Ráno jsme si docela příjemně přispali. Dnes v noci bylo teplo a tak jsem spal dobře i v samotném mém spacáku. Jen jsem včera šel spát dost pozdě a tak jsem nějakej podrážděnej. Asi únava…
Vstávání tedy bylo prýma do hezkého prostředí. Když jsem se vykopal ze spacáku, děti byly už venku a Terka vařila. Složil jsem spacáky a vylezl ven. Parádně jsme se nabaštili kaše a Terka zase rovnou uvařila oběd na cestu. Ukázalo se to jako dobrá praxe, co šetří čas a hlavně nervy, které způsobuje studený oběd formou nekončících svačinek.
Terka si na chviličku někam odskočila a já zrovna uklízel ve stanu, když jsem slyšel řev od potůčku, která nám hezky šuměl u ucha. Vyletěl jsem ven, jak střela a sanžil se zjistit, co se děje, Barča řvala a Honzík zdrhal kamsi pryč k jezeru. Automaticky jsem se na něj obořil, co jí zase udělal, ale vyšlo najevo, že Barče spadla krokska u potoka. Ten končí pod „parkovištěm“ v trubce a tam zmizela i krokska. Hned mi bylo jasný, že H pelášil k jezeru, aby se podíval, jestli bota vyplave na druhé straně. Vrhnul se tam pohlavě, až ignoroval, nebezpečnou krajnici z nestabilních kamenů. Naštěstí se jen odřel. Výtězoslavně volal, že krokska vyplula, a kdybych ho nezadržel, tak tam snad pro ni skočil po hlavě. Sice jsem se bál, že budu muset jít za botou plavat, ale rychle jsem ho odvolal a vlez pro botu, která se naštěstí zasekla u ústí trubky. Dobře to dopadlo. Za chvilku se vracela maminka s lopatkou a tak jsme si mohli sdílet heroické a dobrodružné zážitky…
Nějak se nám to podařilo sbalit a vyrazili jsme. Dnešní předpověď byla nic moc. Mělo festovně pršet asi 4 hodiny, ale večer zase ok. Koukal jsem i na další města, že bychom dešti ujeli, ale ve Stavangeru to vypadalo na déšť večer a to bychom byli vlastně celý den v dešti a ještě bychom v dešti stavěli stan. Tak jsme se rozhodli se ještě zdržet a nějak to přečkat. V předpovědi byl vydatný déšť a bouřky.
Vyrazili jsme k vesničce Sognalsstranda. Cesta byla naprosto nádherná – vyhlídková. Tolik vody, jezer, ostrovů a skal se jen tak nevidí. Zajímavý byl hlavně přejezd fjordu u Jossingfjord. Moc jsme se tam nezdržovali, ale byla to paráda.
Když jsme dojeli do vesničky Sogndalstrand, zrovna začalo pršet, i když mělo pršet až za hodinu. No to je pech… Několikrát jsme se snažili v mezičase deště vylézt na molo, kde měly být podle map sochy. Za moc to nestálo a za pohyb v lehkém dešti a velkém větru vůbec ne. Byli jsme z toho trochu otrávení. Mysleli jsme, že máme ještě hodinku času, projdeme se a pojedeme dál a teď budeme muset trávit 4 hodiny v autě. Dokonce jsme hledali nějakou vnitřní aktivitu v okolí, ale kloubného jsme nic nenašli – alespoň nic, co by mě lákalo. Trochu přestávalo pršet a tak jsme popojeli do vesničky, kde podle místního značení bylo něco zajímavého. Když jsme zastavili na parkovišti, děti odmítly jít ven a vyžadovali jídlo. Já zase viděl, že na chvíli přestalo pršet a chtěl jsem urvat každou minutu mimo auto. Terka se dětí zastala a tak jsem vyrazil aspoň sám a Terka je krmila v autě. Já si prohlídku užil. Byla to krásná historická vesnička tvořená bílými domky. Z mostu přes řeku byl parádní výhled do fjordu – pravděpodobně celkem profláklá fotka.
Došel jsem až na konec a protože pořád nepršelo, vytáhl jsem i zbytek rodinky a dali jsme si to ještě jednou. Tentokrát byl středobod zájmu hlavně v suvenýrshopu. Ajajaj… asi jsme tam neměli lézt. Když se Honzík opřel o obraz v ceně auta nižší třídy, docela ve mně zatrnulo. Nakonec jsme to zvládli jen s drobnými stížnostmi na to, že jim nic nechceme koupit, ale hysterie se naštěstí nekonala. Doprošli jsme vesničku a vrátili se k autu. Podle nebe bylo po dešti. Předpověď to asi moc netrefila a špatné počasí nás jen trochu lízlo. Pršelo necelou hodinu a ještě o hodinu dřív, než mělo. Pak si plánujte.
Sedli jsme do auta, v rychlosti jsem se najed i já s Terkou a zase jsme práskli do kočáru. Další plán byl dojet autem na vyhlídku v Egersundu pokoukat se a pak už hledat někde místo na spaní. Dnes jsme vyhlásili takový odpočinkovější den s tím, že půjdem spát hodně brzo. Všichni si potřebujeme odpočinout. Nejdřív nás ale čeká zastávka u benzinky. Potřebujeme doplnit vodu. V aplikaci Park4nigt jsou místa, kde se dá nabrat voda značeny, ale špatně se hledají v aplikaci, když nemáte placené členství. Navíc je těchhle míst jako šafránu. Ale pitná voda tu je všude a už jsme takhle na benzince uspěli náhodně, když jsme se zeptali. Tady nám řekli jen, že na záchodě je malé umyvadýlko, které můžeme použít. Pitná voda tu teče všude. Pro tyhle účely tu mám sebou metrovou hadici na pitnou vodu. Kanystr dávám pod umyvadýlko a hadice vede z pod kohoutku dolů na zem do kanistrů. Trvá to dlouho, protože všechna voda neteče do trubky, ale jde to. Lepší než to přelévat malou lahví, která se beztak do malého umyvadélka nevejde. Voda nabrána a konečně zase v autě můžeme pustit pohádky na CD. To jsou dětičky nejvíc happy. Když jsme jeli z Čech, tak nadávali, že si takhle dovolenou nepředstavovali – že jsme furt v autě. No a teď se do auta těší a často nechtějí ani vylézt ven :-D.
Cesta je zase nádherná. Stavíme každou chvíli na odpočívadlech a já fotím a fotím a fotím. Ještě že sebou nemám zrdcadlovku, protože bych se asi ufotil. Eggersudn vypadá hodně zajímavě na mapě. Je to město kolem dokola obklopené vodou a skrz taky. Jinak jsem tam ale moc zajímavého nenašel (nehledal jsem moc) a tak jsem si vytipoval podle vrstevnic nejvyšší vyhlídku v okolí, kam se dá dojet autem. Bál jsem se, že by mě už děti s vyhlídkou poslaly někam. Dorazili jsme tam celkem rychle a auto nechali na parkingu. Kousek od něj jsme objevili jeskyni (taky značená na mapách). Prozkoumali jsme ji, ale bylo to jen na chvilku. Mnohem víc nás zaujaly maliny. Bylo jich tu všude kolem spousty. Úplné malinové království nebo spíš obžérství. Rvali jsme si plné pusy, ale i tak jsme na vrchol nakonec dorazili. Opět to byly dechberoucí výhledy. Tentokrát je pod námi ale hlavně industriální město a tak koukáme na lom štěrkopísku, rybárny a další fabriky. Fjord je tu ale parádní – všude samá voda.
Cestou dolů se zase futruju malinama, co se dá. Děti už jsou malin plné a H se těší hlavně co nejdřív do auta. Když jsem přišel k autu, zjistil jsem, že tam nikdo není a tak jsem vyrazil směrem k boční vyhlídce. Už pro mě pelášil Honzík s radostnou novinou, že je našli. Ve zdejším areálu vyhlídky se totiž měly pást volně kozy. No a děcka je vypátraly. To bylo radosti. Zajímavostí je, že tu kozy nemají ploty, ale mají na krku nějaká speciální obojek, který jim asi udělí důraznou výstrahu, když mašírují někam, kam nemají… Tak už aspoň můžeme k všudypřítomným bobkům napárovat jejich zdroj. Pak už cesta k autu. Na mapě jsem si vytipoval odlehlejší silničku naším směrem a hurá na hledání dnešního ubytování.
Hned na začátku silničky nás zarazil přejezd železných tyčí, které slouží většinou k tomu, aby dobytek neutíkal, kam nemá, ale aby se auta dostaly tam, kam potřebují. Všude kolem se tu pasou volně vovce a krávy. Nevadí, jedeme dál. Cestou jsme viděli nějakého pána, jak si to mašíruje vedle ovcí a tak jsme zastavili a na férovku se ho zeptali, jestli neví, kdy by bychom tu mohli zastavit na noc. On se rozhlédl a říkal, že tady asi ne, ale že máme zabočit do lesa a tam, že určitě pár hezkých míst najdeme. Jen ať si dáváme bacha, že se tu volně pasou ovce a krávy. Že nejsou nebezpečné, ale jsou to pořád zvířata a člověk nikdy neví, co jim přelétne přes nos… Jinak říkal, že má taky autostan a vypadal, že nám fandí.
Ještě kousek jsme popojeli a našli pár míst, které jsme si nechali jako záložní, kdybychom nenašli nic lepšího, ale našli. Našli jsme parádní místo přímo u jezera a to dokonce i s vlastním kamenným stolem a ohništěm. Navíc se hned vedle válely ovce s maličkým jehnětem 😊 Dneska nám tu budou celou noc zvonit zvoncema a békat za hlavou u stanu. Ten jsme si rozložili přímo u vody. Je tu parádní výhled. Na druhé straně jezera je veliký vodopád a když se podíváme ze stanu dolů, vypadá to, že stanujeme přímo na vodě. Prostě mazec…
Terka nám udělala na vařiči véču a parádně jsme se nafutrovali. Jen nám do toho začalo trochu pršet. Teď už pršet nemělo … nějak to těm předpovědníkům dnes nevychází. Všechno jsme sbalili a vylezli si nahoru do stanu, kde jsme si vyčistili zuby, odklíštili se, uspali děti a napsali Cestopisníka. Dnes v rekordním čase. Spalo se už před sedmou. Paráda. Snad to trochu dospěj. A my si užijeme výhled ze stanu. Jen signál tu žádný není a tak budeme online zas až zítra.