Ráno jsme se probudili po klidné noci do příjemného ráda s výhledem na jezero a protější břeh s vodopádem. Mě ovce v noci nebudili, ale Terka říkala, že něco zaslechla. Jeden bobek nám pod žebříkem přibyl, tak je možné, že se k nám nějaká snažila vyšplhat, ale neuspěla.
Hned vedle auta máme kamenný stůl a židle a tak dnes máme vaření a snídani u stolu, což je příjemná změna. Ovesná kaše je výborná jako obvykle, jen je po ní brzo hlad. Po vaření a sbalení jsme si udělali malou vycházku kolem jezera.
Hned vedle nás bylo mechanické rameno, které čistí automaticky žebra odtoku z jezera – něco jako bývá u hydroelektráren, aby se nedostávaly nečistoty do turbín. Ráno to prý makalo, ale já to neviděl. Prošli jsme kolem a užili si cestu po hrázi na kraji jezera a skákání po kamenech, které jsou tu kolem. Skákali jsme tam s dětma snad půl hodiny a já jen doufal, že se vyhneme úrazu. Nejde ohlídat všechno a H už si skáče sám.
Pak už konečně vyrážíme teprve dnes doceňujeme krásu okolních pastvin. Včera v pošmourném počasí to nebylo tak vidět, ale dnes na slunci tráva svítila zelení a kameny kameninou 😊. Kdybych psal průvodce, hned bych sem všechny poslal. Jen by mi teda asi místní nepoděkovali.
Pokračovali jsme dál směrem na Stavanger. Cestou jsme koukali na ceny nafty, abychom dobrali nádrž. Těsně před Stavangerem byla nafta nejlevnější, ale trochu jsme to prokaučovali s představou, že ve městě bude levnější. Nebyla, naopak to byl velký skok do plusu. Abyste měli představu, tady se cena nafty na silnicích pohybuje v rozmezí plus mínus 15 procent a když berete naftu o 10 Kč dráž na litru, tak je to znát.
Zastavili jsme těsně před Stavangerem – možná už na předměstí Stavangeru na místě, které se jmenuje „Sverd i fjell“. Je to Místo u jezera, kde je obrovská sochy 3 obrovských mečů zapíchnutých do země. Tohle místo je docela profláknuté a hodně turistické, takže jsme tu poprvé tu narazili na autobusy turistů a moc klidu u monumentu nebylo. Děti si užili spíš přilehlou pláž. Přestože bylo cca 16 stupňů, lidi se tu koupali a my si cachtali aspoň nohy. Kdybych se neošplouch v jezeře ráno před stanem, tak bych tam vlez taky. Sluníčko svítilo a v mikině bylo docela příjemně. Děti chvíli vypadaly taky, že tam vlezou, ale nakonec si to rozmyslely. Už by to teda docela potřebovaly… :-P.
Vyrazili jsme dál – směr trajekt po silnci E39, takže trajek z Mortavika do Arsvagenu. Cestou k trajektu jsme si užili dva podmořské tunely. Nejdřív jsme jeli tak hluboko pod zem, až nám zaléhaly uši, a pak zase vzhůru vzhůru do kopce. Tunel měl určitě několik km. Z toho by se český silničáři zvencli – resp. by to asi poslalo stát do kopru. Tady se neplatilo ani mýto.
K trajektu jsme přijeli a tentokrát byly všechny brány na „autopass“ – systém výběru mýta v Norsku. Já jsem se tam registroval, ale myslel jsem, že autopass se označuje jen systém s aktivním budíkem na palubě a ne jen přečtení SPZ kamerou. Tady mě ujistili, že v systému jsme a vše je ok. Takže trajekt bez placení – faktura přijde později. Tak snad za minulý trajekt nepřijde faktura taky, když jsem platil kreditkou…
Už jsme byli pořádně hladoví – oběd jsme odkládalina trajekt, kde jsem se obával, že budeme čekat dlouhou frontu. Opak byl pravdou. Najeli jsme rovnou na loď a rovnou vyrazili. Není to dlouhá trasa a tak jsme rovnou pobrali jídlo a šli se najíst na loď. Terka chtěla zůstat uvnitř kvůli větru, ale já všechny dokopal nahoru na vyhlídkovou palubu, že si dáme oběd tam. Je to přeci povinnost. Jíst uvnitř můžeme doma… Vylezli jsme tedy nahoru a začali se věnovat obžérství. Terka se v jednu chvílí šla podívat po směru plavby a vyšla ze závětří. Vítr jí odfoukl do moře její oblíbenou kšiltovku z Mariboru. Byla hladová, smutná a naštvaná. Ani jsme se nestihli najíst a už jsme museli zase zpátky do auta – pocity zoufalství. Já se vždycky snažím najít nějaké hezké místo pro jídlo a moc nekoukám na potřeby ostatních. Bohužel, si to ne vždy sedne. Hend za koncem trajektu, při první příležitosti jsem zastavil auto – jak jinak než u výhledu na most… a mohli jsme se dojíst. H si tam zase objevil maliny, dojedli jsme zbytky a já už zase objevoval okolí, kde se dá sehnat nejlepší fotka.
Další trasa je nejasná – první zajímavý bod máme 2 hodiny cesty před námi. Vyrážíme a cestou zkoušíme benzinky včetně těch nejzapadlejších a těch pro Týráky – mají levnější benzín bez daně – ale pochopili jsme, že my na něj nemáme nárok (wiki). Naftu jsme vzali na jedné větší benzince po cestě a rovnou tam doplnili i vodu.
Taky jsem tam objevil i sprchy a tak se Terka poměla. Pro představu – teplá sprcha na benzince 50 NOK. K Vodopádu, který jsme naplánovali, to bylo pořád necelá hodina cesty a už se blížila šestá. Rozhodl jsem tedy, že zakempíme. Zatímco se Terka sprchovala,našel jsem podle mapy parádní místo na spaní na konci jednoho poloostrova. Byl to úplný konec cesty a podle satelitních snímků tam nebyl žádný dům. Navíc se dal předpokládat parádní výhledna fjord. Všechno tam tak opravdu bylo, jen tam navíc byl i zákaz parkování přes noc ☹. Užili jsme si aspoň tu vyhlídku. Není vůbec značená a dostali jsme se tam náhodou. Přesto to tam bylo fantastické. Dokonce tak byla obří židle pro obra v růžovém provedení a dvě další menší pro obřátka. Tak jsme si užili alespoň hezký výhled, focení a prozkoumání 2 malých neznačených jeskyní. Pozice na mapě je: 59.64229N, 5.79244E. Když dáte tyhle souřadnice do map, uvidíte. Blbnutím na tomhle super místě jsme se slušně zdrželi a už se připozdívalo.
Museli jsme rychle hledat nějakou alternativu na přespání. Na tomhle poloostrově jsme ale bohužel neuspěli. Vedlejší silničky si hlídají a narazili jsme i na závory. Jeli jsme dála narazili na střelnici (chlapi s puškama) a další místa, která jsme raději opustili ať už z důvodu zákazu nebo nevhodnosti. Ze zoufalství jsme si otevřeli aplikaci, abychom zjistili, že jedno parkoviště je asi 25 min před náma. Vyrazili jsme tedy k němu, ale cestou jsme ještě zkoušeli zajímavé spoty. Nakonec jsme sjeli na jednu polňačku u lesa. Je odsud hezký výhled. Sice jsme hned vedle hlavní silnice a jsme ze silnice vidět, ale je to tu moc hezké,nikomu bychom tu neměli vadit a už jsme moc unavení na to, hledat jinde. Můžete si nás najít na mapách: 59.6325579N, 5.9013091E.
Hned jsme vytahali vaření a Terka nám udělala prýma gulášek s těstovinama. Já zatím postavil stan a objevili jsme s dětma v blízkém okolí malý soukromý vodopádek jen pronás.
Nadlábli jsme se, odklíštili,vyčistili,uklidili nádobí a všechno a už vzhůru do stanu. Jsou tu maličké kousavé mušky. Ty mi teda dali. Jsem už utahanej nadoraz,vůbec mi to nepřemýšlí,věci mi padají z ruky a dělám blbiny. V téhle situaci mi v hlavě už tyhle pitomý mušky rozeznívají serenády sprostých slov. Naštěstí to nikdo neodnesl a udržel jsem dekórum. Dnes už co nejdřív spát a dočerpat sílu na zítřek.