Waikoropupu a plážink v Totaranui – Nový Zéland

      |   

Den 11.

Ráno jsme se probudili do zamračenýho sychravýho dne. Na našem soukromým parkovišťátku nás nikdo v noci naštěstí nikdo neobjevil. Mohli jsme vyrazit zase kousek dál na konec polostrova. Měli jsme doporučení od Zdeničky – kamarádky Matěje a Monči na parádní místo. To jsme nakonec dohledali, ale žel bohu bylo deštivo a hnusně. I nejkrásnější kraj dokáže v dešti vypadat pochmurně. Aspoň pár foteček jsme udělali, ale nechtělo se nám ani moc vylejzat z auta. Tady na západním pobřeží prý prší 300 dní v roce. Díky tomu je ale taky všechno krásně zelený a všude je spousta vegetace. Popojeli jsme teda kus zpět na severovýchod, kde už se začalo dělat pěkný počasí.

 Te waikoropupu springs

Sluníčko bylo strašně povzbuzující a donutilo nás párkrát zastavit na focení. Jednou jsme si odzkočili na pláž vedle silnice, kde zrovna ptákovalo hejno ptáků. Nechali nás přijít hodně blízko a nefotit si je. Další zastávka byla u Te waikoropupu springs – takže Pupu praveny. Jde o největší světový vývěr čistý čerstvý vody. Ta byla nádherně čistá. Z parkoviště ved chodníček na 40ti minutovou okružní procházku kolem pramene. Boužel tam už bylo celkem dost turistů – překvapivě podle poloprázdnýho parkoviště. Pramen byl na kraji jezírka, kde bylo vidět, jak voda proudí a dělá boule na hladině. Odtud voda tekla do dvou různých směrů – zajímavej úkaz. Hloubka jezírka šla jen těžko odhadnout díky čistotě vody – na dno bylo vidět prostě všude.

 Pohoda u karavanu

Po návratu na parkoviště jsme si udělali kafíčko a já si šel vyprat ručník, kterýmu se dřív nepodařilo doschnout a nepříjemně provoňoval Bertíkovy interiéry. Povedlo se a úleva se dostavila. Ještě na parkovišti jsme si dali trochu opalovačky a sušičky. Po chvíli jsme ale vyrazili dál – dneska nás čekalo odpoledne na pláži a odpočinek.

 Piknik na pláži

Po pár půl hodice jízdy jsme zastavili na odpočívadle vedle silnice hned u pláže. Máme tu lavičky a výhled na moře. To je bohužel pěkně zaprasený, tak se nám do vody ani moc nechce. Rozhodli jsme si tu ale aspoň uvařit oběd – konečně došlo na krevety. Během přípravy dlabance se sluníme, píšeme deník, opalujeme se a užíváme si pláže. I po jídle se válíme na trávě mezi Bertíkem a pláží. Nakonec jsme si řekli, že už je čas se hnout. Po jídle jsme zjistili, že je Bertík úplně na suchu a neumejeme ani nádobí. Nemáme ani internet. Jedný Matějovi simce už došli data a zjistili jsme, že druhá pořád nefunguje. Matěj tam Už 2x zase volal, naslibovali mu , že to bude do hodiny fungovat, ale stejně nic… Bez internetu se dost špatně hledají stanice na výměnu vody. Něco jsme zkusili podle automapy, ale jezdili jsme jen zběsile sem a tam. Nakonec jsme se rozhodli jet dál do kempu na začátek zítřešího treku v parku Abel Tasman. Cesta byla prašná, nezpevněná hodně klikatá a překonávající velký převýšení. Výhledy z cesty na pobřeží a pláže byly parádní. Líbila se nám jedna pláž s červeným pískem. O to víc, když jsme zjistili, že je v kempu, kam jsme mířili.

 Kemp Totaranui

Dorazili jsme na místo. Podle psaných instrukcí jsme se měli nahlásit na recepcim kde ale bylo jen sebezapsání. Vyplnili jsme formulář s SPZkou a zaplatili 15$ za osobu za noc. Kemp Totaranui není z nejlevnějších ani z nejvybavenějších, ale místní pláž je nádherná. Kazej ji jen písečný mušky, který nehorázně koušou a jsou dotěrný. Po příjezdu jsme se šli koupnou a málem nás sežraly. Repelent nerepelent. I přes mouchy bylo plážování parádní, vzali jsme si na pláž vychlazený pivka a byla to prostě pohoda. Po plážování přišlo menší praní, výměna Bertíkových tekutin a vaření. Rovnou jsme uvařili i na zítřek – až se vrátíme z výletu, budem pěkně hladoví. Tady v kempu už se smráká a lidi v okolí pálej ohně. Příjemně tu to voní a vůbec tu panuje příjemná atmosféra. Až se najíme, bude to ještě o sto procent lepší. Fazole už za chvilku budou … Dneska už nás čeká jen maximálně ohnířek a spánková příprava na zítřejší výlet.

Lovení signálu

Poslední dobrodružství dne bylo zveřejňování deníku. Signál na mobil jsem neviděl ani nepamatuju, ani v kempu nic. Matěj ale našel jedno místečko u pláže, kde chytal signál. Potřeboval na kompu ještě něco udělat, tak jsem na to měl asi jen 5min. Jako stůl jsme použili větev stromu a následně pracovali balancujíce, aby počítač nespad. I takový dobrodrůža tu máme J.

Waikoropupu a plážink v Totaranui – Nový Zéland
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít