Koupání s želvou – Mirissa III. – Srí Lanka

      |   

Ráno vstáváme brzo s tím, že vrátíme skůtra. Přes noc nikdo z Čechů nenapsal, tak jsme z toho trochu zklamaný. Nejsme si jistý, v kolik hodin jsme si skůtr pučovali, a odhaduju v 8:30. Samozřejmě nestíháme, tak vyrážim napřed skůtr vrátit sám. Dohodli jsme se celkem dobře  a nechal nám ho ještě na hodinku, že si můžem zařídit, co potřebujem. Bohužel nám moc neporadil, kde by se dalo pučit šnorchlovací vybavení. Dal mi 2 tipy – na prvním by to jen prodali a to je zbytečný a v Paradise hotelu na recepci nás poslali rovnou někam. Jsme trochu zoufalí, protože jsme to tady chtěli ještě zkusit. To nás dohnalo se zastavit za Čechama i přes to, že se neozvali. Přišli jsme na místo a vzbudili paní domácí. Všechno bylo v pohodě – pučili nám ploutve a šnorchly + dostali jsme doporučení, kam se vydat. Bylo to asi 10 km, tak jsme se rozhodli nakonec skůtra ještě nevracet. Předtím nám v půjčovně řikal borec, že je jedno na jak dlouho si to pučíme. Má můj pas, tak až to budem chtít vrátit, tak doúčtuje zbytek ceny. Dokonce jsme si domluvili i lekci surfování na zítřek – to je super – konečně to vyzkoušíme.

Šnorchlování s želvama

Vyrazili jsme za šnorchlováním. Dokonce jsme asi i našli místo, kde se korály měly vyksytovat. Problém ale byl v tom, že teď trochu pršelo a počasí je tu všeobecne hodně nezvyklý (normálně tu třeba 3 měsíce neprší a teď skoro každej den) – voda teda byla špinavá a nebylo vidět na vlastní kolena. Nějdřív jsme to zkusili na místní veřejný pláži pro místňáky  – všichni na nás dost čuměli. No nevadí – už jsme zvyklí. Po 10 minutách v tý špíně to vzdáváme a pokoušíme se najít jiný místo. Nic moc k nalezení. Jednu chvíli se mi skůtr zasek a nechtěl startovat – asi už je baterka v háji. Pokračovali jsme dál v hledání vhodný pláže až na nás jeden starší pán z blízkýho hotelu, se kterým jsme se předtím chvíli byvili, začal křičet a mávat. Zahlíd totiž ve vodě želvu a chtěl nám ji ukázat.

Koupání s mořskou želvou

Vlítli jsme do vody i s brejlema a začal lov. Bylo to trochu dramatický – vždycky nám někam pláchla a pak člověk musel 10 minut koukat, kde se zase vynoří, aby se nadechla. Byl to pořádnej kus – průměr krunýře asi metr, možná víc. Viděl jsem ji pod vodou asi z metru. Voda byla špinavá, tak si mě dřív taky nevšimla. Chvliku jsme spolu plavali (já ji pronásledoval) a pak zdrhla. Ještě jsme ji párkrát viděli nad vodou a jednou byli blízko, ale pak už jsme ji ztratili nadobro. Každopádně si můžeme odškrtnout, že jsme viděli mořskou želvu v přirozeným prostředí. Pak jsme chtěli najít ještě nějakou další pláž vhodnější k plavání, ale bezúspěšně. Vrátili jsme se teda zpátky a šli si zaplavat na pláž před hotelema – teda aspoň trochu stranou. Po chvilce čachtání ve vlnách se najednou úplně setmělo a od oceánu se přibližovala velká bouře – na obloze byly vidět i její hranice. Radši jsme zdrhli a šli na pokoj do sucha a tepla. Behem chvíle se psustil pěknej chcanec. Čas jsme využili k odsolení a trochu k plánování. Zítra už nás čeká návrat domů do ČR. Ještě bylo potřeba vrátit šnorchlovací vybavení a skůtr. V dešti se nám ale moc nechtělo. Odhadli jsme to tak, že y v půjčovně mohli zavírat kolem osmý večer.

Pokus o vrácení skútru

Když pak nepřestalo pršet, tak jsem se vydal na cestu sám, aby jsme nemokli zbytečně oba. Skůtr nešel už vůbec nastartovat, musel jsem ho nakopnout vlastní silou a pak naskočil. Benzínu tam taky bylo už jen na dně, ale doufal jsem, že těch 200 metrů na páry dojedu.

Dojel jsem na místo a hned mi chcípnul.Samozřejmě bylo už zavřeno. Ráno jsme měli lekci surfu, takže jsem věděl, že s návratem ráno bude problém. Nějak to ale budem muset zvládnout. Přemejšlel jsem co dál. Řek jsem si, že teda ještě na skůtru zajedu za Čechama a nechám ho parkovat u nás před bydlení. Po pár metrech mi ale zase zhasnul a po nahození zase za chvíli. Otočil jsem ho teda zpátky k půjčovně, že ho nechám před ní. V půlce cesty zase zhasnul, tak jsem ho tam v dešti naštvaně dotlačil a zamknul. Přemejšlel jsem, že bych mu tam někde nechal klíče a pak zavolal, ale radši jsem si to rozmyslel. Pěšky jsem vyrazil za Čechama, domluvil zítřejší serf a nabídli mi i že si tam můžu nechat u nich helmy, abych je nemusel tahat sem a tam. Nechal jsem tam i klíčky, čehož jsem pak litoval, protože se mi hlavou honili nerůznější černý scénáře, co by se mohlo stát.  Nabídli mi, že mi zítra i vyzvednou pas z půjčovny, když to nebudu stíhat. Tak super – tím se to trochu zjednoduší.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít