První, co jsem po ránu udělal bylo, že jsem si šel koupit zase sůl a vykloktal si. Byl jsem docela otrávenej. Nevim co to se mnou je ale imunita, jako kdyby mě úplně opustila. Naštěstí jinak všechno v poodě. Dneska jsme chtěli vyrazit na vejlet po místních kanálech a řece na Arun Wat. Je to takovej jeden docela hezkej zachovalej chrám asi ze 14 st. Přijde mi, že se tady už docela orientujeme. Ani jsme moc nebloudili. Když nás vyhodila kanální loď na pomníku demokracie, šli jsme ještě asi 2 km a byli jsme u řeky. Cestou jsme potkali jen jednu paní, která se ná zase snažila navíst na nějaký předražený lodě. Nedali jsme se a šli jsme na standartní trajekt, kterej jezdí za 3 a za 15 bátů (místo 1 200 za okružní jízdu). Cesta zpátky byla taky celkem v pohodě – jen jsme čelili šílenýmu smradu z aut a pouličních kuchyní, kterej mi fakt dobře na můj bolavej krk nedělal. Naštěstí jsem si sebou vzal vodu se solí a kloktal jsem každých 30 min. Docela mi pak bolest povolila.
Zdravotní úpadek
Blbý ale bylo, že když jsme ve 3 dorazili po obědě domů, naměřil jsem si zase teplotu – skoro 38. Už je to vážně k vzteku tohle zdraví. Zalepil jsem si rozpadlý sandále, dal jsem si chvilku oddech a paralen, ale na zkoušku ke krejčímu jsme museli.
Krejčí v Bangkoku
Tam to nebylo moc příjemný – přišlo mi, že se s náma už moc nechtěl bavit a naše námitky dost zamítal. Moc tomu nerozumim, takže nevim, jestli oprávněně. Nebylo mi v tu chvilku moc dobře, takže bych mu okejval snad všechno. Snad to ale nebude tak zlý a nenechali jsme se opít rohlíkem. Naštěstí se jednalo jen o detaily a všechno vypadá celkem k světu. Byl jsem rád, že jsme vypadli.
Thajská masáž
Cestou domů jsme se ještě stavili na masáži, aby jsme si zpravili chuť. Tentokrát to bylo o dost lepší, než posledně od slepců. Holky věděli, kam šáhnout, ale i tak to sem tam dost bolelo. I Terka z toho měla lepší pocit. Já si to užil teda jen na půl. Druhou půlkou sem se snažil abych jim z nosu nevytek na polštář. Samozřejmě, že na nás pustili klikmošku – bohužel nerozuměli naší snaze je požádat aby jé ztlumili. No neva. Nějak jsem to zvládnul. Docela to ještě šlo.
Sako je hotové
Hotový saka, nám chtěli odvízt zítra na hotel, ale já jsem si prosadil, že si pro ně chci dojít sám a ještě si je zkusit. To bude ještě mazec zejtra. Budem muset balit, vyzvedávat oblek a kalhoty, a ještě někde strávit celý odpolko (z hostelu nás vykopnou ve 12 a letí nám to až v 1 ráno). Snad to nějak přežiju, pořád mám 38. Zkusim se přes noc nějak nadopovat paralenem a snad to ráno bude lepší.