2.8.2011
Na dnešek jsme byli domluvený, že se sejdem s jedním domorodcem, kterýho jsem si našel přes CouchSurfing. Původně jsme měli u něj spát, ale rozhodli jsme se, že radši zůstaneme v našem „Roayal“ hotelu aby jsme se nemuseli pořád stěhovat. Měl se u nás zastavit v 10 ráno. Tak jsme aspoň měli čas jít ulovit něco k snídani. Zašli jsme do místní vegetariánský restaurace. Najedli jsme se tam asi za dolar a půl. Ačkoliv vegetariánskýmu jídlu nijak zvlášť nefandim, musim říct, že to bylo fakt dobrý. Zapili jsme to domácím sojovým mlíkem – taky dobrý.
Místní poměry v Kambodže
Po jídle jsme se vrátili před hostel, kde jsme čekali na našeho známýho Sarina. Čekání jsme si zkrátili plácáním s místním tukukářem, kterej nám vypověděl snad celej svůj osud. Musim říct, že tady měli fakt ukrtutný časy. Většina jeho rodiny umřela na hlad (když byl mladej) . Nechci si to ani představovat. Byli nucený makat na polích… všechno co se vypěstovalo šlo do číny a oni pak neměli co žrát. Během povídání přijel tuktuk, vystoupil kluk, vzal telefon a mě začal zvonit telefon. Přijel teda asi pro nás. Nejdřív jsem myslel, že mám ještě horší paměť na obličeje, protož takhle Sarin na fotce nevypadal, ale pak se to osvětlilo tím, že Sarin neměl čas, tak pro nás přijel bratranec jeho žen.
Tuktukem po Battambangu
Mluvil hrozně potichu a nic moc. Povozil nás po městě a pak nás vzal k nim domů, kde jsme se seznámili se Sarinovou ženou a dvěma dětma. Dali jsme jim oplatky a medvídky. Vypadali, že maj radost, ale neviděl jsem, že by je otvírali. Sarinova manžeka Sigha nám ukázala jak tam bydlej a furt nás trochu tlačila aby jsme šli bydlet tam k nim. Taky nám představovala hotel, kterej byl hned v sousedství s bazénem(15$/noc … první bazén v Kambodži). Došlo nám, že oni asi úplně nechápou myšlenku GaučSerfingu. Maj to spíš jako takový přividělání si. Ale úplně to chápu. Jsou chudá radina, která se snaží se jen uživit. On maká od nevidim do nevidim, spí jen 2-3 hodiny denně. Ona taky maká kde se dá. Ještě s nima žijou příbuzný, který musej živit. Tak makaj aby mohli děti aspoň mohli děti chodit do školy. Škola pro místní děti je tu zadarmo, ale všechny děti podle mě nemaj to štěstí, že maj schopný rodiče na to aby je uživili a musej pracovat taky. Nabízeli nám ještě nějaký výlety.
Krokodýlí farma
Jeli jsme se teda s bratrancem Sighy projet aspoň na místní krokodýlí farmu, kde nás skásly 2$ za každýho – stravili jsme tam asi 5 minut. Hodně zajímavý, ale jsou tam vidět jen krokodýli na rozloze asi 100 metrů čtverčních. Bylo to hned prošlý. Pak jsme se jeli ještě podívat na starou továrnu Pepsi, která už nefunguje asi 20 nebo 30 let co o ní psali v průvodci. Tam nic moc zajímavýho vidět teda nebylo. No aspoň to bylo zadara. Pak už jsme se nechali odvíst do hotelu. Řekli jsme, že si tu jízdu zaplatíme a zeptali se kolik. Řek si prevít o 9$ což si osobně myslim, že je fakt hodně. No dal jsem mu 10. (Bavili jsme se tu s jedním Kambodžanem, kterej nám řek, že bere plat 30$ na měsíc.) Ještě jsme se domluvili, že s nima povečeříme a že tam Sarin už večer bude. Oni sami moc angličtinu nedávali.
Procházka po okolí
Doma jsme padli na postel a schrupli si. Po šlofíčku jsme se ještě vydal na procházku, kde jsme ulovili k večeři francouzskou bagetu s kuřecím masem za 1$. Prošli jsme se kolem místního trhu, pokoukali na kluky, jak hrajou fotbal a koupili si místní banány. Cestou jsme potkali kluka, kterej nás oslovil a dokonce asi na pátej pokus poznal, že jsme Češi. Výkon je už že znal čechy. Většinou lidi znaj jen Československo, nebo nic. Měl plnou ruku peněz a říkal, že je bohatej. Pak nám vysvětlil, že od místních prodejců vybírá peníze na úklid. Spíš mi to připadalo jako výpalný teda |:-D. Pořád nás zval k sobě domů, že můžem povečeřet s jeho rodinou. Taky povídal o svých útrapách, že ho žena opustila, že bere 30$ na mesic(nevypadal na to) a že mu nechala na krku dve deti (jendo 4 měsíční). Já jsem mu nějak nevěřil, tak jsme mu zalhali, že nemáme čas.
U Kambodžské rodiny doma
Pak už pro nás přijel před hotel Sarin. Měl jen malej skůtr a chtěl nás odvíst. Nejdřív se mi to moc nezdálo, ale nakonec jsme jeli Tři na jednom skůtru asi 5km. To musel bejt zajímavej pohled :-D. U nich jsme si hodně povídali a jeho žena nám udělala večeři (za 3$ včetně kokosáku a 2 malých flašek s vodou, který jsme jim tam nechali). Řikal toho hodně zajímavýho. Dokonce i o politice …. tady se o tom moc nemluví. Zjistili jsme že koupit tuktuk tady stojí 1500$ … což je asi 27 000Kč. To je asi jak u nás. Jinak mi tu auta přišli celkem levný. Jezdí tu spousta bouráků. To je ale spíš způsobený tím, že bohatý pořád bohatnou a chudý ještě víc chudnou. Sarin má docela dobrej nápad ukazovat turistům, jak žije opravdovej kambodžan. Resp. Udělat ze svýho domu takovej penzion – nic neměnit.
Myslim, že je to rozumnej nápad, a že by ho a jeho rodinu to mohlo snad uživit. Na couchsurfingu je od ledna a od tý doby u něj prej spalo už asi 50 cizinců. On i jeho rodina byli strašně příjemný a milý lidi. Pokud pojedete někdo do Kambodži a do Battambangu, určitě se tam zastavte. Na konci pčidám kontakt. Jejich děcka jsou neskutečný. Přišlo mi, že si fakt vážej toho, že můžou chodit do školy. Celej večer si dělali úkoly a byly hrozně hodný. Trochu i uměli anglicky, ale jen opravdu trochu. Na 5 nebo 6 let je to ale výkon řek bych. Večeře byla khmerská. Docela to šlo, ale musim říct, že jsem jed lepší….nejsem moc do zeleniny. Moc jsme toho nesnědli aby jsme je nevyžírali a Sigha už měla strach, že nám to nechutná.
Po večeři následovala zase cesta ve třech na skůtru do hotelu. Snažili jsme si zapamatovat cestu, protože jsme se Sarinem domluvili, že zejtra si pučíme skůtry a budeme ho sledovat, jak provádí turisty tuktukem po místních památkách aby jsme nemuseli platit průvodce… prostě budem parazitovat :-P. Už se na to docela těšim. Zítra musíme brzo stávat, tak jdu radši spát, dobrou.
Pro cestovatele.
Pokud chcete navštívit, případně přespat v opravdový Khmérský rodině – přímej kontakt s místní kulturou, naprosto doporučuju kontaktovat Sarina. Je to zkušenej průvodce a tuktukář. Mluví celkem dobře anglicky a jeho rodina je hrozně příjemná.
Za večeři tam dáte 3$ za noc nevim. Hádám do 6$ ale spíš 3$ nebo 4$. Pokoj je celkem fajn s velkou moskytierou. Jinak tam žijou uprostřed drůbeže(asi 2 kuřata a 3 droboučký kuřátka), maj vlastní jezírko s rybama, palmu, banánovník, kotě, psa, děti a příbuzný :-D. Sami pak spěj venku na zastřešený verandě.
Tady je kontakt:
Sarin:
+855 (0) 977 806 672
nebo 012 80 66 72
případně jeho email je: Sarin_tuktuk@yahoo.com
Battambang – Cambodia
Bydlí hned vedle hotelu AU CABARET VERT – WWW.aucabaretvert.com