Čína den IV. Peking

      |   

Další den jsme vstali, kluci šli na snídani na recepci a já si dojed svojí bůchtu. Když se vrátili, zjistil jsm, že je blbej sendvič stál asi 70kč, tak se byl rád za svoji super buchtu, která navíc chutnala jako vánočka. Pak jsme vyrazili do zakázanýho města…Místo kde žil císař se svým harémem, kam nikdo nesměl. Nemělo to bejt moc daleko za jezerem, tak jsme vyrazili pěšky. Cestou jsme ještě fotili kachny, ale zase se vydali na cestu. Další co mě zaujalo byl obchod s čajem, a tomu už jsme neodolali. Tam jsme zkejsli celkem dlouho. Dostali jsme ochutnávku a lámaně jsme se s nima snažili bavit. Vzhledem k tomu, že jsme něco i nakoupili, cesta dál do zakázanýmo města byla pěšky celkem nemožná, takže jsme se rozhodli vrátit na hostel a pak jet metrem, což jsme pak taky provedli. S trochou úsilí jsme našli vstup…Samo hned jak tam viděli bílí, tak se kolem nás houfovali různý prodejci a furt nám něco nutili… ale nebylo to tak strašný, protože se dali celkem odpálkovat. Potkali jsme tam nějaký dvě studentky umělecký školy, který nás dovedli na jejich výstavu tradičního umění. Celkem zajímavý, bylo tam vidět i dost kalirgrafie a vůbec čínskýho malování. Bohužel jsme nechtěli nic koupit, takže jsme se cejtili trochu blbě – prodávali si tam práce stůdentů(i těch slečen) a peníze měli jít pro školu. No nekoupili jsme a odešli.

Zakázané město

Vydali jsme se do zakázaného města, ale jak nám jedena místní poctivá obchodnice poradila, kasa s lístkama byla už zavřená a tak jsme si koupili lístek s menší provizí od ní. S jedním starším pánem se tam málem sežrali, protože on nám nabíd první, ale ona uměla trochu angl. Došli jsme k turniketů a zjistili, že Brány zakázaného města se právě zavřeli. Tzn. Nestihli jsme to, takže nám lístky s datumem byli na nic, navíc jak jsme zjistili, byl odtrženej i kontrolní útržek……Tak jsme se zase jednou nechali napálit. Pěkně mě to nasralo. Poctivá obchodnice byla samo už dávno v trapu. Lístky sou v Číně dost prachů, takže asi nakoupila rejže na dalších 10 let mrcha!

Náměstí nebeského klidu

No šli jsme teda pryč, ale ne moc daleko, protože přímo před zakázaným městem je Náměstí nebeského klidu. Asi největší náměstí v celý Asii. Fakt obrovský! Taky se docela proslavo tím, že tam místní vláda nahnala,už si to obrovský číslo nepamatuju, asi 2 000 000 lidí a všechny je poestřílela…jeden z největších masakrů. Teď tam posedávali lidi a opět mávali vesele vlaječkou Číny. Lidi jsou tu vážně zblblí – nemaj svobodnej přístup k informacím a jsou fakt zmanipulovaný vládní propagandou. Chodí tam spoudta číňanů co má triko po Americkým vzoru I Love China(Miluju čínu).  Lidi se hrabou v popelnicích a při tom mávaj vlaječkou, fakt síla.  Vedle náměstí byla jedna z budov určená pro olympiádu…čelní strana vypadala dobře, dokonce hodiny s odpočtem zbývajícího času do začátku Olympiády, ale zároveň byli vydět Těžký jeřáby v zádu v plný práci…Nějak se mi nechce věřit, že by všechno ztihli. Nebo ztihnou, ale jak jsem už psal formou Potěmkynových věsnic, nebo metodou Slunce seno Erotika….zkrátka se udělá jen omítka na přední zdi baráků a rázem bude Peking vypadat jako čistý a hezký město. Jen by mě zajímalo co udělaj se smogem(jedna z variant je, že rozdaj povolení řidičům a některý budou moct jezdit jen v lichý dny a ostatní jen s v sudý – klasický Čínský řešení….snad na těch pár dní vypnou aspoň ty fabriky a vítr to stačí rozfoukat….Peking mořná zase jednou po roce uvidí sluníčko :-D). Třeba maratonisty si tu fakt nedokážu představit. Nehledě na jejich plíce, by měli roblém vidět se navzájem. Viditelnost tu po sto metrech rapidně klesá:-D – stovkaři budou v pohodě :-D.

Po náměstí  jsme vyrazili do nákupního centra. Nejdřív nás zaujal obchod s húlkama, ale byly dost drahý, tak jsme radši zamířili na jídlo do nějakýho skrytýho centra kuchyní(asi 3 patra pod zemí). Bylo tam asi 20 různejch kuchyní a my si mohli vybrat na co přesně jsme měli chuť. Nebylo to nejlevnější, ale pořád asi dvakrát levnější než napovrchu v nákupním centru. Místní nabízeli snad všechno myslitelný i nemyslitelný z Čínský kuchyně a fástfůdů. Jeda perlička: úplně v klidu jste si tam mohli objednat psa. Maj ho tam jako normální jídlo mezi vepřovým a kuřecím. Docela jsem o tom přemejšlel, ale vzhledem k tomu, že moje průzkumnictví nikdo nepodpořil, tak jsem si radši dal poradnou mísu skuřecím masem dělanám na 3 různý způsoby. Takže psa asi už nikdy neochutnám…teda jestli mě někdo nepozvete na grilovačku svýho miláčka :-D.

Nákupy a cesta

Po jídle, pořádně nacpaný, jsme vyrazili do obchodů. Moc jsme toho nekoupili, protože všechno bylo celkem drahý. Že je Čína levná, to v Pekingu rozhodně neplatí! V podstatě ani nikde jinde. Vstupy na památky jsou tu většinou ještě dražší nebo skoro stejně drahý jako v Evropě. Navíc vás ty mrchy ještě dokážou pěkně vyždímat, ale o tom až pozdějc. V pekingu jsme si teda skoro nic nekoupili, jen pár tradičních Čínskch košil, baterku do foťáku(Tu jsem skrz Němdu usmlouval snad na 20% původní honoty – trochu zaflirtoval na jednu mladlou a moc pěknou prodavačku), a nějaký ty suvenýry. Když jsme se pak rozhodli jet do hostelu, zjisitli jsme, že metro jaksi už nejezdí. Tady ho všude zavíraj vážně brzo. No, ale vzhledem, k tomu, že taxíky jsou v Číně vážně za baku, tak to nebyl problém. Metro by nás stálo asi 5Kč, místo toho jsme jeli tágem dýl, ale zato dráž(asi 40min) po rozpočtění asi za 20 Kč na jednoho. Bylo trochu obtížný se s taxikářem domluvit kam chceme. Sice jsem měl mapku z hostelu, kde bylo přesně vyznačený, kam chceme a napsaná adresa v čínštině, ale i přesto to něja špatně pochopil a odvez nás ke druhýmu jezeru…tak 20 min chůze. Tak sem mu to znova musel polopaticky ukázat. Taky trochu problém….Podle našich zkušeností jsou Většinou taxikáři v Číně slepý jako patrona – a to bez nadsázky. Každej dycky na mapu kouká s pěti centimetrů a snaží se brejlit – většinou jim to trvá tak 2 minuty, než se jim podaří rozluštit adresa.  Se divim, že můžou řídit. To maj asi z toho smogu.

Dorazili jsme na hotel a ještě jsme si domluvili výlet na další den, kdy jsme plánovali výlet na Velkou čínskou zeď. Po zkuešenostech s Číňanama jsme si to radši objednali rovnou přes hostel. Cena byla 130 yuenů tj. skoro 300kč. Říkali jsme si sice, že je to celkem drahý, ale že to ještě vezmeme. Ráno v 6 si pro nás měl přijet šofér s mikrobusem a zavíst nás někam za Peking, kde je to nejlepší.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít