Mexico City

      |   

Den III.

Po 11 ti hodinách spánku nespánku  a zimě jsme konečně vstali. Dal jsem si teplou sprchu a vyrazili jsme na snídani. Tu máme v ceně ubytování. Na jídle tu nešetřej a tak si dáváme pěknou kupu míchaných vajíček a tousty. Po absenci pořádnýho jídla to přišlo vhod. Po snídani jsme vyrazili ven. Výhoda našeho ubytování je v tom, že největší centrum je opravdu za rohem. Než jsme tam ale stihli dojít, zastavili nás 2 Mexičani s tím, že maj za  úkol ze svých hodin angličtiny se zakecat s nějakým turistou anglicky a pořídit z toho video na 10 min. Natočit jsme se nenechali ale Terka místo toho zdokumentovala je. Pověděli nám pár zajímavých informací a pak nás propustili. My pokračovali na Templo Mayor. Jedná se o pyramidku, která byla zasypaná, pak na ní postavili koloniální stavby, ty pak zbořili a zase pyramidu vykopali. Teda aspoň to, co z ní zbylo. Podle Aztéků právě v tomhle místě v Mexico City je střed vesmíru. Asi to nějak vypočítali. Dovnitř nás nechtějí pustit, protože máme v  batohu vodu. Jdeme se tedy ještě projít po okolí. Na další pokus už nám „zabavili „jen deštník – dostali jsme za něj číslo (úschova). V rámci vstupného na Templo Mayor jsme mohli i do místního muzea, které bylo opravdu zajímavé.

Pak už jsme dostali hlad a tak jsme zamířili skrze místní mikropodnikatelé s celým svým sortimentem prodeje na sinici a davy lidí někam na oběd. Nechali jsme si na hostelu poradit Café Popular. Z Telefonu 03Musím říct, že to byla dobrá volba. Já jsem si dal tacos s nějakou zelenou pálivou omáčkou a Terka kuře na paprice. Očividně do téhle restošky chodí hlavně místní. Zvyk sahání na příbory se nám moc nelíbí ale co se dá dělat. Ráno i jedna paní vzala do ruky i můj toust a zase mi ho vrátila. Prostě si musela sáhnout. Asi místní zvyk….

Po obědě jsme zamířili do místního mrakodrapuLatino Americano„, kde jsme si dali ve 41. patře dali moskýto. Výhled byl parádní – trochu ho hatil jen místní všudypřítomný smog. Tak vlastně ani moc daleko vidět nebylo. Díky minimu vysokých budov v okolí to byla ale parádní podívána. Po koktejlu jsme zašli ještě do místního parku a už byl pomalu čas se vrátit zpátky na hostel aby jsme dorazili před setměním.

Teď Terka řeší, co podnikneme zítra a jí píšu cestopis. Začínám mít hlad, tak si asi i skočím ulovit něco k jídlu. Sámošku jsme dneska neviděli ani jednu. Jen takový minimarkety,kde nemají nic jinýho než pár toastů a spoustu balený vody, Na tý se tady asi hodně rejžuje.

Terka už jíst nechtěla, tak jsem musel jít sám. Vyšel jsem před hostel a venku v 8 hodin už tma jak vy pytli a všechny krámy zavřeny. Všude byly vidět jen ocelový mříže. Přes ulici byl otevřenej nějakej fastfood. Vlítnul jsem tam a zjistil, že je to nějaká samoobslužná restaurace. Nechtělo se mi hledat nic jinýho a tak jsem se šel zeptat obsluhy, jak to tu funguje. Bohužel ani slovo anglicky. Tady fakt lituju, že neumím víc jazyků. Byl jsem celkem bezmocnej. Prostě jsem se tam najed, dal jsem si na talíř, co jsem chtěl a zaplatil. Tohle se dalo vyvodit i bez dorozumívacích prostředků. Měl jsem nějaký brambory, kuře a krájený kousky asi chobotniček. Celkově docela dobrý. Zaplatil jsem 80 pesos a vrátil se na hostel. Pěkně se ochladilo, tak snad nebudeme zase celou noc mrznout. Přes den to bylo v pohodě.

Mexico City
5 (100%) 1 hlas





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít