Dnešní den začal už v noci. Kolem druhé ráno jsem se vzbudil na záchod a sešplhal z naší věže do okolního lesa. Dnes spíme v podstatě vprostřed lesa u jezera. Slyšel jsem nějaké podivné zvuky a zdálo se, že se přibližovaly. Vše se stihlo, ale raději jsem si vylezl rovnou nahoru do bezpečí. Ani jsem si nestihl užít souhvězdí Velkého vozu, které bylo vidět přesně ve výseči stromů nad námi. Ve stanu jsem si všiml, že jsem vzbudil Terku a chystá se taky na urgentní výsadek. Moc sem jí to nedoporučoval, protože se mi zdálo, že zvuky se blíží směrem k nám. Další asi půlhodinu jsme leželi, oči dokořán a poslouchali, jak naše auto a stan obchází nějaká bestie. Byla opravdu blízko. Slyšeli jsme kroky, ale i funění a občas nějaké hrdelní zvuky. Dokud jsem si myslel, že je to nějakej pořádně velikej divočák nebo Terky sob, tak jsem byl v celku v klidu. Když mě ale napadl medvěd, tak mi úplně dobře u žaludku nebylo. Leželi jsme si tam jen tak – zabalení ve spacácích a v podstatě bezbranní. Nic moc představa, ale věděl jsem, že je to velmi nepravdě podobné. Nejspíš to byl pořádně velikej divočák.
Na záchod jsme se odhodlali až o půl hodiny později. Než jsem nechal Terku vylézt, musel jsem zkontrolovat situaci. Byl jsem jako IT guard. Jediné co jsem měl totiž po ruce byl notebook. Tak jsem si ho vzal sebou aspoň jako kyj nebo bariéru mezi mnou a „přírodou“. Bestie naštěstí byla pryč a tak i Terka mohla provést přípravu na další spaní. Já byl pak byl vyhodnocen jako IT security roku. Ještě to trvalo, ale nakonec jsme usnuli.
Ráno jsme si už dali klasiku snídani, balení a hodinu a půl na dálnici. Dnešní zastávku jsem zvolil na pláži jako rozloučení s mořem. Našel jsem parádní pláž asi tak v půlce cestě v městěčku Mellbystrand – těsně vedle dálnice (56.4998568N, 12.9403979E). Je tam parkoviště i záchody a zdroj pitné vody hned vedle pláže. Takže pro nás All inklusive.
Dorážíme někdy v 11. Je asi 22 stupňů, azúro a fouká trochu větřík od moře. Žádné velké horko. Bez větru by bylo. Spousta lidí se tu sluní v dunách písku za pláží, aby unikli větru, ale my se vydali přímo na pláž a rovnou si tam dali oběd. Postupně se pláž plnila, až to tu začalo vypadat skoro jako v Itošce. Voda je tu teplá ve srovnání s Norskem, ale už není tak průzračná. Zato je tu parádní písečná pláž plná mušlí a tak je o zábavu postaráno. Pak blbneme ve vlnách a nejvíc nás baví prozkoumávání písečných dun za pláží. Měkoučký píseček tu krásně hřeje a taksi užíváme závětří, skákání do písku a další hry.
Pak už přichází čas. Ještě jednou se jdeme rozloučit s mořem skákáním ve vlnách a už vše balíme a vyrážíme na další hodinu a půl na dálnici. Baruška má dnes celkem negující a depresivní náladu, tak byla pláž super rozptýlení v atmosféře: „to nejde, nikdy to nepůjde, nic neumím a áááááááewwáááá“. Návrat na dálnici nejdřív znamenal opětovné přivítání pohádek, ale vydrželo to jen půl cesty. Pak už zase nekonečná nůůůda, hlad a beznaděj. Uff ,nějak jsme to dotlačili.
Kolem Trelleborgu není žádné rozumné parkování, které by nám umožňovalo přespat ve stanu, aby to pro nás byla pohoda a klid. Zvolili jsme tedy parkování v nejbližším lese asi 25 min jízdy od Trelleborgu a ráno si přivstaneme. (55.5300557N, 13.2829117E). Snad to nějak zvládneme.
Terka uvařila lehkou večeři a nahnali jsme děti do stanu s pohádkou, aby šly spát, co nejdřív (je 7 a ještě nespí). Já zatím řešil problém, na který jsem přišel včera jen náhodou, když jsem kontroloval výkon fotovoltaiky – kamarád Fuš psal, že měl rekord ve výrobě. Já zjistil sice, že fotovoltaika je vyrábí hezky, ale zároveň, že dům má mnohem větší spotřebu energie, než by měl být. Přestože je tam vše povypínané, spotřebovává nonstop cca 1,2kW. To je jako bychom zapomněli zapnutou rychlovarnou konvici, která bez přestání vaří (samozřejmě nesmysl – to už by nám volali hasiči).
Poprosil jsem kamaráda, aby se u nás doma zastavil. Zjistil, že se nám kouslo tepelné čerpadlo. V den našeho odjezdu na dovolenou byla totiž bouřka. Od druhého kamaráda jsem věděl, že jim problikla elektřina, ale žádný problém nezaznamenal, tak jsem to neřešil. No, ale u nás při tom probliknutí správně nenaběhlo čerpadlo. Hlásilo chybu a protože nevědělo, která bije a nevidělo na svoje senzory, začalo topit. No a topilo neustále. Fuš u nás zjistil, že jsme byli schopni vytopit za ty tři týdny domácnost na cca 40°C a na podlaze v technické místnosti se nedalo stát. Vtipné je, že se to stalo nejen v den, kdy jsme odjížděli, ale snad i v tu samou hodinu. Když jsme odjížděli, tak bylo ale ještě vše ok.
No, uvidíme, jaké budou škody. Zatím to vypadá snad jen na spálenou necelou megawatt elektřiny. Bychom doma mohli snad pěstovat banány. Tohle člověk nevymyslí. Ponaučení pro příště – kontrolovat, kontrolovat a kontrolovat. A já si říkal, že si od toho všeho odpočinu a budu koukat na net, a na display jen kvůli plánování. Asi to budu muset příště zahrnout do nezbytností.
Zatímco jsem řešil domov, děti už ve stanu poslouchaly pohádku a teď už usínají – nebo se o to aspoň snaží. Já jdu zveřejnit předposlední nebo poslední příspěvek. Zítra už nás čeká jen cesta se zastávkami na odpočívadlech a trajekt. Tak uvidíme, jestli bude o čem psát. Dobrou – tentokrát snad bez nočních vyrušení…