchunu. Sice je to jen asi 12 km, ale už jsme slušně promrzlý. Navíc fouká nárazovej vítr takovým způsobem, že to občas s člověkem zamává, že má co dělat, aby motorku udržel rovně a sebe na ní. No zvadáme to asi za 15 nekonečných minut a na hotelu se rovnou narveme do koupelny. Terka pod horkou sprchu a já na záchod. Oba jsme to stihli :). Horka sprcha byla úžasná. Po chvíli jsme se trochu zahráli. Dneska už nevystrčíme ven ani nos a je jedno, že máme ještě trochu hlad. Slivovice z Moravy musí stačit.