LiuQiu ostrov a ubytování v Hengchun

      |   

Den 8.

Ačkoliv nás budil budík už o půl osmý, stejně si až v 9:45 uvědomujeme, že snídani podávají jen do devíti. Dost nás překvapilo, že v kempu k ubytování vůbec dávají snídani. Očividně nejsme sami, protože v restauraci je liduprázdno a když páni v kuchyni říkáme o snídani, kouká na nás jak puk. Pak teda, aniž by si sundala úklidový rukavice, dovalí nám celej toustovej chleba, butilku s nějakou nutelou, toustovač a konvici s kafem. Tak nějak, co by si tak člověk představoval od snídaně v kempu… Jinak paní, co nám dávala snídani, jsem před půl hodinou viděl uklízet hajzlíky. Všechno brala jedním mopem a to včetně země, umyvadel, zrcadla a ani nechci vědět co ještě….

Po snídani si dobalujeme krosny a necháváme je na recepci. Jedeme si ještě jednou za světla objet ostrov. Nejdřív jedeme do přístavu, kde si dáváme čaj (zase na stejným místě) a oběd v náhodný restauraci. Meníčko mají klasicky jen v čínštině. Zkouším si nejdřív něco málo objednat, ale moc to nejde. Na pomoc klasicky přispěchají taiwanci od vedlejšího stolu. Moc anglicky neumějí, ale společně dokážeme odhadnout co je co a v meníčku zaškrtáváme dvě jídla. Docela jsme to trefili a smaženou rýži pak objednáváme ještě jednou, jak byla dobrá…

Po jídle opět klasicky na čaj a zpátky na cestu. Objíždíme nějaký ty vyhlídky a v jedný zakufrováváme. Hezky se natahujeme ve stínu altánu s výhledem na moře a dáváme si chvilku šlofíčka, aspoň než nás vzbudí skupina čínských turistů. Číňani snadno od Taiwanců rozeznáte podle toho, jak jsou hlučný a postrádají jakousi rezervovanost a pokoru. Okamžitě na nás začínají pořvávat, zdravit, něco mlít bez ohledu na to, že očividně nerozumíme a nakonec je ještě musím jít vyfotit. Radši se dekujeme. Nasedáme na scooter a jsme rádi, že jedou opačným směrem.

Pláž

Příští zastávka je pláž. Chvilku si tam pocachtáme nohy a pokoukáme. Nikdo se tu nekoupe. Taiwanci se většinou nekoupou. Většina jich neumí plavat, takže jen přijdou k moři a koukaj na vodu. Samotným se nám do vody nechce, abysme byli středem pozornosti. Navíc tady je pod vodou spousta kamenů a korálů a není úplně jednoduchý se jim ve vlnkách vyhýbat.

Pak už se vracíme do kempu pro věci, trochu přebalujeme a vyrážíme na loď na pevninu. Akorát stíháme loď ve 3, takže jsme byli na ostrově přesně 24h.

V Dongangu se nezdržujeme a rovnou vyrazíme směr jih na Kenting. Bývá tam nejlepší počasí a pláže. Ještě je to s krosnama na zádech dálka. Cestou se stavujeme v sámošce na sváču a koupit pláštěnky. Vypadá to, že by mohlo sprchnout. Pláštěnky neměli, ale nakonec jsme naštěstí nezmokli. Mraky se drželi v horách a na pobřeží se už nedostali.

Cesta z Dongangu do Hengchunu a ubytování Kenting

Taiwan 058Na jeden zátah pak dorazíme nekonečnou štreku až do Hengchun, kam dojíždíme už za tmy. Hengchun místo Kentingu volíme, protože je prý oproti Kentingu výrazně levnější. Navíc je odsud vše důležité víceméně stejně daleko. Neznámější pláž možná ještě blíž. Vůbec nemáme sehnané ubytování, tak to bude dobrodrůžo. Nejdřív zastavujeme hned u silnice pod reklamou na motorest. K ubytování tu je i garáž a lidi jedoucí dovnitř ani nemusí vylézt z auta (u recepce). Noc tu za pokoj vyjde na 1900NTD. To je hodně, takže si říkáme, že zkusíme ještě něco.
Průvodce je bezradnej a hostelwolrd.com taky v Hengchun zná prd. Zadávám do navigace hotel a pár mi jich to v okolí nachází. Zůstáváme hned v prvním. Ubytováni tu stojí za pokoj 1000NTD a konečně máme pokoj normálních rozměrů včetně postele. Všude je čisto. Bohužel je na posteli, jak je tu zvykem, pouze jedna manželská deka. Pod tím se nám spí dost zle. Jsme zvyklí na vlastní pohodlí a o jednu deku se pořád přetahujeme. No nedá se nic dělat. Je čas ulovit něco k jídlu. Nechce se nám nikde trajdat a tak si kupujeme jen něco malého v sámošce a jdeme brzo spát. Jsem úplně vyřízenej a na spánek se těším. O to víc mě štve, že jako naschvál v noci nemůžu spát. Jsem nepříčetnej a ze zoufalství ve 4 ráno dopisuju deník za poslední den. Aspoň k něčemu je to dobrý – jsme aktuální. Zítra budu asi nepoužitelnej. Co naděláte, když si tělo dělá, co chce….

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít