Norsko den V. – Nejdobrodružnější den

      |   

Pán v autě nám řek, že už nás tam viděl asi tak před 3ma hodinami když jel opačným směrem s bráchou – že prej kdyby věděl, že pudem takovou štreku, že by nás vzal sebou. No já sem měl fakt dost, ani sem se s ním nemoh pořádně bavit. Fidorka spala vzádu na sedadle a pán nám slíbil, že nás hodí do Hastadu odkud jezdí loď do Tromsa. Rozhodli jsme se už dál nestopovat. Byli jsme opravdu večerpaný. Celou noc jsme prochodili. Já jsem byl ale spokojenej – celou cestu jsme měli krásnej výhled – za normálních okolností by to byla krásná noční procházka, ale my už předtím měli spousta kilometrů v nohou. Taky jsem byl rád, že i Fidorka to snášela dobře. Obdivoval jsem, že za celou dobu si vůbec nestěžovala a že mi ten hloupej nápad stopovat přes noc nedala sežrat. Možná na to byla už moc unavená :D.  Cestou jsme se ještě stavili na benzince, kde pán natankoval .. očividně to asi dělal poprvé, protože nevěděl jak se pracuje s Norským samoobslužným automatem. Tady prostě jen vrazíte kreditu, navolíte kolike chcete utratit a pak tankujete – žádná obsluha – teda kromě šopíků, ale ty jsou v noci zavřený.

Výletní loď po norském pobřeží

Jak nám bylo slíbeno, asi ve 4 ráno jsme se dostali do Hastadu. Poprosili jsme pána aby nám kouknul na rozvrh a řek nám, kdy nám to jede – s tím svátkem to byl fakt na prd. Podle rozvrhu jediná loď ten del jela až 20.00 a to pro nás bylo dost pozdě – ve 20.30 nám už mělo letět letadlo do Osla z Tromsa. Pán nám ukázal ještě autobusák, bohužel tam nemoh parkovat, tak nás jen vysadil a rozloučili jsme se. Na autobusáku jsme k našemu zděšení zjistili, že ten den díky svátku fakt nic nejede a že teda budeme muset zase stopovat. Všude kolem byli opilí studenti, který se vraceli domů z flámu – ve 2 ráno se zavíraj bary a už se nikde nenalejvá. Začali jsme teda stopovat, ale jediná odezva, která se nám dostala byl zdvyženej prostředníček od studentů, který se sutana rozváželi z hospod domů. To moc příjemný nebylo. Stáli jsme na křižovatce a stopovali … na chození jsme už moc pomyšlení neměli … chodidla trošičku bolely :). Pak k nám od benzinky přiběh nějakej chlápek a že prej kam potřebujem  – no my jsme mu vysvětlili, že do Tromsa a on že má náhodou kamaráda, kterej tam dneska jede a že mu zavolá. Pak teda že máme počkat 10 min a že nám zastaví jeho kamarád v modrým Ford Escortu. Takový auto nám teda zastavilo – uvnitř byla ženská řekla že jede jen kousek za město – ptal jsem se ji jestli ji náhodou nevolal ten chlápek z benzinky a ona že ne. Všechno bylo nějaký podezřelý. No nechali jsme ji jet dál.

Divnej chlápek a stopování

Pak jsme zase viděli toho chlápka a on, že kamarád má zpoždění, ale že přijede. Nakonec přijel zase jenom on a že prej nás vezme do Tromsa ale za 1500NOK. To je přes 2000Kč na každého – no to jsme řekli že mu tolik nedáme. On a kolik, že mu dáme a my že jen 1000. On, že ne, že to by se mu nevyplatilo a my, že za ty peníze teda ne. Odjel a my se o tom bavili, rozleželo se nám to v hlavě a řekli jsme si, že je to furt míň, než za novou letenku. Stopovali jsme dál a zase jsme zastavili toho samého chlápka. Řekli jsme mu, že to teda berem a nasedli do auta. Chtěl prachy a my, že nás teda musí hodit k bankomatu. Řídil nějakého starýho Peugeota a  kouřil …. S kouřením teda přestal, když viděl, že se nám to nelíbí, ale pořád řídil jako prase.

Drama – šlo o život

Když říkám jako prase, tak myslim, úplně nebezpečně. Na to jak sem slyšel, že se předpisy v Norsku dodržujou, tak on si teda servítky nebral. Řídil neustále 120 a to i v zatáčkách. Dovez nás na na nějaký místo, kde měl bejt bankomat, ale bylo tam zavřeno. Ptal jsem se proč ho tak zajímaj prachy a on, že mu je nemusíme dávat, že jen chce vidět, že je máme – že to má jako práci. No jeli jsme dál…fakt se choval divně, nebylo mu skoro vůbec rozumět – evidentně to nebyl Nor. Fidorky se ptal na Italskou mafii a byl čím dál tím podezřelejší. Jeho šílená jízda se taky zhoršovala. Říkal sem mu ať spomalá, že tak zase nespěcháme a on, že takhle tam ale nebudem za 3 hodiny, ale za 4. Normálně ta cesta podle předpisů trvala tak 7. On řídil úplně neuvěřitelně i do protisměrů jak závodník – ale tak vypadal, že ví co dělá – byl totiž svátek 5 ráno a silnice byla prázdná. No, ale když mi řek, že je nevyspalej a jestli nechci řídit, tak to mě dostal úplně …. Fakt sem se v tou autě necejtil dobře.

Šílená jízda

Nasadil tomu korunu, když řek, že kdyby usínal, ať do něj šťouchnu že se probere a že zase bude ok. Tahle šílenost se pořád stupňovala víc a víc. Na silnici tam maj radary s foťákem – když jsme kolem jednoho takovýho projeli 120 tak jen sklonil stínítko aby mu nebylo vidět do obličeje a jel dál.  Pak mi zase nabíd řízení a já zase odmít – nespal sem celou noc, navíc sem začal mít podezření, že to auto je nějaký kradený a rozhodně jsem nechtěl bejt chycenej policajtama… to by bylo asi hodně drahý a těžký vysvětlovat jak jsem se do tý situace dostal. Pak se ten šílenej chlápek zastavil asi po 30ti km, že se musí vrátit do Hastadu – že něco musí vzít do Tromsa. On furt že tam musí do Tromsa. Tak sem mu řek, že když tam přeci jen musí, že by jsme si náklady na cestu mohli rozdělit a on, že by tam jel ale ne tak brzo a že s ním vlastně nemusíme vůbec jet. Na to nebylo co dodat – byli jsme už zoufalý, že nestíháme letadlo a tenhle debil byl fakt jediná šance. No tak jsme s ním teda zase jeli zpátky. Mě se úplně neuvěřitelně začli zavírat oči…sem si připadal jak nafetovanej. Ale nutil sem se je nezavřít a kontrolovat toho magora, protože taky vypadal že každou chvilku usne za volantem … opíral se o volant a brejlil do dálky, každou chvilku si otevřel okýnko aby se nadejchal čistého vzduchu.  Ve 120 to fakt nevypadalo moc dobře.

Spánek za volantem

No a pak najednou koukám, že tan magor idiotská fakt usnul. Řítili jsme se silnící do zatáčky a koukám, že on prostě nezačal zatáčet. Tak sem mu drapnul volant a pořádně zabral. Auto začalo zatáčet. Už jsme byli v protisměru a přední kolo bylo už mimo vozovku, ale řízení začalo zabírat a zatáčku jsme tak tak vybrali. Ten pošahanec se probral a že je ok a že je všechno v pořádku, že už je dobrej. No to sem myslel, že ho na místě zabiju. No nějakým způsobem jsme to dořídili zpátky do Hastadu na benzinku. Tam ze prej máme vybrat peníze pro něj. Koukali jsme že tam přijel zase modrej Ford Escort a z něj vystoupila ta samá ženská co jsme ji už jednou dneska stopli. Říkal jsem ji co se nám stalo a že jestli zná toho chlápka a ona že ne. No a hned šla za nim a začli se bavit jako kamarádi – u auta se pak i líbali. No já už sem to fakt nevydržel a řek jsem mu, že s ním fakt nejedem a že se nenecháme zabít. Prostě jsme odešli a nedali mu ani korunu kreténoj. Taky jsem koukal, že na autě ve předu měl sundanou SPZtku radši – asi žádnej svatoušek. No rozdejchávali jsme to hodně dlouho a řešili jak se vlastně teď dostanem do Tromsa. Ale Teď už se to jevilo celkem nepodstatně. Řekli jsme si, že jsme přežili a že teď už nějakej let vlastně už není vůbec důležitém.

Beznaděj

Rozhod jsem se zavolat Míše do Tromsa, jestli by nám nějak nemohla pomoc, jestli třeba nemá kamaráda co by nás zajel vyzvednout. To jsme taky udělali a ona že se poptá. Po pár minut volala zpátky, že má špatnou zprávu, že ji kamarádi řekli, že je to 7 hodin cesty tam a dalších 7 zpět a že by jsme to stejně nestihli. Doporučila nám ať se dem zeptat na benzinku jestli by nás tam někdo za pachy nehodil, ale že to bude dost těžký někoho o tomhle svátku přesvědčit. No zkusili jsme to. Obsluha na benzince říkal že o nikom ve svým okolí neví a že se zeptá kolegy – kolega pak prej taky nic. No byli jsme trochu zoufalý a sedli si vedle benzinky abychom si trochu odpočli. Pak nám přicházel jeden chlápek z benzinky – vypadal taky trochu jako gangster – auto s černýma voknama a on v teplákách a atd.

Loď z Hastadu do Tromsa

No přišel za náma říkal, že nás vyslech a že z Hastadu jede loď do Tromsa a že jí to trvá jen 3 hodiny. My mu řekli, že jsme v přístavu byli a že dneska jede jedniná loď až v 8 večer a on že ne, že jede ještě jiná loď v 8 ráno, ale že je to za 15 min, že musíme makat abychom to stihli, že nás tam veme autem. No zase vysvitla naděje, tak jsme i k tomuhle pdezřelýmu chlápkovi vlezli. Zase řídil 120 – ale jel do přístavu, tak to bylo v poho. Říkal že je Holanďan. Projel celý město, celej přístava dovez nás přímo před vchod do lodě. Vzhledem k svátku, tam byly zrovna nějaký mažoretky nebo co a všichni na nás koukali, jak přijelo gangsterský auto, zakvičeli gumy a vylezli jsme my:D. Holanďan vyběh, zeptal se prvního chlápka a mávnu na nás, že je to naše loď. My jsme zajásali, rozloučili se a vběhli do lodě.

Dálková loď nakonec jede

U kontroly u vchodu jsem se zeptal jestli jedou do Tromsa a oni že jo a že tam budou za 3 hodiny…Zajásal jsem. Hned u vchodu tam byla nějaká recepce, tak nás tam poslal ať si koupíme lístky. Teď už jsme byli štěstím bez sebe.

Studentská sleva

Lístky stály 600NOK za jednoho, takže stejný peníze jako chtěl ten magor, ale pořád sem to vítal. Sice tam nikde studentský slevy nedávaj ale i tak jsem se zeptal a ona že jo. Ukázal jsme ji finskou kartu a ona že jedem za polovic – kadej za 300NOK- paráda. To nám spad další kámen ze srdce – zaplatil jsem to kreditkou a bylo.

Úleva a euforie

Museli jsme to všechno rozkejchat, tak jsme si sedli ke stolu a odfoukli si. Bylo teprve 8 ráno, ale už jsme toho za sebou měli spoustu. Po chvíli přišel nějakej ožralej nor a začal zpívat, tak jsme se rozhodli si radši jít projít loď. Byla to celkem luxusní loď, která pluje po pobřeží celého Norska – je to spíš výletní plavba než transportní prostředek – program pro pasažéry a tak – ale nám posloužila suprově. Většina pasažérů byli starý norové – vzhledem k svátku byli všichni vyzdobený a nekterý z nich na sobě měli kroj. Na lodi bylo dalších 10 národností jak jsme slyšeli, ale všechno to vesměs byli důchodci jak jsme viděli.

Vybavení lodě

Na palubě byli dokonce 2 sauny a otevřenej Polární bazén s vířivkou na nejvyšší palubě venku. Nejdřív jsme zkoušeli saunu – nefugovala nám na to karta, tak jsem se šel zeptat dolů a oni, že bych si musel připlatit asi 75NOK na den. Tak jsem se zeptal na bazén a ona, že ten je otevřený veřejnosti a že ten můžu použít zdarma. Celej nadšenej z otevřeného Horkého polárního bazénku na palubě lodi sem letěl na palubu a šel se převlíkat. Nebylo moc kde ale zvlád sem to. Bohužel jsem ale zjistil, že nefungujou sprchy. U bazénů bylo napsáno, že z hygienických důvodů se před koupáním všichni musej osprchovat. Tak sem nechtěl bejt neslušném, zpátky jsme se oblík a zase běžel za tou mařenou na recepci. Všechno sem jí řek a ona, že někam volala a že prej opravdu nejsou zaplý a že prej neví, kdy a jestli je vůbec zapnou….že prej si musim počkat nebo si zaplatit saunu a osprchovat se tam. Zeptal jsem se jak že zjistim, že ty sprchy už fungujou a ona že to musim zkoušet. No poděkoval jsem ji za její služby a šel zase zpátky.

Spánek přeživších

Na bazén jsme se teda vys… a zbytek plavby jsme regulérně prospali. Šli jsme do jedný části lodě kde skoro nikdo nebyl, já si ta hodil deku z vlaku na zem, přikryl se bundou a za chvilku nevěděl o světu.

Tromso

Probudil jsem se až s budíkem, kterej sem si nastavil abych nezaspal. Za chvíli jsme dorazili do Tromsa. Od Míši jsem už měl instrukce, že musíme najít nějaký 2 ulice odkud pojede autobus číslo 28. Vystoupili jsme z lodě a tam už zase byla nějaká kapela  spousta lidí slavících ten stupidní svátek co nám nadělal tolik problémů. Vyfotil jsme si pár lidí v krojích a koukal jak to berou všichni vážně …. Ulice byly plný lidí v jejich nejlepším oblečení, takže i malý rošťáci měli kvádra a podobně. V tom mumraji bylo fakt těžký najít míst odkud nám měl jet autobus…. Navíc to nejezdilo jako normálně a zastávky byli taky posunutý. Najednou jsme náhodně viděli bus číslo 28 – doběhli jsme ho, vlítli dovnitř a ptali se řiče jestli jede na naše místo a on, že ne.  Že musíme na jinou zastávku, na další zastávce nás vysadil a ukázal zastávku kterou musíme použít. Došli jsme tam a ptali se lidí – prej že to jede za 10 min a jedna cesta stojí 28NOK. Bohužel jsme zjistili, že tolik hotovosti už nemáme (jen jedni ze 2 míst kde nebrali za celou dobu kreditky). Poradili nám směr kde najdem bankomat. Tak jsme ještě vyběhli najít bankomat… asi po 5ti minutách jsme našli – Fidorka vybrala a běželi jsme zpátky….autobusy skoro nejezdili, tak jsme ho potřebovali stihnout. Když jsme vyběhli na ulici, tak jme viděli, že už tam stojí. Já sem vyspritntoval abych ho kdyžtak zachytil a Fidorka pak doběhla za mnou. Tentokrát řidič řek, že jsme ve správným buse. Zaplatili a sedli jsme si. Uff.

Značení zastávek v Tromso

No ale pak jsme koukali, že tam není žádná signalizace a že my potřebujeme vystoupit na zastávce, kterou ani neumíme vyslovit. Řekli jsme teda řidičku, jestli by nás pak moh upozornit až tam budem a on že ty zastávky nemá naučený a že to bude muset sledovat, že fakt neví :D. Že až tam budem, že si toho všimne a že nám řekne. Ani na zastávkách nebylo nic napsaný – jen a jízdních řádech velikosti menší než A5 byl název stanice – většinou se to na dálku nedalo ani přečíst. Pak se tam dohadoval s nějakou paní a nakonec nám řekli ať vystoupíme a my jsme vystoupili.

Couchsurferka – teplý jídlo a sprcha

Během chvilky pro nás přišla Míša – seznámili jsme se a ona nás vzala k době do bytu. Původně jsme tam měli spát, ale to jsme nějak nestihli, tak jsem si domluvil alespoň sprchu, než pojedem na letiště. Míša byla hrozně sympatická, udělala nám kafe a dokonce nám udělala i večeři – kuře na houbách s bramborami. Dali jsme si sprchu a popovídali si – konečně jsme měli trochu času a mohli jsme si trochu odfouknout v přátelský prostředí. Z bytu byl krásnej výhled na jezero a hory. Jak jsem se dozvěděl, tak Míša psala diplomku na Norský škole – mluví plynně Norsky a dokonce tam pracuje. Ten krásnej byt byl přímo její. Jak řekla měla ho se štěstím za krásnou cenu – majitelé se potřebovali rychle přesunout jinam a tak cenu usmlouvala na 200 000NOK – což je asi 700 000Kč. Na Norsko nevídaná cena. Vykoupali jsme se, dobře si pokecali a  pak nás vyprovodila na letiště. Letadlo jsme v pohodě nakonec stihli. Dokonce jsme na letišti byli s hodinovým předstihem. U kontroly nám vyhodili kelímek s mořskejma mrchama co jsme si koupili k jídlu – to byla škoda, protože jsem to chtě zkusit – byly tam kousky kraba, mušle a další nechutnosti :P. Bohužel tam taky byli tekutiny a tak naše večeře letěla přímo do popelnice. Chvilku jsme si počkali na letadlo a nasedli – během krátký doby jsme byli zase v Oslu. Na tenhle den se mi bohužel nepodařilo najít žádný ubytování a tak jsme museli zůstat na letišti(tentokrát na hlavním letišti pro Oslo – jen 60km od centra 😀 ). Ještě jsme něco málo zbaštili a připravovali se na spánek. Bylo celkem vtipný mě tam pozorovat jako houmlesáka na letišti co baští kaviár :D. Pak jsme byli tak ztahaný, že jsme si našli první místo, placli pod sebe deky a usli. Spali jsme asi od 11 od večera do 5ti do rána.

 

 

Norsko den V. – Nejdobrodružnější den
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít