Na dnešek jsme naplánovali výlet do ZOO Loro Park. Mají otevřeno od 9:30, tak jsme si chtěli máknout, abychom si mohli Zoo za 36 euro na hlavu užít co nejvíc. Samozřejmě se Barča ráno výjimečně rozhodla si přispat. Možna poprvé tady na tý dovče. Takže jsme vylezli z postelí asi v půl 8mý. Loro Park máme od domu asi 15 km, takže žádná velká dálka. Rovnou jsem děti informoval že pohádky dnes ráno nestíháme, čímž jsem si trochu zavařil. Nejdřív dělali bugr, ale když už jsem to jednou řek, tak jsem nechtěl povolit, tak si pak zvykli a zabavili se jinak. Byl to trochu fičák. Rychle jsme připravili jídlo na celej den, přelili vodu do lahví, nalili do sebe kafe, naházeli nějakou kaši a Honzík zase asi třináct snídaní. To přeháním, ale odmít asi 4 nabídky, aby nakonec s brekem přijal namazanej chleba. Dali jsme mu ho se šunkou a nakonec se o něj málem ještě porval s Barčou.
Konečně jsme vyrazili. Cesta byla rychlá a z 99 % shodná s cestou do Lídlu. Vlastně jsme jen zaparkovali na placeném parkovišti za 4e (možná to nebylo ani potřeba) a vyrazili k pokladně.
Už parkoviště Loro parku naznačovalo, že to bude něco. Pán (parkovací “dědek“) byl oblečenej jako thajský sluha v luxusním hotelu. Byl celej v bílým se zlatýma knoflíkama. Dokonce i barvu kůže měl thajskou :). Hlavní pokladna Loro Parku je pak ve stylu thajských chrámů a jakmile ji projdete, následuje budova ve stylu čínských chrámů s draky před dveřmi a jezírkem plným japonských kaprů. U vstupu nic nechtěli, jen si opípali QR kódy ze vstupenek, které jsme koupili online ještě ráno před odjezdem a mě s Terkou změřili teplotu. Testem horkokrevnosti jsme prošli a mohli jít všichni domů. Hned za turniketama jsme si všimli reklamy na vstupenky druhého vstupu za 13 euro. To znamená, že když se chcete vrátit ještě jednou do 14 ti dnů, zaplatíte za vstupenky ne 36 euro, ale jen 13. Super marketing. Než aby z člověka, co je tu na týden neměli po první návštěvě nic, vytřískaj z něj ještě jednu třetinu. A věřím, že prodejnost těchhle lístků bude vysoká, protože ta ZOO fakt stojí za to. Konec konců, je Loro Park v mnoha ohledech vyhlášenej jako nejlepší ZOO na světě. Mají tu nejvíc papouchů, mají obrovskou spokojenost návštěvníků a hlavně tu mají i kosatky se kterými dělají i šou.
V Loro Parku mají několikrát denně vystoupení se se zvířatama. Mají zveřejněný rozpis, takže přesně víte, kdy a kde máte být, abyste o nic nepřišli. Třeba lachtani mají show asi 5x denně, ale kosatky jen 2x. Po příchodu jsme hned vyrazili na lachtany, kteří začínají jako první. Byla to velká paráda. Skákali a dělali blbiny. Barče se nejvíc líbilo jak tancovali. Měli to prostě moc hezké. Po skončení jsme měli asi jen 10 minut, abychom se přesunuli na představení papoušku.
Tam bylo zakázáno jíst, což nám bylo dost nevhod, protože děti už měly překvapivě hlad. Naštěstí se zabavily, tak tolik neprotestovaly, jen začaly být zpruzený. Popouši mě už tolik nenadchli, i když to bylo super. Lítali nám nad hlavama a jedný paní přistál papouch i na hlavě. Mluvili ale španělsky, tak jsme si s ptákama moc nerozumněli :).
Hned po skončení papouchů navazovalo vystoupení delfínů. Samozřejmě jsme to nechtěli propásnout, takže jídlo jsme zase tak nějak trochu upozadili a dali jim jen pár soust v hledišti delfinária. Představení delfínů bylo zase úplně super. Skákali snad 5 metrů nad hladinu a dělali různý blbiny. Tohle v Čechách prostě neuvidíte. Barču nejvíc zaujalo reklamní video, který pouštěli před a po představení. Tancovali tam animovaný panáčci a další hodinu Barča nemluvila o ničem jiným. Nechápala, že to nemůžeme pustit znovu a pořád do kola. Chudák si to obrečela.
No a hned na to následovalo představení kosatek jen o kousek dál. Tancující panáčci Barču opět nadchli, bohužel to ale trvá jen asi 10 vteřin. Kosatky jí už tolik nebraly. I když musím teda říct, že takhle dlouho jsem naše děti ještě soustředěný a usazený neviděl (s výjimkou pohádek). Kosatky ukazovali „psí“ kusy. Když taková kosatka vyskočí nad hladinu a udělá placáka, je to slušnej šplouchanec. V hledišti mají vyhrazeno prvních asi deset řad pro odvážné diváky, kteří se nebojí koupele. A opravdu to stříká slušně. Co dodat, byla to nádhera.
Konečně jsme zakončili maraton 4 představení a šli jsme se najíst. Chvilku nám trvalo, než jsme našli nějakou piknik oblast, kde nás s jídlem nevyhazovali. Pak už jsme ale konečně obalili podrážděné nervy a uspali Barču v nosítku.
Chtěli jsme se odměnit aspoň kafíčkem a zákuskem a tak jsme s zašli do venkovní kavárny. Skoro nikdo tam nebyl a díky mistrné práci místních zahradníků jsme si tam připadali skoro jako v džungli. Honzík vybral zákusek a mohli jsme si sednout na čerstvě opršené židličky. Baruška asi nechtěla o nic přijít a tak se po asi 10ti minutách probudila a rovnou si ukousla ze zákusku.
Vystoupení a tancující pánové nás nadchli natolik, že bylo jasný, že si musíme vystoupení s lachtanama, delfínama a kosatkama zopakovat. Trochu jsme se najedli a tu trochu málo času, kterou jsme měli do dalšího vystoupení jsme věnovali tučňákům.
Mají tu jednu z největších expozic tučňáků na světě. Je to vážně mazec. Větší mrazák jsem v životě neviděl. Je to uděláno nádherně tak, abyste viděli dobře desítky ne-li stovky tučňáků na suchu i pod vodou. Aby tam ohromení návštěvníci jen nezírali v ohromení s otevřenou pusou a pustili dovnitř další, tak tu mají pojízdný pás. Na ten si prostě jen stoupnete, otevřete pusu a čumíte. Objede to s vámi celej pavilon a na konci vás to vykopne u obřího třípatrovýho akvárka s rybkama. Ještě by tam měli mít odkapávač na sliny z těch otevřených pus a nemělo by to chybu.
Následně jsme si dali druhou várku představení. Tentokrát to bylo už volnější a mezi představeníma nám to vycházelo na 3/4 hodinku. Po lachtanech jsme museli jít hned znova na tučňáky, protože předtím jsme je dali ve spěchu a to by byla trestuhodná chyba. I napodruhé to bylo jedno velký WAÁÁůůůŮ.
Následovali druhý kosatky, další sváča, bílý tygři, lenochod, leguáni a hlavně lov holubů. Jestli v týhle ZOO naše děti bavilo nejvíc, tak to byly asi holuby. Děti se důkladně vžily do role tygra, vrčely, křičely a lovily holuby. Ostatní návštěvníci se jich možná trochu báli – přeci jen zvuky našich dětí byly dost mezinárodní… Naštěstí si nikdo nestěžoval a mohli jsme vyrazit na poslední delfíny. Barča si naposledy užila tancující pány v reklamě a naposledy jsme si užili my její pláč, když to skončilo. Udělali jsme pápá delfínům a vyrazili dál.
Zjistili jsme, že jsme neprošli asi půlku ZOO. Kvůli mně jsme museli na expozici medůz kterou jsme předtím jen proběhli a pak jsme museli prioritně na jaguáry a hrošíky. To byla pecka. Do zavíračky nám zbývalo jen 15 minut a tak jsme proběhli kolem plameňáků, tisíce druhů papouchů až do akvarijního tunelu. Prostě jdete skleněným tunelem pod vodou – něco jako „obří akvárium“ v Hradci Králové, jen násobně větší a se zajímavějšíma kouskama včetně žraloků, trnuch a dalších bestií.
Už už nás vyhazovali když nás naše cesta vypliva u východu. Byl to fakt maraton a za celej den sme se nenudili ani jednou. Hrozně to uteklo a pořád jsme byli ve spěchu, aby nám něco neuteklo. Bylo to úžasný dobrodružství, takže jsme se rozhodli koupit další lístky na zvýhodněnou druhou návštěvu. Abychom nepodváděli, tak si od nás vzali dokonce otisky prstů, takže lístky jsou opravdu nepřenositelné a dají se využít opravdu jen na druhou návštěvu. Asi už tu pár Čechů měli :)…
Celej den utek jak voda, ZOO nás vyfluslo na parkoviště a my se rovnou vraceli domu. V podstatě z postele do postele. Ráno jsme z postele makali do ZOO a ze ZOO teď makáme do postele. Jen rychle něco zakousnout na střeše s výhledem na oceán, vyčistit, pohajdu a spát. Byl to sběsilej a náročnej den, ale opravdu parádní.
Děti napsány, Cestopisník uspán a teď si jdeme naplnit bachory my dospělí a užít si jedinou chviličku volna dne. Dnes snad dopadne pivko na střeše. Snad z ní nespadneme i my…
Dobrou.