Cestopisník

Den XX.

Ráno jsme si hodně přivstali. Snídaně tu dělají od sedmi, tak aby jsme se stihli najíst a v půl osmý už vyrazili na Chichen Itza. V 8 ráno tam otevírají a doporučuje se tam být, co nejdříve, aby člověk unikl davům turistů. Snídaně byla výborná. Nejdřív ovoce, pak vajíčka, k tomu kafíčko a zapečená bagetka s máslem a džemem. Sice z ubytování Dolores Alba mají odvoz na Chichen Itza, ale až v 8 a to my už v tuhle dobu chtěli kupovat lístky, aby jsme byli u Kukulkánovy pyramidy sami. Než nám zavolali taxíka, tak to trvalo asi 10 minut. První borec asi neuměl s telefonem, tak si musel přivolat dalšího. Než přijelo taxi tak to trvalo dalších asi 15 minut, takže jsme ve výsledku vyjížděli v těch 8, no – nezájem. Do taxíku na Chichen Itza se k nám přidali ještě 2 Číňani žijící v USA, tak jsme mysleli, že to bude aspoň levnější. Kdepak-taxikář si bral taxu za jednu osobu šmejd – ale hádejte se. Kde je turistická oblast, tam jsou vždycky lidi hodně na prachy. Tady je to dost znát. I v hotelu Dolores Alba si vždycky připadáme, jako když otravujeme. I když si třeba jen objednáváme pivko k bazénu…

Dojeli jsme na parkoviště Chichen Itza, který bylo obrovský a skoro prázdný. Na lístky ale už byla slušná fronta a to bylo už čtvrt na devět.

Kukulkánova pyramina v Chichen Itza

Po kliknutí na fotografii si můžete Chichen Itza projít na Google Street view

Hned jsme zamířili k nejznámější pyramidě. Nově je teď zapsána do nových sedmi divů světa. Kolem dokola ještě skoro nikdo nebyl. Obrovskej areál pozřel všechny lidi jak nic. Mohli jsme si teda nafotit Kukulkánovu pyramidu bez lidí – teda skoro bez lidí. Byl asi totiž nejlepší čas na sekání trávy a obdobný úpravy. Zá plůtkem u pyramidy, kam návštěvník nesmí tak pobíhalo pár manďáků a kazilo potenciálně krásný snímky. Pyramida je teda nádherná. Bude to asi tím, že je zrekonstruovaná a krásně vynikne díky anglickýmu trávníčku všude kolem. Udělali jsme pár fotek a pokochali se pohledem. Taky jsme zavzpomínali na včerejšek, kdy jsme si na internetu ve volných chvílích načetli něco o Májích.

Zánik májů v Chichen Itza

V podstatě se zahubili sami. Májové prosperovali nebývalým způsobem. Díky svým znalostem neustále rozšiřovali pole a chámy v okolí. Vykáceli obrovskou oblast, aby měli na svoje obydlí, místo na chrámy, pole atd atd. Díky vykácení a vypálení obrovský oblasti lesů se změnilo místní klima. oteplilo se v průměru až o tří stupně a srážky klesly o 30 procent. Májové díky svým znalostem měli velké zásoby vody – Byli připraveni až na 18 měsíců sucha. Díky změně klimatu ale přišlo mnohem delší sucho a Májové přišli o zdroje vody a díky absenci zavlažování i o zdroj potravy. Nakonec se v podstatě pojedli. Vzniknuly konflikty, války, drancování, vraždění a hlad a žízeň. Z mnohamilionový populace nakonec zůstalo asi jen půl procenta. Na severu přežilo víc Májů, ty se ale dostali do područí jiných kmenů. Na jihu pak zůstali v podstatě jen roztroušení pěstitelé kukuřice. Po nějakým čase nakonec přijeli Španělé a dobili to tam totálně další genocidou. Májové v jejích příjezdu viděli nějakýho posla (náboženství) a v podstatě se ani nebránili. Pak už bylo pozdě.  Májové zaplatili za vlastní vyspělost a rozmach. Když už věděli, že ovlivňují klima a asi za to draze zaplatí, snažili se vše napravit (stejně jako my). Bylo ale už pozdě. Dostali se do spirály a májská civilizace v Chichen Itza v podstatě zanikla.  Dnes tu běžně žijí potomci májských kmenů, není jich ale moc. Běžně mluví májsky, anglicky a španělsky…

Areál Chichen Itza

Prošli jsme si celý areál – Chrám válečníků, Tisíce sloupů,  hřiště na místní masakrózní hru, při níž obětovali otroky. Nejdřív ty, které prohráli, pak někdy i ty co vyhráli. Hra spočívala v tom, že 2 týmy se snažili dostat kaučukový míč do kruhu, který vysel několik metrů nad zemí vertikálně – ne horizontálně jako při basketu – Míč se musel prohodit ze strany. Potíž byla v tom, že se na něj nesmělo šahat ani rukama, ani nohama. V podstatě jen bokama a na některých hřištích umožňovali i lokty a kolena. Nechápeme….

Kolem jedenáctý turistů přibývá víc a víc. My se jdeme projít ještě k místní Cenotě, což je spíš obrovská díra vyhloubená do země fungující jako studna a obětní místo (tam házeli mrtvolky) asi… neví se přesně. Nějaký kostry se tam ale našli. Došli jsme si taky k observatoriu odkud kněží pozorovali hvězdy. Nastavení na blízké planety napovídá, že Májové věděli o hvězdách hodně.

Už máme hlad a tak si jako správný Češi/paštikáři otevíráme tuňáka a slastně si mlaskáme s výhledem na Kukulkánou pyramidu.  Jako na potvoru zrovna jeden průvodce k nám přivede celej autobus turistů a něco jim ta vysvětluje-bohužel asi italsky.  Jinak by jsme se rádi něco dozvěděli. Pár informací jsme takhle už pochytili. V Mexiku bohužel na ruinách nikde není moc vysvětlivek a informací. Chichen Itza není výjimka. Aby člověk něco věděl, musí si to přečíst na internetu, nebo si zaplatit průvodce – nic levnýho. Navíc se Vám může stát, že vyfasujete nějaký nepříjemný pako. My na to máme bohužel obvykle štěstí…

Po sváče už opouštíme areál Chichen Itza. Kolem poledne už se to tam s tou haldou turistů a otravných prodejců skoro nedá. Každej prodejce se Vám snaží něco prodat a všichni shodně pokřikujou, že prodávaj za dolar nebo skoro zadarmo – je to docela sranda. Jediný, co jsme koupili, je houpací síť. Pro to jsem se rozhodnul už v Tulumu a tady se nám ji podařilo koupit za krásnou cenu 200 pesos – asi třetina toho, co nám nabízeli v Tulumu nebo i jiný prodejci tady.

Odcházíme z areálu a prodíráme se obrovskýma masama turistů.  Parkoviště Chichen Itza je totálně narvaný a fronta aut a autobusů, co se už nevešli je až k odbočce z hlavní silnice, což je snad kilometr od parkoviště. Tam už pochopili a autobusy parkujou přímo na hlavní silnici.

Trochu jsme podcenili situaci a nevzali si taxi na parkovišti. Tady se to už nedá – nejezdi tu žádný prázdný. Kupujeme předraženou vodu, protože na hotelu Dolores Alba žádný potraviny nejsou (později zjišťujeme, že se tam dá koupit voda za stejnou cenu 20pesos – 30 Kč za litr). Po asi 500 metrech chůze po silnici bez krajnice máme štěstí a zastavuje nám narvaný kolektývo. Ještě se vlezem – paráda.

Odpoledne na hotelu Dolores Alba v Chichen Itza

Odpoledne máme už volno. Válíme se u bazénu a v sítích. Čteme další info o Májích a řešíme, co dál.

Problém se změnou rezervace

Rozhodli jsme se, změnit rezervaci a odjet o den dřív – už prvního ledna – hned po Silvestru. Na hotelu se necejtíme nijak skvěle. Přijdeme si, že personál akorát otravujeme a záchod pořád hrozně smrdí. Člověk si řekne, že je to drobnost, ale věřte, že to dokáže změnit požitek v něco „nic extra“ – a za nic extra se nám nejdražší ubytování na naší cestě platit nechce.

Domluva s personálem je krizová. Anglicky nic a že by měli zájem nám pomoct, to ani náhodou. Rezervaci nám nezruší – že si to prej máme zařídit přes booking.com, kde jsme rezervaci vytvářeli. Máme strach, že když jen tak odjedeme, stejně si strhnou peníze z naší keditky – museli jsme tam zadávat údaje.

Dáváme si pivko a jdem ještě k bazénu. Ze skalky na nás kouká leguán. Už v Areálu Chichen Itza  jsme jich viděli několik. Jsou to takový roztomilý přerostlý ještěrky, který tu obejvaj pukliny v ruinách….

Večer byl ve znamení klidu. Dali jsme si večeři a zjistili jsme, že mají pořád jen ty 4 stejný jídla. Asi tu nikdo nezůstává dýl než na jednu noc. Zjistili jsme, že hotel je poloprázdnej. Na plnou sezonu asi nic moc. Možná proto nám nebyli ochotný pomoct se zrušením rezervace na poslední den…. Jsme asi jediný, kdo tu zůstává 4 noci. Aspoň, že ty houpací sítě a bazén je fajn :). Teď už jen spánek…

PS: Někdo říká o Chichen Itza, že je to přeceněný, drahý a nestojí to za to. Já tenhle názor nesdílím. Chcichen Itza jsou podle mě nejhezčí vykopávky, který jsme zatím viděli. Je to opravdu paráda. Areál Chichen Itza je vážně nádhernej. Je ale pravda, že v největším náporu turistů asi začne veškerý kouzlo postrádat. Na Chichen Itza opravdu doporučuju jít na otvíračku než se přiřítěj autobusy turistů z Cancúnu.