Cestopisník

Den 16.

Na dnešek jsme se moc nevyspali. Postel bez matrace byla peklo. K tomu se přidala ještě zima a malá roztomilá zas**** štěňátka se nám rozhodla si celou noc roztomilé hrát pod naším oknem. Když k tomu připočtěte ještě nejstupidnější stvoření na světě kohouta, tak z rovnice vychází bdění a vstávání ve 4 ráno. Následuje ještě jeden pokus usnout, ale vzdáváme to. Raději si balíme krosny, abysme mohli vyrazit s prvním světlem. To taky děláme. Už v 6 jsme na cestě a zastavujeme u první otevřeně sámošky na asi 7. ze sta čuraní po cestě (je pěkná kosa – hory po ránu) a na snídani. Celkem rychle se nabaštíme a hledáme nějakou benzinku. V Maolinu jsme na benzínku nikde nenarazili, takže naše motorky jsou už úplně na suchu. Zastavujeme hned u první a odhadujeme minimum benzínu, které nám bude stačit do Kaohsiungu do půjčovny, kde vracíme motorky. Taky mi kontrolka začala signalizovat nedostatek oleje v motoru. Trochu bojuju s tím, jestli to nedojet, ale pak si říkám, že to za ten risk nestojí. Ukazuju obsluze benzínky kontrolku a oni cellem rychle chápou. Mezi tím se zase nějakej borec přišel zeptat odkud jsme a kam jedem…. Najednou se ukázalo, že to tam nějak začal šéfovat a v mžiku se celej personál včetně toho borce motal kolem nás. Jen ukázal a obsluha lítala. Dovalili mu kleště na ventil a olej, pak je poslal ještě pro trychtýř a hadičku a sám nám olej doplnil. Novej olej stál asi 85NTD, takže pohoda. Za práci nic nechtěli a skoro děkovali, že mohli pomoct. Tohle se vám v Čechách nikdy nestane.

Vyrazíme zase na cestu, ta utíká celkem rychle a v pohodě. Po cestě píšeme do půjčovny, že dorazíme o trochu dřív a vrací se nám, že budeme muset počkat. Luise tam ještě není.

Dnes máme sraz s Kate a Grace v Taitungu, což je na druhé straně ostrova. Holky nám našli vlaky, které nám tam jedou z Kaohsiungu. Původně jsem vůbec nečekal, že bysme vlak v 10:40, nebo v 11:23 mohli stihnout, ale teď to vypadalo, že to možná půjde. Asi v 9:45 jsme dorazili do půjčovny motorek, kde ještě nikdo nebyl. Přesně za hodinu nám měl jet vlak z Main train station (hlavní vlakáč), kterej je, ne úplně na druhý straně města, ale daleko.

Vrácení motorek do půjčovny

Luise (majitel půjčovny) přijíždí v 10 s náklaďákem plným scooterů. Ordinujeme mu, kolik máme zaplatit a on jen překvapeně přitakává. Později nám došlo, že jsme mu dali možná víc peněz, než sám chtěl. Na druhou stranu je místní kultura taková, že by si peníze nenechal, takže to bylo asi v pořádku. Ukazujeme mu, že jsme neodhadli benzín a přivezli mu plné nádrže a že jsme doplnili olej. Přidávám i účtenku od oleje. Trochu se vyděsí, že jsme tam dali špatnej olej. Ještě mu teda radši ukazuju flašku se zbytkem oleje a skutečně nám tam na benzínce nalili špatnej olej. Prý jsme radši měli dojet na červenou kontrolku. Luise je ale v pohodě, nenadává a jen říká, že doufá, že se nerozbil motor. Hned poslal mlaďáka, aby olej vyměnil. Prý jsme museli najet kolem 1000km. To tak zhruba odpovídá i mému odhadu… Nic po nás nechce a předání probíhá v pohodě. Ty scootery jsou beztak už pěkný vykopávky zaplaceny už několikrát.

Házíme si krosny na náklaďák mezi motorky a dováží nás na stanici krtka, kde bereme rovnou metro (MRT) na vlakáč.

Když přijíždíme na stanici metra Hlavní nádraží, máme asi tak 13 min do odjezdu vlaku v 10:40. Já běžím na kasu a Terka koupit sushi na cestu. Potkáváme se za 5 min a upalujeme na nástupiště 5A. Ve chvíli, kdy tam přicházíme, přijíždí vlak. Stihli jsme to.

Vlak Kaohsiung Taitung

Všechno do sebe perfektně zapadlo a my sedíme ve vlaku. Vlak z Kaohsiungu do Taitungu (směr Hualien) stojí přesně 351NTD. Ve vlaku zjišťujeme, že sushi, které jsme si koupili na cestu není úplně nejlepší výběr. Je tam spousta opatlávek a blbůstek. Dobrých kousků je tam minimim. Nevadí, wasabi je dost :). Vlak do Taitungu rychle utíká. Všude kolem jsou vidět plantáže olejných palem. Končí až v horách. Já píšu deník a Terka mi tu pochrupuje na rameni – taková idylka. .. Ve 13:04 dorazíme do Taitungu, kam holky přijedou asi 5 minut před námi a máme celé odpoledne před sebou. Kdo by řek, že jsme byli ještě ráno v Maolinu a před chvílí v Kaohsiungu u Lotusoveho jezera na druhé straně ostrova.

Přijíždíme do Taitungu a vítáme se s holkama na nádraží. Kate a Grace už schánějí mapy okolí a informují se na infostánku. Probíhá vítačka v hlavním koridoru, kde moje krosna na 5 min přiškrcuje provoz lidí tak na třetinu. Následně jdeme půjčit scootry. už dlouho jsme na žádných nejeli.

Taitung a půjčovny motorek – scooterů

Půjčovny motorek jsou hned u nádraží. Zjišťujeme, že není úplně sranda si půjčit scooter na české papíry. Všichni chtějí jen místní taiwanský řidičák. Vtipný je, že na 4 lidí máme jen jeden, řidičák. Kate ho má už prošlej. Ukazuju borcům českej řidičák, ale není tam ani slovo anglicky a moc je nezajímá. Mezinárodní český řidičák nezměněný někdy od roku 1950, je taky nezajímá. Dobrá věc se nakonec podařila a půjčujeme 3 motorky na jedny papíry.

Kontrolujeme plné nádrže a vyrážíme. Jedeme za holkama nejdřív do nějaké doporučené restaurace na nudle, pak do sámošky nakoupit trochu jídla a pak na ubytování, které zamluvili.

Ubytování u hipíků – hory na městečkem Dulan

Mapa cesty je orientační, protože jsme samozřejmě jeli vlakem, ale je vidět, jakej šílenej kus cesty to je kolem hor a hlavně je tam vidět ubytko.

Ubytováni máme v horách u vesnice Dulan na pobřeží. Je to totálně odříznuté od světa uprostřed lesa. Žije tu smíšená rodinka – kanaďan, taiwanka a 3 mrňousové. Mají krásně pomalovány dům a žijí tu tak trochu přírodním alternativním způsobem. Děti si hrají venku bosý v hlíně. Obývák mají venku před domem v podobě několika gaučů. Vnitřek domu je hodně úsporný. Máme tam dva pokoje s mini manželskýma postelema. Čistota nic moc, spíš nic. Ale s tím, jak tu žijí, je to spíš výkon. Radši spíme oblečení. Hold jsme už trochu fajnovky a špinavé povlečení se nám úplně nezamlouvá. večer si chceme trochu pokecat, ale moc to nejde, protože děcka pořád vyžadují pozornost, lezou a skáčou po nás. Ještě do toho zvládáme místního psa a kočky, ty si naštěstí všímají jen našich scooteru.

Na večeři jsme si sjeli k oceánu do vesnice Dulan. Tam nás osloví zase nějakej němec s motorkou, který nám instantně začal vykládat svůj příběh. Dnes mám už lidi dost :). Dáváme si s holkama večeři a konečně trochu pokecáme. Už je tma a následuje návrat do Zoo. Malý kluci se na nás už těšili….

Po zbytek večera si s nimi lehce nedobrovolně hrajeme. Pak přichází čas na postel, kam se nám opravdu, opravdu nechce. Bojíme se, že budeme muset na záchod ven. Kluci nám říkají, že venku žijí monstra, že je viděli :). Takže na záchod samozřejmě jen ve dvou. Pro jistotu dostáváme k posteli i nočník, kdyby jsme se báli až moc. Asi mají špatnou zkušenost. V posteli ležíme oblečení. Je trochu zima, takže Terka nepohrdla ani nepovlečenou dekou. Bohužel tu mají zase manželskou deku pro dva. Vedle ještě borec s dětma kouká na nějaký drasťák, takže klid úplně není. Je to tu spíš takový placený couchsurfing než hotel. Prostě spíme u rodiny doma. To by bylo úplně v pohodě, kdyby to tak člověk zrovna chtěl a byl na to připravenej. Takhle se ale rozhodujeme, že zítra změníme ubytování. S Terkou jsme teď poslední 3 dny měli ubytování nic moc a poslední den dokonce ani sprchu. Tady teplou vodu mají, ale sprcha je otevřená venku, takže se nám do zimy moc nechce. Hold bude druhej den bez sprchy. Nevadí…