Dvoudenní trek Copland – Nový Zéland

      |   

Den 16.

Ráno jsme vstávali ještě za tmy, aby jsme dnešní trek v pohodě zvládli. Popojeli jsme pár kilometrů, na zašitý parkoviště, kde začínal a kde jsme mohli nechat Bertíka. Počasí říkalo, že má být dneska jasno a zítra už pršet. Zatím to tak nevypadalo. I když už bylo po svítání, bylo pořád tmabo a zamračeno. Trek měl být na 2 dny s tím, že den se jde na chatu, kde se přespí a druhej den zpátky. Cesta byla značená na 7 hodin chůze. My strávili první půlhodinu přejitím řeky, což mělo trvat asi 5 min. Začínáme dobře J  Výlet měl být poměrně fyzicky náročnej. Cestou jsme pajdali po různých površích od travičky přes krajinou kopaný  tunely až po kameny v řečisti řeky nebo po závalu zeminou. Orientace tu není těžká. Kromě toho, že je na každám kousku značka se nedá v podstatě ani nikam jinam jít. Všude je hustá pralesní vegetace a cesta je v podstatě prosekanej tunel lesem. Šlo to pořád do kopce, nejdřív podél azurový řeky, pozdějcc nad ní.

Lávky přes řeku

Potkávali jsme celkem adrenalinový mosty, na kterej měla v jeden moment povolen vstup jen jedna osoba. Jednoduchý mosty drželo jen 6 centimetrových ocelových lan. Cestou ce krajina měnila a počasí bylo lepší a lepší. Bývá tu očividně hodně vlhko, protože všechny stromy jsou porostlý  mechem a kapradím. Přišlo mi, že stromy jsou rozložený ještě dřív než spadnou. Cokoliv spadne na zem a chvíli se nehejbe, je okmažitě porostlý čímkoliv zeleným. Příroda tu opravdu žije. Jak jsme četli, měla být nejnáročnější část cesty ta poslední. Pořád jsme na ni čekali, ale nakonec nepřišla.

Ubytování

Dorazili jsme k chatě, která se jmenuje  přízračně „Welcome hut“ (Vítací chata). Jedná se o parádní velkou chatu s několika ložnicema. V každý ložnici je podel stěny jedna dlouhá postel, na který je asi 10 metrací pro 10 lidí. Věci jako povlečení tu nečekejte. Dole je společná jídelna a kuchyně s několika dřezama – to je ale veškerý vybavení. Sporák, plyn, elektriku nebo i spruchu tu nenajdete. Venku jsou jen 2 nelibý kadivoudy a kohoutek s vodou. Tohle místo má ale jiný přednosti. Ta hlavní je, že pár metrů od chaty jsou termálí bazénky. Hned po příchodu na chatu jsme se tam vyrazili podívat – byla to prostě nádhera. Zemina do červena zabarvená lemovala několik bazénků s různě teplou vodou. Nahoře se voda vařila a jak protékala potůčkama a jednotlivýma bazénkama, tak se postupně ochlazovala. 2 bazénky měly příjemných 32 stupňů. Po obhlídce jsme se vrátili do chaty, ubytovali se a rovnou vlítli do plavek.

Pivko v termálních bazéncích uprostřed hor

Do bazénků jsme si vzali i vítězný pivka, který jsme si sem do kopce celých 7h cesty táhli. Bazénky byly spíš takový kaluže. Když šel člověk dovňitř, tak zapad po kotníky do bahýnka. Nicméně to byl takovej, zážitek, že jsme se rozhodli si do bahýnka vlítnout bez ohledu na to, že tu není žádná sprcha. Pěkně jsme se tam porochnili. Přitom nás příjemně prohřívalo i sluníčko a kochali jsme se výhledem na okolná skály. Počkejte si na fotky… Moc lidí tam nebylo. Místí chatku je totiž nutno rezervovat a zaplatit dopředu. Vejde se tam jen 20 lidí a do přilehlýho kempu se stejnýma pravidlama se vejde taky maximálně 8 stanů na objednávku. Udělali jsme si pár foteček, pořádně se vyrochtali, dali si vítězný pivko a začali přemejšlet, jak se zbavíme bahýnka. Když člověk vstal, měl ho plný plavky. Holky vyrazili první a my s Matějem ještě udělali pár fotek a porochnili se dosyta. S Matějem jsme si říkali, že se pak zeptáme holek a Petra, jak a kde se sprchli. Následně jame s hrůzou zjistili, že žádná sprcha opravdu není k dyspozici a jediná možnost je kohoutek u záchodu. Pro představu se jedná o kouhoutek ve výšce asi jednoho metru a u něj nebyla žádná hadice. S Matějem jsme tam vlítli a zjistili, že tak uplně jednoduchý se vysprchovat pod kohoutkem nebude. Nakonec jsme se rozhodli se s tím nes**t. Na férévku na ostro jsem si pod kohoutek sednul a pořádně se vydrbal. Jediný, co mě trochu rozhodilo bylo to, že na nás bylo docela vidět z balkónu chaty a několik slečen se tam právě vyskytujících. Naštěstí asi nebyly pozorovací typy nebo si nás nevšimly a brzo se zdekovaly. Dokonali jsme očistu a čistý jako dětská prdýlka jsem šli do suchýho.

 Vybavení chaty Welcome hut

Než jsme vyrazili na trek, tak jsme si přečetli něco o troubě na chatě a tak jsme předpokládali, že tam bude plyn a aspoň horkou vodu na nudle tam pořídíme. Opak byl pravdou. Naštěstí jsme měli náhradní plán a konzervy posloužili. Do syta to úplně nebylo, ale naprosto dostačující ano. Postupně se začalo stmívat. Vzhledem k tomu, že na chatě nebyla žádná elektrika, vyrazili jsme do postelí (jako první). S náma na pokoji byl ještě jeden Izraelskej pár. Moc se s náma nebavili, ale my jsme o nich věděli moc dobře. Každých 10 minut jim tam zvonil budík až do chvíle, než se Péťa objetovala a šla je poprosit, ať si ho vypnou. Slečna bezeslova přišla, vypnula a odešla. Konečně jsme mohli jít na kutě. Čekalo nás skoro 10h spánku. Počasí na další den tvrdilo, že odpoledne a další týden bude pršet. Rozhodli jsme se teda vstávat a vypadnou co nejdřív a tak jsme si zabalili už během večera.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít