Aljaška má 90% rozpočtu z ropy – cestopis Aljaška den IV.

      |   

Nevím, zda je to letním období, nebo Aljaškou, ale často tu prší. Našel jsem to skoro ve všech cestopisech a ani my jsme se tomu nevyhnuli.  V Dillinghamu pršelo už deset dní před tím, než jsme přijeli a po našem příjezdu se to jen na oko změnilo. I tak jsme ale každý den nějaký ten deštík zažili. Dnes má být podle místní předpovědi téměř stoprocentní pravděpodobnost deště. Ráno ale prozatím nic. Kristin s Denali jeli do města a Tomáš dospává celonoční zpracovávání lososů. Denáli ho vytáhla z postele už v 7, tak jsme se rozhodli mu dát klid a vyvenčit aspoň psa Lásku po okolní tundře. Přímo z okna tu na ní mají nádherný výhled. Po bližším prozkoumání člověk zjistí, že je tu vše podmáčené. 0226Bez holin nebo pořádných nepromokavých bot ani ránu. Lasce se moc z vyhřátého pelechu do studené rozmáčené tundry moc nechtělo. Přemlouvali jsme ji na třikrát. Nakonec jsem ji tam musel dotáhnout za obojek. Pak si ale už čvachtání v mechu dost užívala. Všude kolem tu roste obrovské množství borůvek, které tu nikdo moc nesbírá. Nebo možná sbírá, ale Dillingham s pouhými 2 tis. obyvateli (přes léto 4) se nestíhá na takové rozloze borůvek a dalších bobulí podepisovat. Nejvýkonnější sběrač je pes Laska. Nikdy jsem neviděl psa jíst borůvky ani si neuměl představit, jak to zvířata dělají. Laska je v tom ale přeborník. Prostě jede rypákem po zemi a sežere všechno, co jí přijde pod nos. Nenechá se vyrušit ani letadly, které tu přistávají a vzlétají v těsné blízkosti.

Po naší borůvkové výpravě nás čeká oběd a návštěva města.  V dešti se toho moc dělat nedá, takže aspoň trávíme 3. nebo 4. (krizový) den odpočinkem. Ve městě navštěvujeme benzinku a železářství. Je jedno, kde jsme.  Stejně nám všechno přijde jako muzeum. Následně se vracíme domů, protože Denáli potřebuje svůj odpolední šlofík. Všichni jsou tak utahaní, že usínají taky. Mě se moc nechce, protože se bojím, že pak nebudu moct spát v noci. Tak si beru pláštěnku, nepromokavé kalhoty a misku a vyrážím za barák do tundry na velkosběr borůvek. Po chvíli, zjišťuju, že mé nepromokavé kalhoty nejsou vůbec nepromokavé. Ani moje nepromokavá softshellová bunda není už zdaleka nepromokavá. Navíc mě všudypřítomné mušky kousáním dohánějí k šílenství. Nedají si pokoj ani v dešti. Takže sklizeň Dillinghamských borůvkových polí odkládám na neurčito, jdu si vyždímat bundu a přidávám se ke šlofíčkářům. Protestně si dávám do uší alespoň sluchátka a poslouchám audioknížku. Stejně se neubráním a usínám zrovna, když ostatní začínají vstávat. Jsem tak rozespalý, že aspoň 15 minut neumím komunikovat ani česky, natož pak anglicky, nebo psovsky či kombinací všeho s Denali.

Vzhledem k tomu, že máme za sebou spoustu práce, je čas na zaslouženou večeři a promítání pár fotek z nedávné šťastné událost. Dochází nám fantazie, co s volným časem, takže se překvapivě vydáváme opět spát. Dnes to byl takový rodinný den. Možná to zní tak, že jsme nic nedělali, ale na druhou stranu jsme během dne  v Aljašské rodině načerpali tolik informací o Aljašce, které bychom se tu nikdy na vlastní pěst nedozvěděli. Můžu uvést pár příkladů:

 

Informace o Aajašce

Aljaška je hodně specifická země USA. Nejvíc se liší asi obyvatelstvem. Mezi ostatními Americkými státy se liší populací domorodého obyvatelstva (indiánů, atd.), který tu žije mnohem více. Jestli jsem dobře slyšel, tak asi polovina. V malých městech jako je Dillingham je to dokonce většina. Výsledkem je pak určitá nerovnoprávnost a určitý rasizmus otočený naruby. Představte si plošnou pozitivní diskriminaci naruby. Většina je státem podporována a zvýhodňována oproti menšině. Zvýhodňování se tu projevuje v různých formách. Školství zdarma, zdravotnictví zdarma, pozemky zdarma, úleva daní, atd. atd. atd… Stačí být původní obyvatel a v podstatě nemusíte nic dělat. Každý původní obyvatel včetně dětí dostává měsíčně určité příspěvky od státu. Tuším, že je to asi 500 dolarů. Tím pádem je tu poměrně vysoká porodnost (podobá se to dávkám naší menšině, akorát je to tu v mnohem větší míře). Nepracující původní obyvatelé dostávají také dávky od státu. Takže tu vypadá tak, že původní obyvatelé vždy v létě rybaří, nachytají si lososy na celou zimu/rybaří pro peníze a zbytek roku nedělají nic. Žijí z toho, co si vydělali a nachytali v létě a z dávek. Nemají důvod pracovat. Téměř vše mají zadarmo. Bylo mi řečeno, že je to určitý druh satisfakce za to, že bílí nájezdníci zabrali a přivlastnili si jejich zemi. Je jedno jak to je, důležité je, že to zachovává klid. Původnímu obyvatelstvu to ale asi příliš neprospívá, protože o školství zdarma moc nestojí a raději se často věnují alkoholu a drogám. Je to tu rozšířený problém, kterém příliš neprospívá ani téměř půlroční absence světla v zimě.

Další zajímavostí o Aljašce je, že její příjmy asi z 90 procent pocházejí z těžby ropy. Ta ale začíná docházet. Zároveň s nedávnými poklesy ceny ropy se Aljaška dostala do poměrně velkých finančních problémů. Při rozpočtu 5bil dolarů má ročně deficit 3 bil dolarů. To není nejlepší bilance. Asi se bude muset hodně věcí změnit. Například daně. Aljaška je jediný stát USA, který nevybírá státní daně. Na druhou stranu vyplácí dividendy v hodnotě 2000$ ročně za těžbu ropy. To je pro místní obyvatelé docela příjemné, ne? Pro státní rozpočet ale už méně. Daně se tu skládají ze 3 částí. Federální daně se vybírají z příjmů (15% tuším). Státní daně se nevybírají a pak se vybírají městské daně. Ty se berou z nákupů (něco jako u nás DPH) – tady se běžně v USA vybírají i státní daně. Ono je tu ale stejně vše importované a tak drahé, že zavedení dalších daní vy vyvolalo velkou vlnu nevole. Politici, to asi neprosadí, protože z velké části jsou placeni i ropnými společnostmi – mimo legislativní období samozřejmě. No, ještě tu zřejmě bude hodně co řešit. Věřme, že v ČR máme také své problémy, ale žijeme si parádně. Další zajímavosti o Aljašce si nechám na později, abych Vás najednou neunudil. Jen chci dodat, že údaje zde uvedené čerpám jen z rozhovorů a můžou být plné přeslechů, nepřesných překladů a chybných interpretací. Takže jako byste nic nečetli :-D.

Aljaška má 90% rozpočtu z ropy – cestopis Aljaška den IV.
Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít