Siem Riep IV. – Kambodža

      |   

Včera jsem o tom ani nepsal, protože jsem byl trošku mimo, ale zajímavý bylo, že už brzo od rána nám tady někde pod oknama hrála nějaká šílená nahrávka tradiční místní hudby. Začalo to dost brzo – a bylo to hodně hlasitý. Nejřív jsme si mysleli, že je to nějakej šílenej soused, pak, že to sou dělnící vedle od staveniště, pak že to hraje celýmu městu a nakonec se nepravděpodobnější verze ustálila na nejakejch šílenejch „karaoke“ mniších. Občas do toho totiž někdo drmolil nějaký nesmysly. Po první písničce jsme si řikali, co je to za šílence takhle brzo po ránu, Po druhý jsme začali už vtipkovat o tom, že je sobota a co kdyby to dělali celý dopoledne. No nakonec nám to valili do hlav celej den až pozdě do večera. Nikde jinde to prej nebylo slyšet, jen tady u nás. Docela štěstí, že jsme tenhle den teda byli zrovna celej na hostelu. Večer to byla docela únava.

No hádejte, co nás probudilo dneska ráno. Na hodiny jsem se nekoukal, ale odhaduju, že začali nanovo asi už ve 4 ráno. Fakt za trest. Naštěstí jsem dneska už neměl teplotu a bylo mi líp, tak jsme chtěli vyrazit ven. Celou noc ale pršelo a ráno taky.

Projížďka po Siem Reap

Kvůli dešti jme chtěli jít na pozdější snídani (branch) jen tady do hostelový restaurace, ale pak celkem přestalo, tak jsme se rozhodli jít ulovit něco levnějšího. Já jsem si dal za 1,50$ musli. Toho tam teda moc nebylo, ale zato tam byl plnej talíř ovoce a trocha jogurtu s musli. Terka si dala tousty se smaženým vejcem. Už trochu asi postrádáme naši kuchyni. Po jídle se trochu zase rozpršelo, takže za 200 metrů k našemu hostelu po prašný cestě jsme byli jako čuníci. Aspoň jsem si teda vypral kraťasy. Po dešti jsme si půjčili kola a jeli objet místní zajímavosti. Byli jsme v jednom chrámě, v muzeu, kde maj miniatury AnkorWatu, v parku před místním královkým palácem a na dalších místech. Nakonec jsme si na Starým marketu koupili nějaký banány, granátový jabko, nějaký místní brambůrky (jsou z něčeho podobnýho bramborám a do sladka) a sezamový bombóny na zítřejší plánovanej výlet po Ankoru (místní areál chrámů – 7 div světa, nebo kolikátej :-D). Cestou domů jsme si ještě zarezervovali místo v místní retauraci „Temple club“. Je to asi jediný místo, kde je tady možný vidět tradiční tance bez toho aby se muselo platit vstupný. Konzumace samozřejmě ale zadarmo už není. Jako zálohu za rezervaci ( jako deposit ), jsme jim museli dát 10$, který nám pozdějc bez problémů vrátili. Rezervovali jsme rovnou 4 místa a zavolali Čechům (Matěj a Bára), kteří nás kontaktovali včera.

Po tom,co jsme dorazili domů a lehce si odfrkli, začalo zase pršet. Kouknuli jsme se na předpověď a ta nevypadá moc růžově. Aby jsme Ankor Wat neviděli skrze kapky, budem si to tu muset prodloužit o jeden den a jít tam až v úterý. No moc se nám nechce se tu trávit další den. Myslim si ale že se to vyplatí počkat na hezký počasí. Má pršet teda i v to úterý…ale asi nejmíň z celýho tejdne  jen s 20% pravděpodobností.

Kambodžské tradiční tance v Siem Reap

Už se připozdívalo – takže jsme i za lehkýho deště vyrazili do „Temple clubu“. Byla velká výhoda, že jsme si rezervovali místo dopředu a nečekali až na večer. Takhle jsme měli ten úplně nejlepší stůl až u pódia. Byla to paráda. Začali jsme pozorovat vstup, jestli už jdou Matěj s Bárou. Když jsme je viděli, tak jsme si řikali úplně, že to musej bejt oni a oni taky šli skoro na jistotu k našemu stolu a ptali se česky, jestli jsme to my. Čech krajana asi hold pozná. Dali jsme si s nima místní pivko, já jsem si dal ještě kafe. Poprvé jsme tu narazil na normální kafe. Bohužel mi tenhle typ kafe moc nechutná – mám radši místní sladký ledový kávičky :-P. K jídlu jsem si dal smaženej zázvor s kuřetem. Bylo to moc dobrý. Terka neměla hlad, takže si dala až pozdějc nudle u stánku a vzala si je na hostel. Tance i zábava byly skvělý. Matěj a Bára cestujou kolem světa. Prozatím maj za sebou půl roku, z toho byli asi 2 měsíce v Nepálu. Projetou maj Indii, chvilku byli v Thajsku a ten Nepál. Asi jsem něco i vynechal. Matěj dostudoval informatiku a  Bára germanistiku. Hodně zajímavej páreček, řek bych. Hodně nám toho vyprávěli, a my něco zase jim. Bylo fajn si projednou pokecat s někým v češtině bez jazykových bariér. Po představení jsme zaplatili(9$ za dva) a pohnuli se do jednoho místního lokálu, kde dělaj Moskýto (Mátovej koktejl) za 1$. Bohužel tam zavírali, takže jsme se pak museli zvednout. Ještě kousek jsme se prošli na night market, ale ten byl taky nějakej zavřenej, tak jsme se domluvili na zítřek ráno a rozešli se. Zítra spolu pojedeme navštívit místní muzeum občanský války. Bude to jedníný, který tady asi navštívíme. Je tu ještě muzeum min a munice, ale to he asi 20 km daleko, a národní muzeum Ankoru. Tam je zase vstupný 12$, což nám přijde dost přehnaný. Nejsme zase nějaký historici, který by si na tom ulítávali. Teď už hurá na kutě.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít