Roháče a cesta do Čech – Slovensko

      |   

Den 9

Ráno se vstávalo dost špatně, ale nakonec jsme to zvládli. Všecho jsme zabalili a za pět deset vyrazili do Roháčů.  Cesta do Zuberce byla trošku delší díky líným silnicím, ale nakonec jsme se dokodrcali. Dojeli jsme do vesničky na Východ od Zuberce, odkud se choděj zajímavý Treky. Blbý bylo, že začalo zrovna pršet. Šli jsme se zeptat do informací, jestli by nám poradili nějakej výlet jen na 4 hodinky. Pán nás ale nepotěšil. Jednak nám nabíd jedinej vejlet a to po asfaltce k vodopádům a zpátky stejnou cestou a jednak, nám řek, že má pršet dalších pár hodin. Rozhodli jsme se teda se teda na to vykašlat a jet dál. Zpáteční cestou jsme se zastavili v lese na borůvkách a takovej litřík jsme si natrhali. Oběd jsme si dali luxusní v autobusový zastávce. Na meníčku jsme mě měli nudlovou polívku na vařiči dělanou, brinzu, chleba, borůvky a žinčicu.

Hrad Orava

V plánu jsme měli ještě Oravu. Nejdřív jednu vesničku, která byla spíš skanzenem (plná dřevěných roubenek), tu jsme ale jen projeli autem a ani se nezastavovali. Nebylo to zase až tak zajímavý. Následně jsme dojeli k Hradu Orava. Venku pořád chcalo a mě se ani nechtělo z auta. Hlavně po tom, co si na parkovišti řekli o 3,5 eura a na hradě prý 5-8 na hlavu. Na tohle jsme se vykašlali a zaparkovali zadarmo v centru vesnice. Byli jsme nějaký utahaný – hlavně já teda a tak jsem v autě asi na hoďku regulérně usnul. Nakonec jsme se šli projít ven i v dešti – aspoň kouknout na hrad zvenčí.  Moc daleko jsme ale nedošli a zasekli se v cukrárně po cestě. Byla tak trochu vybrakovaná, skoro nic neměli, ale větrník napůl bodnul. Cukrárna měla taky supr WC, nejdřív nešlo rozsvít, pak zamknout a nakonec ani nebylo do čeho si utřít ruce. Ještě že tekla voda a místo záchoda nebyla díra, jinak bych si připadal, jak někde v Asii(i když tam to bylo kolikrát lepší).

Vyšlápli jsme si až k hradu, ale do vnitř jsme se bez vstupenky nedostali. Dali jsme si aspoň kafe z automatu a šli zpátky. Hrady jsou stejně nejhezčí pěkně z dálky. Tak nejlíp vyniknou.

Brindzové halušky jako happy end

Pořád pršelo a my měli dnešní plány splněný – teda až na brynzový halušky. Rozhodli jsme se si zkrátit cestu a jet rovnou domů. Ušetříme tak prachy za přespání v mokrým zapršeným kempu. Navíc, už jsme stejně měli v plánu jen zpáteční cestu.  Takhle to zmáknem na jeden zátah a zítra budeme mít víc času doma. Vyrazili jsme teda cestou na Rožomberok, Žilinu, Olomouc a dom. Cestou jsme ještě lovili halušky. Asi na 3. pokus se povedlo a dali jsme si je, dokonce i pyrohy. Bylo toho hrozně moc, takže jsme to ani jeden nedojedli. Chuťově dobrý, ale nijak zvlášť nás to zase neomráčilo. Následně na cestě domů jsme stavěli občas už jen na čůrání a tankování. Domů jsme unavený dorazili někdy před jednou ráno.

Teď už končí dovča a čeká nás spousta zařizování.

Roháče a cesta do Čech – Slovensko
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít