Přesun z Tulumu do Cobá – Mexiko

      |   

Den XVIII.

Ráno jsme vstávali relativně brzo. Terka naštěstí už byla v pohodě. Trochu ruce cejtí, ale to není nic divnýho po pěti hodinách pádlování. Ta velká bolest ale naštěstí už zmizela. Ani jednomu se nám nic podobnýho ještě nikdy nestalo, tak díky bohu za internet, kde se člověk dozví všechno. Stačil trochu zavodnit, dodat minerály, umrtvit brufáčem a druhej den úplně napohodu. Hodně se nám ulevilo. Mě dokonce tak, že jsem po snídani ještě jednou usnul. Vzbudil jsem se až kolem desátý.

Prádelna v Tulumu

Měli jsme mít vypráno o půl v desátý a Terka nikde. Usoudil jsem, že si odskočila do prádelny pro prádlo. Taky že jo. Za chviličku se vrátila celá naštvaná. Baba prádelnářka měla totiž zavřenej krám a nikdo nevěděl, kde je. Slíbila, že budeme mít do půl desátý vypráno a prd. Stažený rolety a nikdo nikde. Chceck out jsme měli na 11hodinu, tak jsme pomalu sbalili a šli se znova podívat do prádelny – pořád zatažený rolety a nikde nic. Soused nám řek, že na ní nemá ani telefonní číslo – že se nebavěj – asi to bude nějaká „doňa pičunda“.  Na hostelu se nám zmínili, že už jednou jim udělala nějakou botu, ale že jí dali ještě šanci. Taky jsme se dozvěděli, že autobus do Coby jede jen v 9 a pak něco po desátý. Pak už nic. Ani colectivos že tam nejezděj. Zajímavý-hezky se to sešlo. Překvapivě jsme to brali ale docela v pohodě. Prostě se to nějak zařídí a když už se do Coby dostaneme, snad nás i ubytujou, když nám neodpověděli na žádost o změnu rezervace….

Autobusové nádraží ADO – autobus Tulum – Cobá

Na autobusáku byl nějakej protivnej chlap. Nejdřív že dneska už nic do Coby nejede. Kolektíva tam prej taky nejezděj a ať si vemem taxík. To nás trochu dožralo. Choval se trochu arogantně. Nějak pod vousama něco prohodil o autobusu v půl 4tý. Začali jsme se ho teda vyptávat a až pak z něj vylezlo, že ještě něco přes Cobu jede, co by nám tam i zastavilo – nějakej autobus třetí třídy do Meridy. No, proč ne, hlavně když se dostanem. Navíc to byl ten samej bus, kterým jsme včera jeli do Muyilu. Tak už jsme věděli, že se to v pohodě dá. Taxi bylo až poslední šance.

Následoval další pokus u prádelny – pořád nic. Dva sousedi nám řekli, že se s ní nebavěj, jeden říkal, že by snad měla mít otevřeno po dvanáctý a ten druhej po druhý hodině. Je to fakt kráva – netušíme, proč nám říkala, že to bude. Už se připravujeme na možnost, že dneska krám neotevře vůbec. Byli by jsme bez všech hadrů až do pondělí protože zítra je neděle a to pro změnu nepracuje. Vážně nás naštvala. Prostě by jsme vyrazili do Coby, riskli, že nás neubytujou a v pondělí by jsme se museli do Tulumu vrátit pro naše oblečení a z Tulumu zase pokračovat zpátky přes Cobu na Chichen Itza. Plán za všechny prachy, ale nedá se nic dělat….

Museli jsme si jít zpravit náladu do místní restošky kde jsme si dali to úžasný Mojito, který dělaj jen tady :).  Docela to pomohlo, ale na paňmámu z prádelny jsme nadávali pořád – zabila nám celý dopoledne a odpoledne. Po dvanáctý hodině pořád nic, v jednu taky ne. Vrátili jsme se do hostelu, kde jsme si dali voraz ve veřejných prostorech na další hoďku. Už se nám nechtělo nikde courat. Choseho – majitele,  to  moc nevzrušovalo, že nám doporučil tuhle skvělou prádelnu, ale Alan – místní anglán kolem 50ky, co tu pracuje, vyjádřil aspoň pobouření. Chose (majitel) nás trochu zklamal. Navzdory všem superlativním hodnocením hostelu Mamas home v Tulumu, jsme mu byli prostě buřt. První dojem vzbudil parádní – všechno je možný, všechno zařídím, zeptejte se na cokoliv. Ve výsledku ale moc nápomocnej nebyl. Některý akce, který pořádal byli fajn (flamengo) jiný trochu horší. Třeba vánoční večeře – prý tradiční krocan a alko sněz a vypij, co můžeš se proměnilo v minimální příděly masa na osobu a drink namíchanej nehygienicky pro všechny v nějaký popelnici. Asi by se za 200 dalo najíst a napít líp. Tradiční krocan byl ve výsledku taky taková sprzněnina čehosi – maso jakž takž, ale zelí nebylo španělský, ani mexický a dost možná ani poživatelný :-D. Na hostel byly služby asi super.

Cesta do Coby

Před třetí jsme sebrali krosny a vyrazili naposledy k prádelně. Baba měla štěstí – bylo konečně otevřeno. Na naše prádlo ale ani nesáhla a tvářila se jako puk. Schytala pár nepěkných nadávek v češtině a relativně zdvořilou komunikaci(na to jak nás vystresla) od Terky ve španělštině. Ani prachy nám moc vrátit nechtěla, Terka se ale nedala a Doňa Baba musela navalit stovku, kterou si od nás včera bez dokladu vzala.

Sice nemáme vypráno a další týden asi nebude příležitost, ale i tak jsme rádi, že se kvůli prádlu nebudeme muset vracet do Tulumu a že jsme ho vůbec získali zpět.

Na autobusáku kupujeme lístek na cestu do Coby. Tentokrát jsme šli k většímu sympaťákovi a ten nám vysvětlil, že tenhle bus je už plně obsazenej (fulybuk) a že by jsme už museli jedině stát. Na to jsme s klidem kejvli. Terka už je za ty roky prostátých autobusů do Phy na Cerňák ostřílená a mě nějaká ta hodinka stání v buse taky neublíží. Hlavně že se tam dostaneme. Ještě jsem si odskočil udělat menší nákup – další dny – hlavně u Chcien Itza asi nebude moc možnost nakoupit a vše tam bude předražený. Pár lacinejch tuňáků, by nám mohlo pomoct trochu snížit rozpočet na přeturizovaným místě bez infrastruktury.

Autobus přijel celkem na čas. Krosny jsme si naštěstí mohli dát dolů. Oproti první třídě na naše bágly nikdo nelepil štítky a nedával nám ústřižek- prostě jsme je tam hodili a doufali, že se ještě shledáme. Musím říct, že celkem bez obav. Cesta přeplněným busem celkem rychle utekla. Klimoška sice chladila klasicky, ale nějak jsem za tu hodinu ani nestih vytáhnout svetr – asi jsme to zvládli zadejchat, tak to šlo.

Autobus nás vyhodil v Cobá u jezera. Ná žádosti o bágly řidič nereagoval. Pak nám docvaklo, že si je máme asi vzít sami. No, otevřeli jsme si spodek autobusu, vytáhli krosny, hodili je na trávu a bus odjel.

Ubytování v Cobá

Z Telefonu 42První doporučení za dnešek znělo – nenechávejte praní na poslední chvíli. Druhý doporučená zní: Nesnažte se změnit rezevaci hotelu přes SMS. Vůbec nám neodpověděli. Email nikde neuvedli a na volání ve španělštině se Terka moc necejtila. Výsledek je ten, že jsme přijeli do Coby a nevěděli, jestli máme kde spát. Na internetu jinej hotel, než „Sac Be“ ani nebyl. Zdál se být ok. Na SMS ale neodpověděli a teď se modlíme, aby nám neřekli, že rezervaci na dnešek zrušili, jak jsme původně chtěli a teď nemáme kde spát. Mapa, kterou hotel Sac Be na Booking.com ukazuje je trochu zavádějící, nicméně Cobá je malinkatá a po prvním zeptání nás servil z jedný restaurace naved – že je to jen 300 metrů. Kolem hlavní silnice je tu spousta restaurací – my se báli, že tu bude konec světa, ale je to v pohodě. I ubytování na místě by se dalo asi sehnat. Otázka je, na jaký úrovni by bylo.

Cobá – hotelSac Be

Dorazili jsme do hotelu Sac Be. Ujala se nás mladá paní – uměla jen španělsky, ale Terka to bravurně zvládá. Nějak ale začala něco řešit, někam volat atd. atd. a už se s náma moc nebavila  – ověřovala si naší rezervaci. Bylo to ale trochu divný – najednou se s náma nebavila a dlouho něco řešila. Pak nám řekla, ať jdeme za ní. Něco ve smyslu, že to tam je stejně dobrý. Následovali jsme jí a v hlavě se mi honily myšlenky, že už měli plno, ale snažej se nás dohodit někomu jinýmu. Překvapení bylo, že nás po asi 100 metrech dotáhla k baráku, kterej vypadal totožně jako ten první a taky se jmenoval hotel Sac Be. Asi rozšiřovali – bodejď by ne, když mají monopol – aspoň, co se online rezervací týče. Pozdějc jsme pochopili, že asi všichni bílí bydlej v Sac Be.

Ubytování nás stálo asi 1050 pesos na 2 noci za pokoj s vlastní koupelnou. Je tu celkem čisto a pokoj je světlej.

Z Telefonu 39Po ubytování jsme vyrazili zpátky k jezeru, podívali jsme se odkud se leze na ruiny. Byla tam vysoká věž, odkud po lanovce sjížděli v sedácích lidi asi 500 metrů daleko přes jezero. Vypadalo to celkem fajn. Chtěli jsme jít do restošky, kde nám původně servír poradil cestu k hotelu, ale měli už zavřeno. Najedli jsme se teda v restauraci přímo na hotelu. Bylo to dobrý, levný a bylo toho hodně. Je znát, že to tu už není tak turistický jako Tulum. Ještě kokosák a můžeme jít spát. Sice jsme toho dnes moc neprožili ale vyřizování a čekání mi dalo zabrat. Chci jít spát brzo a ráno vyrazit na ruiny v Cobě hned na otvíračku, ať to zvládnem před náporem turistů. Překvapivě tu máme nakonec i internet. Oproti předpokladům mají wifi téměř na všech ubytováních v turistických lokacích – je to paráda, protože telefonní operátor tu má na data opravdu mizerný pokrytí. Pro dnešek končíme. Dobrou.

Přesun z Tulumu do Cobá – Mexiko
5 (100%) 2 hlass





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít