V noci byl naštěstí klid a ráno jsme si dokonce přispali. Bylo super ticho a nic nás nerušilo. Ani ráno se nic nedělo a tak jsme si v klidu uvařili snídani a Terka nám rovnou uvařila i oběd. Děti si mezi tím udělali v autě z triček a mikin salónky první třídy a hráli si tam divadlo. Vyrazili jsme až kolem desáté. Děti se už rovnou nasvačili ze zbytků oběda, co se nevešli do misek na cestu. Vyrážíme a loučíme se s tímhle místem – hezky se nám tu spalo. Zajímavé bylo, že přestože v noci nepršelo, tak stan byl mokrý zvenku i zevnitř. Je tu velká vlhkost a přestože dnes od rána panuje azůro, tak stejně stan ne a ne uschnout.
Dnes jsme se chtěli podívat na hezké městečko Flekkefjord a vyrazit dál na Stavanger. Nejdřív jsme vyrazili autem na vyhlídku na město. Mělo to být od auta asi jen 500m, tak jsem si říkal, že bychom měli být do hodiny zpátky a šli jsme jen tak nalehko bez jídla. No bez jídla. Už při vystoupení z auta jsme se ocitli v obklíčení malin a tak jsme se na ně poctivě vrhli. Místní je tu vůbec nesbírají a když nás někdo vidí, jak je baštíme tak na nás podivně koukají. Musíme se někdy někoho zeptat, proč to tak je. Snad to není jako s houbama a radiací po Černobilu.
No, malin jsme si každopádně užili spoustu. Baštili jsme a Terka nás mezi tím mazala opalovákem a repelentem. Dneska je to fakt smaží od rána. Mě se tím fujtajblem nechce moc mazat, protože pak budu celej den ulepenej a večer to bez sprchy vytřu do spacáku. Ale aspoň na svoje plachťáky a frňák a krček jsem se nechal ukecat. Vyrážíme konečně po trase. Vede po kraji louky, kde opět roste spousta malin a tak se nenecháváme pobízet. Dnes asi jen tak nikam nedojdeme. Baštíme a praží na nás slunce. Je pěkný horko. Teploměr v autě ukazuje sice jen nějakých 22 – 23, ale na sluníčku to jde ke třiceti určitě. To zní teď v ČR asi jako ráj, co? Oproti čtyřicítkám doma, je tohle hodně příjemný teplý extrém 😊. Jen to slunce. Myslel jsem, že půjdeme lesem, ale stromy zatím nikde a začínám cítít své nohy – a to ne smradem – ten nepočítám 😊.
Musíme se odtrhnout od malin a popobíháme o kousek výš ke kopci, nebo spíš skále, kterou musíme zdola po kamenných příkrých schodech. Bohužel, jsou tu pro změnu borůvky – a to v množstvím větším než malém i než velkém. Jsou tu netrhané keříky s obrovskými zralými borůvkami. Jsou obrovské na naše poměry – nejsou to ty kanadské, takže můžu říct, že jsou obří. Baštíme až se nám dělají boule za ušima. Výjimečně je netrháme sami. Jsou tu ještě 2 paní, které teda sebou mají hřebeny a trhají borůvky rovnou do belíků od barvy. Podle řeči Ukrajinky. Norové by borůvky asi netrhali. Jdeme kolem nich a H jim málem rozkopnul belíček. Naštěstí to dobře dopadlo a o kousek dál jsme si zase rvali pusy. Dokonce tolik, že děti už pak ani nechtěly. To jsem ještě neviděl. I mě to celkem už stačilo. Snědl jsem odhadem aspoň litr.
Šlapali jsme nahoru dál a dál, jen Barča se kousla, že dál už nejde, že je unavená a že jí bolí nožičky. Terka se jí zastala s tím, že s ní půjde dolů. To by byla škoda, asi 50m pod vrcholem. A tak jsem Barču vzal na ramena. Když jsem jí slíbil, že ji vynesu, tak ke mně pelášila do kopce nadsvětelnou rychlostí a vůbec najednou nevypadala unaveně. Je ale pravda že po včerejšku byli unavení oba. Vyběhli jsme nahoru a našli tam nádhernou útulnu. Útulny tady v Norsku fungují podobně jako turistické ubytovny. Bývají po pěších trasách a často se v nich dá za hubičku samoobslužně přespat se svým spacákem. V téhle bylo přespání zakázáno – pouze přes den. Byla otevřená a vevnitř to bylo prostě nádherné -jedna prosklená stěna s nádherným výhledem dolů na město a fjord. Hned před útulnou nádherná skalní vyhlídka a hned u ní ohniště s připraveným dřevem. Unavené děti si vlezli dovnitř na lavice s tím, že si odpočinou a studovaly si tam nějaké místní knížky. My s maminkou jsme využili příležitosti a šli si užít vyhlídku v tichu – nádhera.
Chvilku jsme si tam pobyly a za chvíli vyrazili směrem dolů. Měl to být výlet na hodinku, ale samozřejmě se to nestihlo. Naštěstí se děcka celou dobu ládovaly a tak nebyly stížnosti na hlad – to až dole. Cestou dolů se ale už borůvky netrhaly – Až zase maliny dole. Užili jsme si království malin borůvek a výhledů a teď zase hybaj do auta. Poprvé jsem z auta vyndal a oblík dlouhé rukávy a nohávy. To se nestalo ani, když byla pěkná kosa. Dnes to ale kvůli sluníčku jinak nepůjde…
Děcka si pod záminkou únavy a odpočinku vyhádaly pláž. Bohužel jediná, která ve Flekkefjordu je, je na místě, kde jsme včera chtěli přespat a Terce se tam zrovna dvakrát moc podruhé nechtělo. Nešlo to ale jinak,pláž už byla slíbená. Cestou přes město jsme koukali, že je město opravdu krásné a budeme si do něj muset udělat exkurzi. Teď už požadavky na jídlo zesilují. Cestou na pláž jsem si úplně náhodou všiml symbolu odpočívadla nebo výhledu a řekl jsem si, že to zkusíme. Bývají tam lavičky a to by se jedlo líp než na pláži. A taky že jo. Našli jsme super vyhlídku na fjord (tentokrát z druhé strany) a hned u silnice. Nikdo tam nebyl, jen my. Hodili jsme deku do stínu na vyhlídku a rozjeli hody.
Po enormně buršoustským obědě na prominentní vyhlídce jsme se konečně vydali na tu pláž. Málem jsme tam ani nezaparkovali. Byla obležená místňáky. Taky je to asi jediná pláž ve městě …
Tentokrát se kromě mě, koupala i maminka. Děti měly trochu problém s medůzama, které se tu běžně v moři vyskytují. Zdá se ale, že si tu s nimi nikdo hlavu neláme a děti je dokonce používají jako stavební materiál do hradů z písku, a tak jsme si s nimi nelámali hlavy ani my.
Po koupeli a sladké sprše (Terka si užila dokonce i teplou) jsme vyrazili na parkoviště u centra Flekkefjorfu – asi jediné, které není placené, je před obchoďákem. Hodinka je zadara a to nám bohatě stačí. Ikdyž … děti se rovnou vrhly na přilehlé hřiště. Tak to asi do hodinky nedáme… Taky už pomýšlíme na to, že bude zapotřebí vyrazit hledat místo na spaní. To ale děti netrápí. A tak alespoň využíváme čas a Terka zabíhá do obchoďáku doplnit zásoby čerstvého pečiva a svačin.
Přináší nám i nanuky a to je velká sláva. Konečně vyrážíme ze hřiště přes most pro pěší (pod námi proplouvají lodě) do historického centra. Děti jsou od nanuků překvapivě jak čuňata. Užíváme si procházku mezi historickými na bílo obarvenými dřevěnými domy. Dojdeme až k nějakému baru s živou hudbou hned vedle kostela a dáváme si tu sváču. Jerky super na ochucení hnusných placek, které se nám válely v kufru už od posledního nákupu a se kterými jsem to konečně skoncoval. Pak už můžeme konečně k autu.
Dochází nám voda, takže jedeme ještě na benzinku doplnit kanystr. Nemají tu venku kohout, ale pán nám ochotně nabízí naplnění kanystru v kuchyňce. Beru hadici, co mám pro tyhle účely a jdem na to. Borec je trochu nepraktik. Když zjistí, že se mu kanystr opravdu nevleze do dřezu, moc si neví rady s nabízenou hadicí a nechce si nechat poradit. Nakonec to ale zvládá i když to bylo trochu nekonečné.
Po tom, co jsme si na tuhle benzinku všichni došli na záchod, děti dokonce 2x na všechny způsoby, nabrali si vodu a to všechno bez toho, aniž bychom tu utratili Korunu, konečně vyrážíme hledat spaní. Nabrali jsme v těchhle podmínkách jen jeden kanystr, ale dobře, že jsme to udělali. Další benzinka totiž po cestě nebyla a my byli už skoro na suchu.
Konečně na cestě … i když … hned za městem jsme zahlédli vysoký vodopád,na který jsmese rozhodně ,museli podívat. Otočili jsme auto a sjeli na vedlejší silnici, u které tekl. Moc hezky, ale vylézt z auta nás dnes už nedonutil. Při návratu na hlavní silnici jsme si všimli jedné odbočky, která vypadala nadějně na ubytování a tak jsme ji rovnou zkusili – a jackpot!!! Úplně náhodou jsme našli zatím to nejhezčí místo na spaní s výhledem na jezero. Není ani na mapě. Za autem nám teče potůček a výhledy ze stanu jsou parádní. To se nám to povedlo. Jen jsme se teda za dnešek posunuli ke Stavangeru asi jen o 5 km. Vstávali jsme u Flekkefjordu a spíme hned za ním.
Rychle jsme odbyli večerní procedury. H měl dnes 3 klíšťata z toho 2 zakouslé. Barča jedno a při vzájemné kontrole mi nakonec Terka našla taky jedno – přímo tam. Tak to jsem měl radost …
Užili jsme si parádní výhledy ze stanu a teď už jen Cestopisník a spát. Zatím kolem nás projel jen jeden cyklista a jeden obytňák – když nás viděli,tak si jeli hledat místo jinam. To se mi ulevilo, protože je to tady super a nechtělo se mi dělit. Teď už spát. Dobrou.