Polonnaruwa – Srí Lanka

      |   

Tak nakonec se švába zabít podařilo ještě večer. Slíznul to Terčinou sandálí. Nechal jsem ho tam ležet na ráno na důkaz, jak to tady vedou. Ráno se nám podařilo vstát opravdu v těch 7. Celkem rychle jsme se pobalili a připravili na průzkum starobilého města. Šváb nám už sbohem nedával protože ho asi něco většího a silnějšího do rána uklidilo. Šel jsem se hádat s paní domácí ať nám dá aspoň slevu. Byla tam ale jen její dcera s capartem. Angličtinu má fakt bídnou spíš žádnou. Pořád dokola se mi snažila nabízet jiný pokoje. Že prej všude je čisto a hezky. Nějaký kluci odvedle zrovna odcházeli, tak jsem se jich ptal a oni. Že všechno ok, jen koupelna, že je špína. Tak jsem tam nakouk – bylo to skoro stejný jak u nás, ale záchod vypadal teda dost krutě – možná to jen kluci přehnali s kari – to nevim. S paní nebyla domluva a my to nakonec vzdali.

Polonnaruwa na kolech

Přece jen se nám nechtělo moc se stěhovat.Pučili jsme si ještě navíc od ní kola. To jsme ale ještě nevěděli v jakým budou stavu. 2 borci tam kolem nás půl hodiny lítali a snažili se sprovoznit aspoň 2 kola, který by pro nás byly použitelný. Nakonec se povedlo. I po půl hodině dofukování duší jsme vyrazili skoro na ráfcích. Moc to nejelo. Tam, kam jsme ale potřebovali jsme dorazili – nejdřív do muzea, kde se dali koupit předražený vstupenky za 25 dolarů a hned potom na snídani. Na lístcích byly 3 útržky – každej na jednu místní atrakci. V muzeu jsme si vyjednali, aby si nás pamatovali, protože ústřižek si vzali a my tam chtěli až večer.

Snídaně

V nejbližší restošce jsme se posadili mezi místňákama a poručili si. Nejdřív jsem nám objednal 2 omelety, ale Terka jednu měla už včera, tak se jí do toho moc nechtělo. Objednala si normální jídlo – rejži s kuřetem a kari (meníčko nám dát k snídani nechtěli). Byla to teda pořádná snídaně. Ještě k tomu kolu a ochutali jsme i místní zákusek – něco jako naše sezamky. Byl v tom sezam, kokos a rejžová mouka – moc dobrý a hutný. Je zajímavý pozorovat místňáky, jak baštěj rukama. Je to docela zážitek. Jako ubrousky tu sloužej kousky novin natrhaný na rozměr přibližně půl A5ky. Naštěstí jsou na nás dycky hodný a donesou nám příbor i s normálním ubrouskem.

Češi v Polonnaruwě

Konečně jsme se vyškrábali na historický místa. Skoro hned na začátku jsme potkal 2 Čechy. Měli za sebou podobnou cestu a bydleli tady v nějakým lepším ubytku (ne podle ceny) – jejích domácí prej zbožňuje slivovici. Jezdí mu tam prej dost Čechů.

Archeologická oblast Polonnaruwa

Místní areál je fakt krásnej. Všude je zeleň, vopičáci a polorekonstruovaný zříceniny. Ačkoliv jsme se ráno oba namazali třicítkou, tak jsem měl při cestě zpátky červený ruce a Terka ani známku po opalování – klasika. Už jsme měli fakt hlad a v areálu neprodávali kupodivu žádný jídlo. Vrátili jsme se teda zpátky do města a zkusili najít nějakou restošku, kde jsme ještě nebyli – marně. Zdálo se nám, že tu na turisty nejsou vůbec připravený. Nakoukli jsme do místní sámošky a vyoadalo to tam jak 50 let do historie. Chatrný regály pokrytý novinama, aby se to nemuselo často utírat a na tom vystavený zboží – jen to nejzákladnější. Překvapivě měli toaleťák – tvářili se až hrdě po tom, co nám s lítostí museli oznámit, že kapesníčky teda ne. Docela milý holky, ale nakrkly mě, když se Terky ptaly, jestli jsem její Táta. To mě fakt dostalo. Sem se ptal, jestli na to vypadám. Tak to aspoň zachránili tím, že prej proto, jak jsem vysokej. Kdyby řekli plešatej, tak to už fakt můžu snad zabalit :-D. No, nějak jsem to ustál.

Jídlo

Na ulici jen takový místní žrádelny – nic extra čistýho a žádnou novou jsme nenašli. Tak jsme šli nakonec na stejný místo, co jsme měli včera večeři. Znova to bylo moc dobrý. Ochutnal jsem pitíčko z wooden apple (dřevěné jabko), který jsem si koupil v sámošce a musim říct, že nikdy víc. Dost sladký, trochu snad i kakaový, hutný a bídný.

Muzeum Polonaruwa

Vyrazili jsme už podruhý do muzea. Oznámili nám, že za 8 min zavíraj – to se moc nepovedlo. Hlavně, že si nás paní pamatovala :-D. Pak se chvilku hádali a nakonec nás pustili ještě na půl hodinku. Beztak byla otevíračka ještě 40 min (asi). Úplně to stačilo.

Jezero

Vzali jsme kola a šli se podívat na západ slunce k jezeru. Místňáci měli asi zrovna čas hygieny, protože tam bylo vidět spousta lidí, co se koupou. Koupou ale myslim mejdlem a s přídavkem praní na kameně u břehu. Asi to tu není nic neobvyklího, protože jsme podobných namydledých lidí v jezeře i v řece viděli spousty. Pár fotek se západem slunce a rybářema na loďkách se povedlo. Západ byl jinak do mraků, takže žádný extra barvy. Moc jsme si ale užili projížďku na kolech kolem jezera. Chvilku jsme si poseděli na břehu. V jedný chvilce se nám stalo něco v naší kultuře lehce nepatřičnýho – nechci popisovat, co to bylo. Vtipný na tom bylo, že zrovna v tu chvilku nám šel 2 metry za zádama člověk a ještě k tomu běloch. Museli jsme se smíchy zastydět… Nejlepší na tom bylo, že toho kluka jsme potkali ten večer ještě 2x a jednou z toho v našem hostelu, kde byl ubytovanej, jak jsme zjistili. Ten si o nás musel myslet věci. Hlavně asi po tom, když jsem se snažil přemontovat úspornou žárovku nad náš stůl v hostelový restauračce a tak trochu mi křupla v rukou a z „neznámých“ důvodů přestala po mojí montáži svítit. Abych nepřeskakoval.

Poslední tečku – ubytování

Po projížďce jsme si domluvili večeři přímo na hostelu a šli si dát sprchu. Aby toho nebylo málo, tak Terka ve sprše dostala ránu proudem. Čert ví proč maj na trysce sprchy přidělaný elektrický kabely. Naštěstí se nic nestalo – asi náhodnej výboj. 🙂

Pak jsme šli dřív do jídelny, kde jsem chtěl psát deník a Terka si číst – Story s žárovkou už znáta a bílím klukem, kterej nás u toho pozoroval taky. Zkrátka docela zážitek. K jídlu bylo obvyklá místní rejže s kari. Tentokráte jeden talíř a pět přídavných mističek.

Po jídle se mě Terka zeptala, kdy dáme paní finanční náhradu za zničenou žárovku. Tak to vidíte, jak jsme zblblí. V pokoji nejsou na oknech sítě proti komárům, lítaj tam tím pádem komáři, lovíme tam šváby, zámek jsme vylomili běžnou silou, tak musíme používat vlastní,dostáváme elektrošoky ve sprše a ještě pořád se snažíme abychom naše domácí nějak nepoškodili.  Myslim, že se na ně s klidným svědomím vykašlu…. Pro dnešek mám dopsáno. Jdu si druhou sprchou smejt pot mastnotu, kterou jsem získal za poslední hodinu, z těla a spát. Zítra vstáváme v 6 a pokusíme se zvládnout Sigírii a dojet ještě ten samej den do Kandy. Třeba tam bude net a vy si to přečtete dřív, než dorazíme.

Polonnaruwa – Srí Lanka
3 (60%) 2 hlass





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít