Ledovec – Briksdalsbreen – Norsko

      |   

30.7.2010 Lucka – zataženo

Celou noc a i k ránu pršelo, takže máme zase mokrý stan a protože je mokro úplně všude, rozhodli jsme se nevařit snídani a dát si jen sůši. V noci se nám všem zdáli podivné sny, asi už blbnem. Pája furt řídil a ze stanu špatně viděl na cestu. Já sjížděla vodopády na vodě jednou popředu a jednou pozadu a utopila jsem při tom časopis. Holistr měl Vánoce a nikdo s ním nechtěl jít na vánoční koncert, tak musel pařit hry a v jednu chvíli stál u nějaké kašny byla tam děsná kosa a plno sněhu :-D. Vstali jsme dnes skutečně v 7.30, dle budíku a v 8.15 jsme už byli sbalení na cestě k ledovcům, která ovšem byla provázená chvílemi dokonce neprostupnou mlhou a byla daleká.

Cesta k ledovci

Cestou jsme se ještě stavovali u jezírka, kde jsme k obědu uvařili chalupářský gulášek s rýží, celkem mňam a jeli jsme až ke stezce, kde byla mega hustá přírodní řeka s vodopádem a proudem jak kanec, samozřejmě jsme to tu museli značně zdokumentovat, takže se u toho fotíme jak blázni a nemine nás ani malá sprška z toho jak kapou kapičky vody všude kolem. Opravdu nás to nadchlo. Další tentokrát větší sprška nás čekala u ledovců, kde začalo pršet a kolem kaskádových vodopádů to vážně solidně cákalo, stačilo by se svléct a máme sprchu luxusní, posléze možná i s doktorem, jak podotkl Holistr. Ledovec byl dost cool, cestou jsme potkali nějaké Japonce na vozítkách a potom taky kozičky, u kterých Holistr zahlásil: „holky svlečte se a všichni uvidí kozy okamžitě“, načež sám tak učinil. Jeden japonský pár byl dokonce takového nadšení, že se nenechal jen vyvézt, ale došel přímo k ledovci, což pána urputně držícího svůj kvalitní fotoaparát (vyrobený pravděpodobně ve jeho domovině) málem stálo sice ne úplně život, ale minimálně zlomenou ruku nebo nohu, klouzal se tam solidně Japončík. Udělali jsme si taky fotečky s tím krásně kýčovitě, řekla bych až nepřirozeně modrým ledem, co si budem povídat ice bonbóny hadr :-D. Naše cesta zpět vedla přes suvenýry, kde se Holistr zcela zmáčený chtěl přirozeně ohřát. Od parkoviště nás čekala ještě dlouhá cesta, na které jsme potkali kravičky, to si jen tak jedeme a najednou ty krávo, kráva na silnici. Na místních silnicích jsme skutečně potkali asi již skoro všechno domácí zvířectvo:-). Kempovali jsme nad tunelem poblíž lesní cesty na štěrku, odkud jsme to měli k trajektu jen přes onen tunel. Rozbalili jsme stan a okolo 23.30 spokojeně ulehli do spacáků.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít