Výlet po východním pobřeží – den III.

      |   

Ráno jsme byli opět vzbuzeni TW kterej nám vysvětloval, že tam nemáme co dělat a že stanovat se může jen v kempu….sice jsme mu nerozuměli ale bylo nám to jasný. Pěkně si počkal, dokud jsme neshodili stan. Nám to ale bylo jedno, protože spánek nám už vzít nemoh a stejně jsme měli v plánu ráno zabalit a vydat se na cestu po ostrově. To jsme přesně udělali. Jen nám počasí nepřálo. Je to nádherném fakt hrozně zelenej ostrov ale bylo tak zataženo a zapršeno, že na fotkách barvy skoro nejsou vidět. Tam fakt rostou stromy i ze stromů a tráva z trávy na těch stromech. Prostě hrozně moc zelený v nádherných odstínech. Bohužel my jsme z toho neměli nic. Projeli jsme ostrov a viděli tu nádheru, bohužel ale jen skrz déšť a opar:(. Za ty prachy fakt nic moc. Když jsme jeli kolem jednoho objektu, Jirka zastavil a řek holkám ať se jedou podívat napřed dovnitř. Mě pak řek, že je to vězení pro nejtěžší zločince. Holky tam vesele jeli, kolem první stráže projeli jakoby nic a druhá už je zastavila a vykázala. Asi si je tam nechtěli nechat :P.  Dál jsme se ještě dostali do nějakého starýho objektu, kde jsme se i se skútrama schovali v nějakým baráku, kterej vypadal jako bejvalej kulturák v klasickým komunistickým stylu. Prostě velkej sál a zbytky pódia a vista nějakého papaláše. Dál po pobřeží jsme měli nádherný výhledy a já byl fakt nasr. že není hezky. Nakonec jsme se rozhodli většinovým hlasováním(já byl proti), že ostrov opustíme a že se vydáme na pevninu, teda větší ostrov dřív. To jsme taky udělali. Tentokrát abychom nebyli celý mokrý(to už jsme stejně byli) a slaný, jsme si sedli dovnitř. Tam byla klimatizace jak blázen, snad na nějakých 15 stupňů. Taiwanci sou v tomhle ohledu fakt blázni … venku choděj v bundách při 30 stupních a ve vnitř maj šílený klimatizace, který nechladě ale mrazej. No v tohle případě to bylo asi kvůli nevolnosti a aby tam pak všude nesmrděli blitky. Pořádně jsme se oblíkli a vyrazili vlnám vstříc…Musim říct, že tentokrát se trochu dělalo blbě i mě….byl jsem fakt rád, že jsme dorazili na pevnej povrch.

Huallien

Hned potom jsme vyrazili na sever do Hualienu, kde je další škola, s Hradeckýma studentama. Cestou jsme se ještě stavili na místě, kde voda teče do kopce – fakt to tak vypadá. Do Hualienu jsme dorazili celkem bez obtíží, horší bylo už najít kampus našich spolužáků. Po několika telefonických radách(neúspěšných) si pro nás radši zajeli. Dokonce jsem cestou málem i boural…..při jedný zajížďce jsme jeli serpentýnama a silnice byla mokrá. Nejel jsem nijak rychle, asi 20 a ustřelilo mi zadní kolo. Tak jsem to zved nohou, ale furt jsem byl ve smyku a mířil do příkopu. Naštěstí se brzdy chytli a já skončil předním kolem jentaktak na silnici. Pořádně jsem se zapotil.  Dál jsme už dojeli bez obtíží. Musim říct, že kampus maj fakt obrovském, prej jeden z největších v Asii…..asi 16 000 studentů – je to městečko vysekaný v džungli samo pro sebe.

Ubytovali jsme se na priváťe u Honzy. Sice tam maj koleje zadara, ale přesto si platí koleje. Takhle tam je sám a nemusí bejt na pokoji s TW, který neuměj kváknout anglicky a prej v noci kompujou s televizujou a ve dne spěj. Ale tím líp pro nás, protože jsme měli kde spát. Kluci u Honzy a holky u jeho TW kamarádky a sousedky, která plánuje letos jet do Čech. Jedinej jsem nebyl línej zajet si v dešti pro jídlo(všechno jsme měli mokrý kvůli vytrvalýmu dešti po cestě) a tak jsme s Honzou vyrazili do žrádelní ulice hned vedle kampusu(město Hualien je od kampusu vzdálený asi půl hodiny na skútru). Poslední otevřená restaurace byl stánek s palačinkama. Oni to teda byli omelety, ale prej palačinky. Holkám a Jirkoj jsem vzal po jedný a já si objednal 3 – od každý příchutě jednu(slanina, tuňák s vejcem a kuřecí). Ještě jsme se cestou stavili v sámošce a koupili 6 piv, přibližně každýmu jedno. Bylo ta fajn posezení a pokecání asi do 3 do rána. V noci jsem měl další zážitek. Já jsem občas náměsíčnén a žvanim ze spaní. Tohle ale bylo poprvé, kdy jsem vstal, nevěděl jsem o sobě a v angličtině jsem Honzu přesvědčoval, že tam nemám co dělat a omlouval sem se mu, že jdu okamžitě pryč a že se omlouvám, že jsem ho vzbudil. V mý verzi to samozřejmě bylo trochu jinak – sny trochu zkreslujou :P.

 

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít