Surfovani na Taiwanu

      |   

Den 10.

Pozdní stávání jako obvykle následuje ještě pozdnější snídaně. Nějak nejsme schopný stávat brzy. Dáváme si tousty a kafe u stejný paní jako včera. Následně vyrážíme chytnout parádní vlnu a zasurfovat si. Kamarádi nám poradili dobrou lokací pro surfing na Taiwanu, kde se dají i půjčit surfy. Je to jen kousíček od Jialeshui.

Surfing v Jialeshui – půjčovna surfařských prken

Docela klika, že bydlíme v Hengchunu, protože právě z ulice, kde jsme ubytováný a kde je jeden hotel vedle druhého, vede cesta do Jialeshui. Je to jen pár kilometrů, takže na scooterech jsme tam cobydup – jen přejedeme ze západního pobřeží Taiwanu na východní.

Půjčovna surfařských prken a neoprenu je přímo na křižovatce silnice 200 na Jialeshui a na jižní cíp ostrova. Pokud pojedete do parku Jiáeshui, nemůžete ji minout.

Půjčovna surfů

Půjčení surfu se zdálo komplikované vzhedem k naší místně nadstandardní výšce a chodidlům sněžného muže. Bylo to ale v pohodě. Jeden kluk v půjčovně uměl pár slov anglicky a hned mu došlo, že tam nehledáme prádelnu.

Za surf si berou 500NTD na den. My si k tomu vzali i Dva neopreny a dvoje boty. Prkno jsme si nechali jen jedno. Přeci jen jdeme surfovat podruhy v životě a myslíme si, že po pár minutách topení se, budeme mít oba dost. I se dvěma neoprenama platíme pořád jen 500. Borci to neřeší. Ptali se nás jen jak jsme na tom a když jsme řekli, že na tom stojíme podruhý, dali nám nějaký pěnový prkno, který je asi totálně nepotopitelný. Později se ukázalo, že to nebyla nejlepší volba.

Surfování

Surfspot je na pláži u parkoviště jen 5 min pěšky od půjčovny, takže není potřeba ani přejíždět. Na místě jsou i záchody, sprchy a mapa s vyznačením (jak se později dozvídáme) bezpečně oblasti.

Jak nesurfovat a nechovat se v oceáně pro čechy, kteří si myslí, že umí plavat.

Jsme na místě, tak hurá do toho. Terka se nejdřív chce seznámit s oceánem. Jsou tu pěkný vlny. Jde si nejdřív zaplavat, já beru prkno a jdu s ní. Vyhýbáme se surfařům, abysme jim nepřekáželi. Po chvíli zjišťujeme, že jsme už docela daleko od břehu. Pořád jsem musel pádlovat, abych Terku dohnal. Myslel jsem si, že si chce zaplavat. Nechtěl jsem ji nechávat samotnou. Po chvíli už na nás začal mávat nějakej surfař ať plaveme k němu. V tu chvíli jsme si říkali, že jsme fakt daleko. Oceán nás asi tak trochu odnášel od břehu. Museli jsme si fakt máknout, aby jsme dopádlovali k surfařům. Skutečně tu jsou nepříjemné proudy a nedoporučil bych jen tak plavat daleko od břehu. Naštěstí oba umíme dobře pávat a jsme celkem pohybové nemarný. Terka se chytla surfu a za chvíli jsme byli u surfařů. Borec nám vysvětlil, ať se držíme bojí, že dál to může být nebezpečný. Blbý bylo, že teď jsme byli na místě, kde se lámou vlny a museli jsme se přes něj dostat ke břehu. S prknem to bylo v pohodě, ale Terka se pustila, že takhle to moc nejde. Že sama bude pohyblivější. Tak jsem vzal první vlnu, a že počkám. Chudáka Terku pak přejely tři vlny než se dostala přes oblast, kde se lámou. Proti vlnám jsem se ani se surfem za ní nemoh moc dostat. Nakonec jsme se střetli a Terka se mohla chytnout prkna a trochu se vydýchat. Ještě to byla dřina, než jsme se dostali na břeh, ale teď už jsme byli v bezpečí a víceméně jsme stačili. Na břehu je jasný, že pro Terku pro dnešek koupání už stačilo a na surf už nechce. Mě to ještě neodradilo. Přijeli jsme surfovat, tak je zapotřebí chytnout aspoň jednu vlnu.

Surfování – druhý pokus

Po chvíli odpočinku jsem sebral naše pěnový prkno a vyrazil za ostatníma surfařema. Tentokrát jsem se snažil držet s nima v jedný oblasti a bylo to celkem v pohodě. Podařily se mi chytnou asi dvě vlny.

škrábance ze surfu

Není to nic moc, ale zjistil jsem, že od toho našeho slavnýho prkna mám úplně podrápaný ruce. Dost to pálilo, tak jsem si řek, že nemá význam to hrotit, abych si je rozedřel do krve, navíc Terka na mě čekala na břehu. Pro dnešek je surfování konec. Jen doufám, že ne pro vždycky.

Vracíme surf i neopreny a bereme si batohy, které jsme si nechali v půjčovně. Měl jsem tam všechno včetně peněz, kreditek a pasu – smrtelná kombinace. Tady jsem ale v klidu. TAIWAN je opravdu bezpečné místo. Oproti Čechám se tu nekrade vůbec.

Po surfování jsme si zašli na oběd a vyrazili zpět do Hengchunu. Večer jsme původně chtěli na pláž, už je ale pozdě a pro dnešek bylo koupání dost. Zkoušíme vzít podle navigace nějakou menší silničku podél pobřeží, abysme se oklikou dostali zpět na hotel. Nicméně cesta vede přes park Jialeshui. Platíme tedy vstup, abysme dál zjistili, že asi neprojedeme. Resp. cesta tam je, ale je u ní červenej nápis cosi říkající a nikdo tam nejezdí. Nevíme, jestli tam vůbec smíme projet nebo jestli tam vozej jen turisty vyhlídkovýma autobusama. Radši nic neriskujeme a jedem zpět původní cestou, kde se ještě zastavujeme a kocháme kytičkama. Až u Hengchunu zastavujeme u přírodního ohniště. Je to místo, kde ze země uniká plyn a nonstop tu hoří takový menší kameniště. Nebýt to přírodní plynový ohýnek, tak to vlastně ani není moc zajímavé.

Hotpot

Taiwan 230Po návratu domů se pokoušíme ulovit večeři. Jdeme na slepo do nějaké restošky a zjišťujeme, že se nedomluvíme. Takže jsme na čínském obědnacím lístků zaškrtali loterii. Když jsem pani dones objednávku, něco se mě ptala. Prostě jsem ji to odkejval – měli jsme hlad. Nakonec jsme zjistili, že jsme v místě, kde se dělá hotpot (uvař si sám). Takže všechno, co jsme náhodně zaškrtali, byly ingredience navíc. Taiwan 070Paní se mi snažila říct, že jsme si vlastně nevybrali základ celýho jídla, tedy vlastní hotpot. Já jsem ji to odkejval, takže nám nějakej vybrala. Ve výsledku jsme měli jídlo asi za 450. K našemu překvapení jsme si přiobjednali tofu (to jsme ani nesnědli), nějaký kosti s masem obaleny v jakýsi hmotě, zmražený černý krevety a spoustu a spoustu salátu. Překvapením večera bylo, že tmavý krevety po vložení do vařící vody zrůžověly a znormálněly. Jako veselou tečku jsme si šli ještě koupit do sámošky milktea, cokóladový tyčky, pudink a mentolový emenemsky. Začalo nám pěkně pršet, takže jsme to všechno vzali a šli zbaštit do postele. Cestou na hotel jsme se ještě chtěli poptat na ubytování v okolních hotelech, ale v recepcích bylo liduprázdno. Necháváme to na zítřek. Zítra totiž musíme opustit nás hotel, už měli zarezervováno před námi

Surfovani na Taiwanu
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít