Cesta z Coby do Chichen Itza

      |   

Den XIX.

Moc toho v plánu nemáme. Tohle je relaxační část naší dovči. Dnes jen přesun asi o stovku kilometrů k Chcicen Itza. Ráno jsme líně vstali a dali si snídani na hotelu. Mě jsem vynikající talíř ovoce. Všude tady mají stejný ovoce – pomeranč, ananas, meloun, papáju a asi nějakej další typ vodního melounu nebo co to je.

Zjistili jsme, že autobus druhý třídy projíždí Cobou přibližně jednou za dvě hodiny i hodiny, ve který by měl jet. Na dvanáctou jsme teda byli připraveni před hotelem. Zdálo se, že máme ještě nějakej čas a tak jsem si dal na cestu ještě kokosáka za 15 pesos. Hned vedle hotelu ho sice mají za 10, ale bylo mi trapný si pro něj zajít ty dva metry a pít ho před hotelem. Terka si dala zase emememsky, který tu mají nechutně levný (asi jen tady na hotelu) – ty jsem ji pak taky skoro celý sežral :-P. Po chvilce už jsme viděli, jak autobus zajíždí do Coby. Tam se vždycky otočí a jede zpátky, takže jsme věděli, že za 2minutky ho budem muset chytit. Taky že jo. Mávli jsme a stopli si autobus, kterej nás zavez do Vallalolidu. Dál to tímhle směrem nešlo.

Vallalolid

Podle průvodce by mělo být možný asi 300 metrů od autobusáku chytit colectivo do Chichen Itza. To jsme upřednostnili kvůli tomu, že naše další ubytování – Hotel Dolores Alba je asi 3km před Chichen Itza a colectivo staví na požádání. Bohužel nám ale nic nezastavilo. Když jsme se zeptali policajta, poslal nás asi 500 metrů na druhou stranu, ale tam taky nic. Asi v tom mají ve Vallalolidu bordel kluci ušatý. Po asi 15ti minutách jsme to vzdali a šli na autobusák. Koupili jsme lístek na první autobus, kterej měl jet asi za 10 min. Následoval jako obvykle boj s organizací na Mexickým autobusovým nádraží. K autobusu nás nepustili, i když tam už stál. Nebyli nám schopný říct, o co jde. Jen ať si dem sednout, že nás asi vyvolaj. No rozhlas klasika – jen španělsky a nesrozumitelně. Autobus sice byl na místě, ale stejně nás k němu pustili až s čtvrthodinovým zpožděním. My vystreslý ale oni na pohodu, klasika. Na našich místech seděla nějaká babka – než se s ní hádat, sedli jsme si za ni.

S řidičem jsme domluvili, aby nám zastavil přímo u hotelu, kterej je po cestě – no problémo – Terka to bravurně ukecala. Cesta byla v pohodě – teda až na jednu výjimku. Hned za náma seděl nějakej starší dobytek, kterej tam neustále lovil chrchle a plival je kolem sebe. Sahal nám na sedačky a na to, jak kolem sebe prskal, tak byl nemile blízko. Jednu chvilku, když to začalo bublat, tak jsem si myslel, že se snad v těch chrchlích utopí. No, dost nechutností, nebudem to rozebírat. Radši jsme si přesedli. Autobus naštěstí nebyl úplně plnej. Teď už jsme jen doufali, že máme rezervaci v pořádku. Je 29. prosince a my jsme psali před pár dněma, aby nám osekali ubytování na 30. prosince až 1. ledna. Vůbec nám neodpověděli. Snad nám ubytování nezrušili a nebudou mít plno. Tady by to mohl být problém.

Ubytovvání v Chichen Itza

Z Telefonu 43Autobus nás vyhodil na místě a my přišli na recepci. Borec tam nebyl. Nechal nás chvilku čekat a pak s náma začal řešit ubytování. Naši rezervaci tam měl. Začal to datlit do nějakýho 20 let starýho systému. Musel mít „dos box“, aby mu ten 602jkovej nebo ještě starší soft vůbec běžel. Netušíme proč, ale v tomhle ubytování je možný zaplatit v kuse jen 3 noci a pak zvlášť čtvrtou. Prý mu to sytém neumožňuje říká španělsky. Vytáh na nás úplně jinou částku. Na to jsme se ohradili a mávali kolem sebe naší rezervací. Zavolal někam pryč, kde mu to asi potvrdili. Ani se moc neomlouval. Ještě to pak ke všemu blbě spočítal a než jsme se dostali aspoň k přibližně správnýmu výsledku, chvilku to trvalo. Zaplatili jsme teda jen první tři noci a dostali klíče. Společný prostory jsou moc pěkný. Z Telefonu 44Máme tu 2 bazénky, skalku, stromeček, relativně hezkou restošku a malý budky na ubytování. Vevnitř je hodně místa a vypadá to moc hezky. Je teda  ale znát, že hotel není nejnovější. Čistota nic extra a záchod s koupelnou je dost cítit močovinou. Možná jsme měli jen pech na budku. Těžko říct. Je už po druhý hodině a tak si jdeme dát do místní restošky jídlo. Překvapuje nás malý výběr. V podstatě 4 jídla. Oproti restoškám z dřívějška nejsou ani moc velký porce a chuť taky nic extra. Špatný to ale taky není, takže vše sníme a vyluxujeme i celej koš zapečenejch bagetek, který tu dávají k jídlu.

Z Telefonu 45Po zbytek dne máme volno. Mají tu dobrej internet a tak si leháme do houpací sítě (oba do jedné) usrkáváme pivko, odpočíváme a surfujeme. Na bazének se ani nedostalo. Sice jsme chtěli, ale nějak nám nebylo dost teplo a voda nebyla nejteplejší. Spát jsme šli brzo, aby jsme dospali včerejší kohouty z Coby. Tady spíme skoro v džungli. Zvuky lesa krásně uspávaj. Na druhou stanu je teda silnice, ale moc toho v noci nejezdí a vůbec to neruší.

Cesta z Coby do Chichen Itza
5 (100%) 1 hlas





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít