Den 7.
Detyfoss – největší vodopád v Evropě
Včera jsme šli po koupání spát až někdy v 1 ráno, takže jsme si malinko pospali. Už v 10:30 jsme ale byli nasnídaný a připravený k odjezdu. První zastávka byl vodopád Detyfoss. Je to největší (průtokem) vodopád v Evropě. Všude kolem jen lávový pole a najednou tam, co teče řeka asi 30m hlubokej kaňon. Bylo to hodně velkolepý. Hned kousek vedle byl další obrovskej vodopád – v měsíční krajině všude kolem to vypadalo moc zajímavě.
Na další zastávce dost pršelo, tak jsme si kromě Fushe (přezdívaný klikař) nikdo nevzali foťák. Udělali jsme velkou chybu. Bylo to tam zase úžasný, pěkně barevný – vodopády, kaňony, potůčky, měchy … Následoval výlet do jeskyně ozvěn, která žádnou ozvěnu neměla. Všude kolem byly ale velkolepý výběžky, skály a kdo ví, co ještě. Láva tam měla podoby spirály, včelí plástve, schodů atd….
Kaňon Assbirgi
Následoval výlet na kaňon Assbirgi. Trochu jsme se sekli a vjeli na cestu pro koně. Nic tam nebylo, jen dva Izraelci, který měli očividně stejnej problém. Nakonec jsme to našli. Defakto cesta vedla přímo usprostřed kaňonu ve tvaru podkovy. – hory jsou tvořený vysokýma kamennýma zdma. Ve špičce je jezírko s průzračnou vodou a s vyhlídkou na celou podkovu.
Hledání ubytování uprostřed ničeho
Pak už jen nabrat benzín a zakempovat. Jeli jsme pěknou pustinou a najít místo na spaní nebylo vůbec lehký. Nakonec se nám povedlo – krásnej výhled na zasněženou horu. Než jsme začali stavět stan přijel chlápek v pickupu a že je to prej jeho pozemek a že tam spát nesmíme. Že má dál ale kemp a tam, že by to šlo za 900 ISK (150Kč) na osobu. Dojeli jsme se tam zeptat co a jak měli tam krásný chatičky porostlý trávou – ty byly ale bohužel mimo naše finanční možnosti. Rozdělat stan tak drahý nebylo, ale za sprchu by jsme si ještě tak stovku museli každej připlatit. Koupali jsme se včera, tak jsme neviděli moc výhodu toho, strávit noc v kempu, když jsme mohli ještě 35 km popojet z pozemku toho chlápka a stanovat na státním zdarma. Majitelka byla hrozně příjemná a my se cejtili trapně, když jsme říkali, že budem spát jinde.Vysvětlovala nám, že tenhle druh cestování moc neschvalujou a že jsou pak po nás všude hovna a papír :). Bylo to dost trapný, ale přespat jsme stejně odmítli. Jejich pozemek končil až za dalších 35km, tak jsme ujeli radši asi 40. Cestou byl všude sníh (bylo to přes hory) až jsme se báli o to, jak dnes přespíme. Nakonec jsme ale sjeli kousek dolů, sníh ustoupil a chladných 0°C jsme přebili zelenou a zbytkem slivovice.
