Plavba po fjordu Milford Sound – Nový Zéland

      |   

Den 20.

Ráno vatávačka na parkovišti hned vedle značky zákazu kempování a parkování přes noc. Hned po snídani jsme se s předstihem vydali do přístavu, odkud jsme chtěli vyrazit na okružní plavbu po fjordu. Měli jsme už zjištěný ceny a že se otevírá v 8. Naklusali jsme hned ráno, aby na nás zbyly nejlevnější lístky u společnosti Jucy a aby jsme v zásuvce nabili všechny naše baterky. Ze zátoky byl parádní výhled na špičky hor začínající se rozsvěcet při východu slunce. To všechno se ještě zrdcadlilo ve vodě úplně klidný zátoky.

 Nalodění na Milford Sound

Nalodění na loď bylo něco málo po devátý. V přístavu byla sice spousta lidí, ale nějak ze rozprostřeli mezi ostatní lodě. U nás tak nebyla vůbec nouze o místo s pěkným výhledem. To je výhoda cestování mimo hlavní sezónu. Slunce pomalu vycházelo a pod modrou oblohou se nám ukázal Fjord v celé své kráse. Rozhodně bylo na co se dívat. Mězi několika vodopádama si náš kapitán vybral jeden a najel přímo pod něj tak, že nás voda postříkala. Usušil jsem foťák naštěstí bez újmy. Příště budu brát kapitánovy vyrování vážnějc.

 Pobřeží Milford Sound a sandflies

Po návratu z plavby jsme se šli projít ještě po pobřeží. Zapozovala nám tam jedna volavka. Jen ty zas**ný mušky se na nás zase vrzhli a málem nás ukousali. Je jich tady habakuk a jsou krvelačný. Radši jsme ustopili do Bertíka a vydali se směrem pryč z hor zpátky na Te Anuy. Cestou jsme si znovu zastavili na Mirror lake a na pláni se žlutou trávou. Tentokrát jsme si výhledy mohli vychutnat při lepším světle. Znovu jsme si projeli i jednosměrnej tunel Hommer. Tentokrát jsme jeli směrem nahoru, tak to nevypadalo tak pekelně, ale i tak to byl zas zážitek. V Te Anuy jsme dokoupili zásoby, suterény, dali si menší sváču a trochu se protáhli. Moc dlouho jsme se ale nezdrželi a vyrazili směrem na nejjižnější bod jižního ostrova. Jeli jsme pořádnou šttreku. Zastavili jsme se jen u nějalkýho sto let starýho mostu u Cliffdenu kterej nestojí ani za zmínku a na večeři u pláže Colac bay. Foukal vítr jak šílenej, tak jsme ani z Bertíka nevystupovali. Dali jsme si dlabanec s výhledem z Bertíka na rozbouřenej oceán.

Policejní kontrola alkoholu v krvi

Pak jsme měli ještě jednu nedobrovolnou zastávku v Invercargillu, kde nás zastavili policajti. Stavěli všechny a dávali dejchnout. Petr pro kontrolu musel napočítat od jedný do deseti a u toho mu měřili alkohol. Do nedávna tu měli toleranci za volantem snad dokonce 0,8 promile. Zákony se ale změnili a teď je povolený množství mnohem menší. Ondra říkal, že jsou policajti ještě hodně tolerantní než si lidi na změnu zvyknou. Napočítat do deseti Petr zvládnul a tak jsme mohli frčet klidně dál.

 Parkování karavanu

Jeli jsme až do tmy a zahnuli zase na hulváta na nějakou prdelkovou postranní cestu. Překvapivý bylo, že nás najednou na takovýhle malý cestičce začal pronásledovat kamion. Nechali jsme ho předjet. Za pár vteřin ale vyjel další proti nám. Asi tu zrovna odvážejí ovce nebo co. Všichni byli už unavený, tak jsme zajeli o pár metru dál na trávu a teď doufáme, že nedostaneme pokutu. Dneska se moc slavit odjezd ze Zélandu nebude. Všichni jsou z dlouhý cesty a výhledů nějak unavený. Něco na zub a okamžitě spinkat!

 

Tak, abych se opravil, spali jsme prý legálně v kempu zdarma. Ráno bylo vidět, že to byl takovej ďolík hned vedle golfovýho hřiště.

Plavba po fjordu Milford Sound – Nový Zéland
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít