Ráno nás probudili rozhlasem a přišel pingl, kterej Němdoj přines jeho snídani, my ostatní jsme si ji neobědnali. V klidu jsme se probrali, připravili krosny a za chvíli se vlak zastavil. Náš hostel jsme našli celkem rychle, byl asi 2min od zatávky metra – ideální. Ubytovali jsme se v celkem fajnovým pokoji, tentokrát jsme ale už neměli vlastní socky(sociální zařízení). Hned po ubytování jsme vyrazili do města aby jsme toho stihli co nejvíc – jsme byli v Šanghaji, ne 😛 ? Už byl přibližně čas oběda, tak jsme zkoukli jídelnu v hostelu…Jako dycky totálně předražená(však to je pro cizince). Tak jsme vyšli an ulici a dali si nudle na prvním rohu(asi za pětinovou cenu a výborný). Pak jsme vyrazili na nějaký náměstí…byl to teda spíš park uprostřed města, kde lidi pouštěli draky a flákali se. Ze všeho nejdřív jsme zkontrolovali dvě opery. Kluci e totiž chtěli podívat na Čínskou operu. Nakonec z toho sešlo, protože jedna opera bylo něco moderního, druhý taky něco jinýho, než co chtěli a ještě poslední pěkně blbý místa. Šli jsme se teda kouknout do parčíku. Jirka si koupil předraženýho(ale teda luxusního draka – taková chobotnice). Tady cena vážně záleží na smlouvání. Jirka to koupil asi za 70 a to to usmlouval asi ze 150 yuenů. No, pak jak ná furt něco nutili, tak si z nich holistr začal dělat srandu a usmlouval toho draka dokone asi na 20. Výrobní náklady jsou v Číně fakt minimální, ale lidi sou pěkný k…y a řeknou si klidně o dvacetinásobek ceny. S Jirkou jsme se pak šli podívat na ptačí trh. Dvacet metrů od moderního náměstí byla tradiční čínská ulička s trhem – prostě změna. Na trhu měli hlavně zvířata jako želby, brouky, cvrčky, cikády, králíky, prasátka atd… Jirka si tam koupil nějakej čaj a šlo se zpátky.
Golden Mile
Pak jsme vyrazili na “Golden mile“(zlatá míle) – docela známí místo v Šanghaji. E to dlouhá alice s nejrůznějšíma obchodama. Většinou všechno předražený. Pořád nám někdo nabízel padělaný hodinky. Nakonec jsme se nechali ukecat a nějakej chlápek nás zaved na nějaký jejich černý místo…Zazvonil na nějaký dveře, otevřel nějakej bouchač a pozvali nás dál. Moc dobře sem se necejtil, když nás nějakou úzkou chodbou vedli dovnitř a zabouchli za náma dveře – odsud by jsme asi neutekli. Pak nás vyvedli do prvního patra kde měli vystavený nejrůznější padělky různých světoznámých značek. Podle našich zkušeností jsem začal smlouvat hodně nízko. Za hodinky si řekli 850 Yuenů(asi 2000Kč). Tak jsem se jim vysmál a řek, že je koupim za 20 yuenů. To se zase zasmála ona. Ale já řek že to myslim vážně. Nakonec mi nabídla ty hodinky asi za 150, ale já nechtěl, tak jsme opustili. Nakonec sem nějaký opravdu za tu cenu koupil:-D ale jinde…Hodinky za 40korun :-D. Jen jsem zvědavej jak dlouho půjdou. Na těhle trzích to bylo fakt neuvěřitelný….třeba taška od Adidasu za dvacet českejch a podobně. Prostě padělky, ale nepoznali by jste to. Tyhle ěci jsme ani nekupovali, protože Čínská kvalita. Vypadá to dobře, ale téměř okamžitě se to rozbije. Na konci Golden mile byl úžasnej výhled přes řeku na mrakodrapový centrum. Je tam asi kolem 20 možná víc mrakodrapů na jednom mástě. Z toho jeden bude letos v létě otevřenej jako nová nejvyžší budova světa(asi jen na dva měsíce, než prvenství převezme zase jiná budova). Byla už tma, a pohled na rozsvícený mrakodrapy fakt super…jen zase ta všudypřítomná hromada lidí.Trochu jsem litoval, že jsem si nevzal stativ, ale kdo to moh tušit. Z ruky to nebude taková kvalita :(.
Staré město – Šanghaj
Večeře opět v Mekáči a už jsme se vydali na cestu domů. Cestou jsme ještě objevili starý město – ono bylo teda nový, ale stylizovaný. Všedu pouliční prodejci a zase nám nustili svoje hodinky. Zašli jsme celkem hluboko do uliček, kde už byli jen domorodci a kalili na ulici. Dokonce začali lítat flašky. Asi nějakej číňan už opilej je házel o zem. Radši jsme teda urychleně odešli aby jsme taky nekoupili nějakou flaškou nebo střepem. Pak jsme potkali stánek s pirátskýma dvdčkama. Prostě jste přišli a za deset korun si koupili film, kterej zrovna běří v kině, nebo kterejkoliv jinej. Koupili jsme jen jeden aby jsme zjistili, jestli to vůbec bude fungovat – fungovalo.
Po silnci jezdili snad jenom taxíky….fakt jsem jich ještě tolik najednou neviděl. Za chvilku jsme zjistili proč. Zjitili jsme totiž, že tu metro zavíraj hodně brzo, takže jsme si nakonec taky museli vzít taxíka. A to bylo teprve něco po desátý večer. Na hostelu jenom sprcha rychlá smrt :).
