Kam v Dillinghamu za turistikou – cestopis Aljaška den II.

      |   

Včera jsme prý měli štěstí na počasí. Nejen, že nepršelo, ale viděli jsme z letadla i nejvyšší horu Aljašky Denali a večer dokonce svítilo sluníčko. To bylo po deseti dnech poprvé. Předpověď na příští dny už není tak optimistická. Nejlepší den má být právě dnes a to jen 20% pravděpodobnost deště. Vyrazíme tedy na výšlap dnes. Nemá cenu čekat na zázrak. Dnešní počasí bude stačit. Ráno se chvíli vykopáváme a naši hostitelé vyrážejí ještě do knihovny. Kolem jedenácté jsme už na cestě. Život nám znepříjemňují všudypřítomné mušky, které docela koušou. Zbavit se jich dá jen v autě, když se za jízdy otevřou okýnka. Komáři to sice nejsou ale i tak je to nápor na nervy.

Po chvíli jízdy se dostáváme k hoře Snake Lake Mountain, která se překvapivě nachází poblíž jezera Snake Lake. Nevypadá nijak zvlášť vysoká, ale kopec je to strmý. Všude kolem je tundra, byla kolem domu a cestou sem se nic nezměnilo. Díky tomu je ale nádherný výhled do okolí. Tady kolem Snake Lake je to opravdu nádherná divočina. Všude jsou meandrující potůčky, mokřady, hory a nepřeberné množství borůvek a dalších bobulí. Cestou nahoru se na nich paseme. Nápaditě se jmenují podle barvy nebo podle chuti. V přímém překladu jsou borůvky „modré bobule“. Mají tu taky černé bobule – to je trochu zavádějící, protože černé bobule se jmenují i ostružiny. 0107Tyhle blackberries vypadají stejně jako borůvky, jen jsou černé a chuťově ne tak sladké, spíš do hořka. Taky tu rostou brusinky a další červené bobule, které jsem nikde neviděl. Jedny z nich jsou Water melon berries, tedy melounové bobule. Cestou nahoru se paseme v pravém slova smyslu, protože bobule tu jsou jak rozsypané po trávníku a stačí je jen posbírat. Borůvky tu nejsou tak vysoké jako u nás. Dosahuj max. 5cm a v podstatě se válejí po zemi.

0127Ze shora je nádherný výhled na okolní hory a jezero. V dálce začíná pršet a i nás slabý déšť za chvíli dostihuje. Dáváme si tedy svačinku a už míříme dolů. Byl to výšlap tak na 4 hodiny, ale i tak jsme pěkně utahaní. Změna časového pásma nám dává pořád pořádně zabrat. Po návratu zpět si dávám šlofíčka  asi na 4 hodiny… akorát na večeři a na to, abych měl dost síly na celonoční spánek.





2 komentářů k příspěvku “Kam v Dillinghamu za turistikou – cestopis Aljaška den II.

    1. Cestopisník Autor příspěvku

      To píšu průběžně. Jen jsem nebyl online, tak to přišlo na web až teď. I tak dík ;).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít