LiuQiu island – cesta z Kaohsiungu

      |   

Den 7.

Ráno jsme překvapivě zaspali. Než jsme se sbalili, tak bylo 11 a museli jsme vrátit pokoj. Dali jsme si tedy brzkej oběd, abysme mohli rychle vyrazit na cestu a nemuseli se nikde moc zastavovat. Tentokrát se oběd úplně nevyved, ale za těch pár kaček se to dalo. Okolí Siziwanu je na jídlo super levný. Dvě porce nás vyšli na 110NTD. Kromě dobrýho a levnýho jídla je to tu taky známý výbornou zmrzlinou. Zastavujeme se teda ještě u trajektu na Cijin a dáváme si brutálně velikou zmrzlinu, kterou ani nedojídáme. Byl to spíš pohár s ovocem než obyčejná zmrzlina. Všechno ovoce jsme ani neznali a všechno nám ani nechutnalo, většina byla dobrá…

Cesta z Kaohsiungu do přístavu v Dongangu

Taiwan 045Teď už je opravdu čas vyrazit směr ostrov Liuqiu, abysme tam ještě dneska vůbec něco viděli. Ještě neodmyslitelná zastávka na čůrání v metru a jsme připravený. Jedem. Je to něco přes hodinu cesty. Přístav je v Dongangu. Chvilku to trvá než ho nacházíme ale jsme úspěšný.

Sotva projíždíme kolem, už na nás huláká bába a nutí nám lístky. Ani slovo anglicky, a že neumíme čínsky ji taky nevadí. Je to dost neobvyklá situace. Na dohazovače nejsme na Taiwanu zvyklý. Tady bývá vše v klidu a bez otravů. Není skoro kde zaparkovat skútry, takže je necháváme až u nedaleké přeplněné restaurace a jdem se pěšky poptat.

Zas nás chytá ta samá neodbytná bába. Vůbec nechápe že nerozumíme a válí a válí a válí. Kašlem na ni a jdeme se poptat do pokladny. Tam anglicky umí. Baba to s náma ale pořád ještě nevzdává a válí a válí :).

Ani na recepci není úplně jednoduché se domluvit. Paní nám pořád říká ať si vememe jen jeden scooter, že ušetříme. Má pravdu, že nemá význam si tam brát 2 skútry pro 2 lidí. už ji ale nedochází, že máme na zádech každej obrovskou krosnu a že bysme se 2 na jeden scooter nevešli…

Přístav v Dongangu

Na místě jsou 2 přepravní společností. Jedeme s tou místní. Je to ale skoro jedno. Ceny se zdají být podobné. Slyšeli jsme ale, že druhá společnost je dražší a bába nám ji taky nabízela první. Lodě jezdí každou hodinu a druhá společnost jezdí v jiné časy, takže víceméně každou půlhodinu vás z Dongangu na LiuQiu převezou. Nejdřív je zapotřebí si koupit lístky pro lidi. Pak sednout na scooter a objet budovu na molo, kde ukážete lístek na loď a zaplatíte za scooter. Platí se na dvakrát, což je docela matoucí, ale prostě to tak mají… Celkem zpáteční lístek stojí 410TWD a platí 3 dny. Za scooter zaplatíte 100NTD za každou cestu. Takže dohromady vyjde pro jednoho a scooter tenhle trip na 600NTD. Loď jede na ostrov LiuQiu asi půl hodiny. Je to jen 15km.

Ubytování na ostrově Shao LiuQiu

Po vylodění jedeme hledat ubytování. Byli jsme líný cokoliv hledat, takže jedeme rovnou najít jediný kemp na ostrově – Sanjin. Je kousek od přístavu. Tady je ale vlastně všechno kousek. Ostrov LiuQiu je pěknej prťous. Čekali jsme nějaký nápadný značení a symbol stanu, ale nic takovýho nenacházíme. Podle navigace jsme to už přejeli. Otáčíme se teda a zkoušíme nějakou pěšinu hned vedle hřbitova. Odtamtud ale zrovna vychází nejakej pán a ukazuje na nás slepičáka. Macha rukama, jak slepice a něco říká. Je ale chytřejší než bába u trajektů. Už podle našich ksichtů je mu jasný, že mu nebudeme rozumět, takže už dělá jen toho slepičáka. Bohužel ale nerozumíme, co tím chce říct. Asi aby jsme zvedli křídla a vypadli že hřbitova. Lámanou čínštinou se ptáme na kemp s pomocí průvodce a mapy hned chápe a ukazuje, ať ho následujeme. Taiwan 052Po asi 500 m jsme na místě u nenápadný odbočky a tam nám ukazuje, že to je. Lidi jsou tady zlatý. Tenhle navíc má ten nejzvláštnější a nejvíc nejhustější scooter, který jsme kdy viděli. Celou přední kapotu má pokrytou nalepenými plastovými hračkami od kačenek k teleblbýs až věcem, který neznáme :).

V kempu je na recepci protivná tlusťoška (tenhle pracovní název si vysloužila za to, jak byla protivná, ne tlustá) se kterou se domlouváme hlavně posunkama. Naštěstí jako paní na recepci po chvíli pochopila, že se chceme ubytovat a nehledáme cestu do Vatikánu.

Ubytování v kempu na LiuQiu vyjde ve stanu na 300na osobu s vlastním stanem, na 400/os s půjčením a ještě tu mají plechové chatky pro 4 osoby, kde nám pro 2 lidi dají cenu 1600NTD/chatka/noc. Bereme chatku, ve stanu jsem tu už kdysi bouřku zažil a znovu se mi do toho nechce… Navíc máme spoustu krámu. Terka si na chvilku odfrkává a já jsem na 10 min vyrazil udělat do okolí pár fotek. Našel jsem. Hned vedle kempu opuštěnou pláž. Člověk by ji měl úpně sám pro sebe- jen se tam neuklízí. Asi si dovedete představit, jak taková „přírodní“ – neudržovaná pláž vypadá… Samej odpadek – ano. Vracím se do kempu a užívám si výhled na moře. Hlavní budova je hned vedle útesů a směrem k němu je namířeno hned několik lehátek. Je to příjemné místo. Jen je vidět, že kemp už zažil lepší časy. Všechno je staré a zašle. Záchody jsou nic moc a sprchy jsem se skoro štítil. No v podstatě takovej standardní českej kemp :). V naší plechové chatce bez výhledů na moře (to by stálo 2x tolik) jsou jen 4 relativně jakž takž čistý postele. Nic víc tu není-záchody a sprcha jsou společné.

Okolo ostrova

Konečně vyrážíme na objížďku ostrova. Je sice už dost pozdě ale pořád před sebou máme minimálně hodinu světla. Jedeme po obvodu ostrova, kde je kupa různých vyhlídek na moře. Všechno je teda v oparu, takže moc vidět není. Ukazuju Terce, kde jsme kdysi ve stanu na pláži zažili bouřku a kus po kusu se pomalu zase dostáváme do přístavu, kde jsme dnes na ostrově přistáli. Teď už jsme ho ale celý objeli.

Nejdřív jdeme do stánku s čajem „Prsotý“ resp. PresoTea. V tomle řetězci většinou kupujeme náš čaj – ledový jasmínový zelený čaj s mlékem s minimem ledu a jen čtvrtkou porce cukru. Hned pak jdeme ulovit večeři. Jsme na Taiwanu, tak co si zajít třeba na Thajskou kuchyní?

Hotpot – jídlo

Taiwan 047Dáváme si hotpot. Objednat nám musel pomoc na blond obarvenej taiwanec od vedlejšího stolu. HOTPOT je hrnec s kořeněnou vodou, pod kterým hoří kahan a do kterýho se naházej syrový suroviny. V podstatě se vám to uvaří na stole. Nejakej kluko-holka nám ještě vnutila ochutnat místní rybu. Kývli jsme na to, ale byla to asi místní servilka nebo co, takže jsme dostali celou porci navíc. Navíc byla ryba trochu hnusná – asi jako když jíte makrelí hlavu :). Celou dobu nás obsluhoval a celou restauraci měl na starost asi tak šestietej klučina. Po jídle jsme mu při placení nechali aspoň dýško 5 korun. Dýška se tu nedávají, takže to nechtěl a byl zmatenej. Když jsme ale odešli, nadšeně si začal s mámou českou minci prohlížet. Myslím, že z ní měl radost. Třeba se jednou díky tomu do ČR přijede podívat.

Je čas dát si další čaj. Jen mě v obchodě vidí, už se smějí a ptají se, jestli chci znovu to samé. Ano chci :).

Teď už je tma a my vyrazíme pomalu do kempu. Cestou dojíždíme hlasitý gang asi padesáti skutrařu (nemůžu napsat motorkářů – jsou to číňani na dovče s červenými scootery z půjčovny s průvodcem).. Najednou zastavují a je tam i další skupina. Zastavujem teda taky a jdem se podívat, co je tam tak zajímavého. Jde o vyhlídku na pevninu. Teď už je ale pryč mlžný opar a jsou vidět světla z pevniny. Průvodce ukazuje laserovým ukazovátkem jak blízký Dongang, tak i vzdálenější Kaohsiung.

Opouštíme turisty a přesouváme se do kempu. Máme ještě trochu čaje, tak si ho jdeme vypít na lehátka na útes. Odsud je taky vidět na pevninu, jen je tu klid a jsme tu skoro sami. Teď už jsme zase utahaný jak koťata, takže nezbývá nic jinýho než jít do naší plechový kabiny a těšit se na zítřek.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít