Tangalle – Srí Lanka

      |   

Vstali jsme před budíkem už někdy v 7 – teda aspoň Terka. Já se chvíli ještě válel. Do těch devíti jsme si užívali výhledu. Skůtr byl na požádání přistaven. Nasedli jsme a vyrazili. V celku nikde nebylo nic extra, co by se nám líbilo. Na konci pláže jsme narazili na bungalovy. Cena byla ale asi 6 a půl tisíce, což je tak 2 až 3 krát tolik, co normálně platíme. Nakonec se ještě otevřel prostor pro kompromis, protože z jednoho levnějšího bungalovu dneska odcházej lidi. Ještě jsme malinko usmlouvali cenu a domluvili se, že až ty lidi vypadnout, tak se kolem 11 přijdem podívat na to, jak to tam vypadá a případně to vemem. Sice to je dost drahý, ale řekli jsme si, že jednou si dát bungalov na pláži nebude vůbec špatný. Tím, že máme skůtr, tak ty přesuny jsou docela rychlý – super, šetříme čas. Skáknem si na snídani a pak čeknem ten bungalov. Plán dobrej. Stavili jsme se na snídani na stejným míste (Odd man place), kde jsme měli včera večeři. Kouknuli se na meníčko a já si rovnou objednal velký jídlo – už jsem měl hlad. Terka si dala tousty. Plán se snídaní se moc nepoved, protože jsme na jídlo čekali snad hodinu a půl, takže se ze snídaně stal spíš oběd. Hlavně, že jich je tu dycky na všechno deset. Místních je dycky na všechno několik a pracujou spoustu hodin denně. Při jejich tempu to ale chápu. Aby udělali stejnou práci, jako jsme zvyklý dělat my, tak opravdu potřebujou makat 12 hodin denně a ještě na to musej bejt dva a třetí radit.

Bungalov na pláži

Hned pak jsme se jeli kouknout na bungalov. Tam nám to ukázali a vypadalo to ok, tak jsme si plácli a že za půl hoďky přijedem s věcma. U nás jsme měli zabaleno celkem rychle, protože jsme vlastně ani nevybalovali. Asi nás byla sranda pozorovat, jak se přesouvaj 2 čahouni na jedný malý motorce se dvěma krosnama a dvěma batohama. Zvládli jsme to. Bungalov samozřejmě ještě nebyl připravenej. Prej pět minut. Těch se protáhlo, jak je tady už zvykem asi na dvacet nebo třicet. Nakonec jsme se konečně nastěhovali a mohli vyrazit. Zeptali jsme se ještě, kde najít nějakou fajnovou pláž a vyrazili jsme.

Cesta na pláž v Tangalle

Popis cesty samozřejmě moc neseděl. Cedule, který tam měly bejt tam nikde nebyly a 3 km to taky rozhodně nebyly. Rozhodli jsme se teda experimentovat a náhodne zajíždět k pláži. Jednou jsme se dostali do slepý uličky. Trochu děsivý místu uprostřed místních obydlí. Druhej pokus tak trochu podobnej. Už jsme to otočili a pak jsme potkali nějakýho kluka, kterej se nás celkem dobrou angličtinou ptal, co hledáme. Vysvětlili jsme mu to a on, že se máme zase vrátit a že cesta tam opravdu vede. Tak jsme se zase otočili, kolem jedněch lidí jsme projížděli už potřetí – si o nás museli myslet…

Útočnej pes

Horší bylo, že tam po nás vystartoval pes – fakt vostře vrčel a štěkal. Tak tak jsme mu ujeli a hned další. Normálně jsou tu psy úplně apatický, ale na tomhle místě jsou fakt hlídači. Dojeli jsme nakonec – to už byla spíš taková pěší cesta a končila zarostlejma schůdkama dolů. Hlavně tam zase byl pes – tentokrát aspoň teda v pohodě, ale i tak nás trochu děsil. Člověk neví, co čekat.

Nádherná pláž

Při cestě po zarosteljch schodedech jsme si připadali jak nějaký archeologové. Opravdu vedly na pláž a k  našemu překvapení hned při prvních krocích tam byla bandička zahraňáků. Pláž byla naštěstí velká, tak jsme si našli místečko. Zpozorovali jsme, že na pláži je i rezort – trochu překváko. Z archeologický výpravy teda nakonec nic nebylo. Hotel byl naštěstí až na druhý straně, takže kolem nás byly jen všudypřítomný psi, 2 místňáci houpající se na palmových houpačkách a sem tam bílej párek. Voda byla krásná a vlny dost velký. Chvílema měly snad i 3 metry. To bylo ale v místě , kde se vlna zvedala – pokud byl člověk ve vodě, tak to skoro necejtil. Ze začátku to byl ale stejně trochu šok. Terku to hned napoprvé semlelo až ztratila sluneční brejle. Naštěstí jsme po pár minutách ve vlnách našli. Koupání bylo fakt super a užívali jsme si ho celý odpolko. Ke konci jsem se radši z obav před spálením radši koupal v dlouhým triku. Stejně jsem tomu ale neutek. I když jsem byl namazanej, tak první sluníčko je dycky vražedný. Naštěstí nic hroznýho. Po návratu jsme se ještě projeli po okolí městečka, pak ještě kousek za náš první hotel (našli jsme tam taky bungalovy) a vrátili skůtr. Předtím po mě chtěli pas jako záruku, když jsme se stěhovali pryč. Já jim ho ale odmít dát a nechal jsem je jen opsat si nějaký informace, který jsme si teď vyžádal. Nechtěl jsem aby z takhle citlivých informací pak někdo vyjídal svoji rejži s kari, jak je tu zvykem (Kažej popsanej papír se použije na jídlo).

Zpátky do bungalovu jsme to vzali po pláži. Objednali jsme si večeři na sedmou a šli se sprchnout. V sedm jsme se přišli najíst, bylo nám řečenou, že už je vše připraveno a skutečně po další půl hodině čekání bylo. Dali jsme si rybu a kalamáry. Docela se jim to povedlo.

Zbytek večera jsme pak strávili kecáním na terase bugalovu a popíjením Araku s kolou.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít