Akumal a Jardín del Eden, Tulum o Vánocích – Mexiko

      |   

Den XV.

Tak a máme tu štědrý den. Jsou tu Vánoce a my se flákáme po Karibiku. Na dnešek jsme si připravili parádní program. Nejdřív máme v plánu navštívit cenote Jardín del eden a pak si zaplavat se želvama v Akumalu. To všechno jako menší výlet z Tulumu. Cenotes jsou místní jeskyně zaplavené vodou, ve kterých se dá často potápět. Voda tam je úplně průzračná, takže vidíte všechno, co se hýbe i nehýbe.

Cenote Jardín del Eden

Chtěli jsme vyrazit z Tulumu do Akumalu a ráno jsme se ptali na hostelu, jak se tam dostaneme. Chose nám poradil, ať si vemem Colectivo na hlavní ulici a jedem až na cenotu Jardín delEden, která je kousek za Akumalem. že zvládnem oboje za jeden den. OK, tak to teda asi zvládnem. Vypravit úplně brzo se nám nepodařilo. Jme po ránu trochu neschopný. Dali jsme si snídani (místní palačinky s nějakou polevou) a vyrazili kolem desátý. Dřív to většinou nezvládáme. Trochu jsme se báli, že na Štědrej den žádný colectivo neseženem, opak byl ale pravdou. Postavili jsme se na hlavní ulici a nečekali ani 2 minuty a zastavilo nám auto. Zeptali jsme se, jestli jede tam, kam potřebujem a nastoupili. V Tulumu jezděj colectivos v podstatě jen 2 cesty – Po hlavní silnici na jih a nebo na sever na Playa del Carmen. Ten jsme vzali. Akumal je asi 25 kilometrů vzdálenej od Tulumu. Cenoty Jardín delEden jsou jen kousek za Akumalem. Po místní hlavní silnici na Cancún to uteklo hodně rychle. Byli jsme tam asi za půl hoďky. Zaplatili jsme 30 pesos za jednoho a zůstali vyset vedle silnice uprostřed ničeho. Naproti přes ulici bylo naštěstí napsáno, že je tam odbočka k jeskyni. Pak to bylo asi 200 metrů k bráně, kde jsme museli zaplatit každej 60pesos za vstup a dalších asi 600m k jeskyni.

Jardín del Eden

Po příchodu jsme se ocitli na parkovišti. Lidi, který jsme viděli, měli všichni na sobě neopreny nebo nějak manipulovali s flaškama nějakýho plynu -možná vzduch :). Nikde to ale nevypadalo, že by nám řekli kam jít, nebo co dělat. Nějak jsme se ale protloukli až k díře v zemi zaplněný vodou. To bylo ono. Pochopili jsme, že asi už nikoho nepotřebujeme a směle můžeme jít do vody podle svého uvážení.

Nejsem geolog, ale někde jsem čet, že podloží místí oblasti je takový nějaký místy dutý a v některý jeskyni se občas propadně strop a tím se zpřístupní. Tyhle jeskyně jsou pak většinou zaplavený průzračnou vodou. Z Telefonu 27Tahle nebyla výjimkou. Dá se tu potápět hodně hluboko a jeskynní systém bude asi celkem zajímavej. Nicméně my měli půjčený jen brejle se šnorchlama z Mamas home hostel za 50 pesos jedny. Moc hluboko jsme teda nemohli. Voda byla trochu studená, ale rychle jsme si zvykli a začali se potápět do říše rybiček, jeskyňovodních panen a víl. Z Telefonu 26Celý to vypadalo, jako propadlá díra v zemi zaplněná vodou uprostřed džungle vybavená hajzlíkama a spoustou lidí, kterým se z hlavy valily podivný bubliny.  Z boku cenoty se dalo i skákat do vody asi tak ze třech až pěti metrů. Lidi toho hodně využívali a nejvíc tu byl vidět moderní trend selfíes z GoPro (sebe fotek/videa z malý kamerky na tyči). Jeden za druhým si šli skočit s tyčí do vody. Při skoku nasimulovali na desetinu vteřiny úsměv a pak sypali do vody jako každej jinej. My samo byli lepší – jak jinak. Točili jsme si skoky navzájem přímo z vody :-D.    V Jardín del Eden jsme se potápěli asi 2 hodinky, dokud jsme nevymrzli a nevyužívali baňos jako koroptve. Pak už byl čas změnit lokál.

Akumal

Došli jsme si 800 metrů k hlavní silnici a stopli kolektívo. Nečekali jsme ani celou minutu. Na Štědrej den to není špatná čekací doba na transport. Popojeli jsme asi 5 minut a řidič si řek stejný peníze jako za 25km z Tulumu – asi nás trochu natáh, no… Nejsme na to moc zvyklí tady v Mexiku. Zatím to na nás nikde moc nezkoušeli, nebo to bylo tak promakaný, že jsme si toho ani nevšimli. Colectivo nás vyhodilo na hlavní silnici. Přešli jsme přes nadchod a po značkách zamířili k pláži.

Asi v půlce cesty byl nějakej stánek s informacema. Paní nás zastavila a jestli prej jdeme na pláž. My že jo. A ona, že je zavřená – prej červená vlaječka, že by pro nás měla ale další výlety, aby jsme sem nejeli zbytečně. Zdvořile jsme odmítli a pokračovali na pláž, kde bylo všechno v pohodě. Červená vlajka opravdu byla, ale neznamenalo o nic jinýho, než max. koupání na vlastní nebezpečí. Vlny ani nijak extra velký nebyly. Prošli jsme si pláž a pak se Vrátili do jediný restaurace na pláži. Po cestě jich sice bylo víc, ale my chtěli na pláž. Museli jsme teda využít plážovýho monopolu, kde byly jídla docela drahý. Pořád se to ale dalo. Dali jsme si něco kolem stovky a něco pesos. Porcička maličká a nic extra. Trochu nás dostali s tím, že v jídeláku neměli pivo ani kolu. Trochu jsme větřili levotu, ale nechtělo se nám řešit ceny. Vězte, že kola, kterou tu běžně v lepších podnicích dostanete za 20 pesos a 600ml v sámošce za 10, jsme si dali za 4O a pivko do třetinky dokonce za pade. Kdyby aspoň kvalita jídla odpovídala, ani bych necek, ale byl to spíš horší průměr….

Plavání se želvama v Akumalu

Z Telefonu 28Co by jste chtěli dělat na Štědrej den? Co třeba zaplavat si s mořskýma želvama na karibský pláži? Nezní to špatně, no …  Jen na to počasí jsme neměli štěstí. Byl silnej vítr a vlny. Normálně azurová průzračná voda tak byla zakalená pískem a nebylo vidět moc hluboko. I tak je ale Akumal vyhlášeným místem, kam želvy jezděj pozorovat lidi. Počasí pod vodou nepřálo, ale nedalo se svítit, a tak jsme se snažili šnorchlovat i v horších podmínkách. Jedny brejle byly pěkně na prd a pořád do nich teklo. Hold dobrej kauf. Nakonec jsme měli štěstí. Terka zpozorovala jednu želvu a upozornila mě na ni. Já měl samo připravenou kameru a lov moh začít. Chvilku jsme nad ní plavali. Pak se nám začala ztrácet. Rozhod jsem se potopit níž a v tu chvíli tam najednou byli 2 – ta nová byla ještě větší. Byl jsem opravdu blízko.  Pak mi ale začal docházet vzduch. Pokusil jsem se dostat co nejblíž a třeba si na ni i sáhnout. Potvůrky jsou ale zatraceně rychlý, když se jim chce. Tak jsem se blíž jak na metr nedostal. Želva ale byla pořádná a máme ji natočenou.

Splnili jsme cíl si na Vánoce zaplavat se želvama – paráda. Chvilku si odpočinout  a pak druhý kolo. Tentokrát jsme šli dál po pláži víc napravo. Byla tam mnohem čistější voda a dokonce nějaký korály. Ty byli ale ve špatným stavu. Prý si je tu zničily. Oproti Filipínám opravdu slabota. Nicméně nějaký rybičky tam byly, takže když ne želvy, tak aspoň nějakej jinej podvodní život. Pak jsme se ještě přesunuli na původní místo přímo u vstupu na hlavní pláž a Terka viděla na chvilku ještě jednu želvu. Ta byla ale moc rychlá a nečekala.

Vylezli jsme z vody, osušili se, aby jsme stihli chytit kolectivo ještě relativně za světla, ale to se nám nepodařilo. Nad vnitrozemím bylo totálně černo a tma. Přicházela nějaká bouřka. Dali jsme se do běhu a doufali, že i po tmě se nám podaří chytnout nějaký colectivo. Taxikáři na nás volali, že jsou Vánoce a colectivo nejezdí. Řekli jsme si, ze to risknem. Když budou mít pravdu, tak na hlavní silnici chytnem taxík taky. Už přes silnici jsme viděli pár lidí, jak s baterkou mávaj a stopujou colectivo. Přidali jsme do kroku a začalo krápat. Zastavil jim nakonec nějakej taxík a pět se jich tam vměstnalo. Zůstali jsme u silnice sami s nějakým borcem. Teď jsme na projíždějící auta začali mávat my. Obloha byla černá a vypadalo to úplně na konec světa. Štěstí ale nezklamalo a během chvilky zastavilo colectivo, kam jsme se narvali i s borcem. Byli tam akorát 2 místa. Já chvilku stál, ale pak si jedna mamina vzala dítě na klín a uvolnila mi místo. Za chvilku jsme zastavili a nabrali další lidi. Vždycky je tu místo pro další lidi. Začalo pršet a my byli vděčný, že nejsme venku.

Vánoce na hostelu Mamas home v Tulumu

Dojeli jsme do Tulumu a dorazili do hostelu. Tam už začínaly přípravy na Vánoční večeři. Dali jsme si sprchu a vyrazili mezi lidi. Seznámili jsme se s Argentinským párem, třema Němcema a jednou Slovenou (Kačka). Za Vánoční večeři jsme dali na hostelu 200 pesos ale bylo to nic moc. Málo masa a zelí nechutnalo jako zelí. No dalo se to. K tomu všemu tam byla spousta pití. Takovou menší popelnici naplnili nějakým alko míchaným drinkem a nechali v tom plavat led a kousky jablek. Mě to docela chutnalo, ale Terce ne.  Navíc neměli žádnou naběračku, takže si každej, kdo si chtěl nalejt chtě nechtě musel v popelnici s chlastem umejt ruku. Trochu nehygienický, no … Snažili jsme se socializovat a pokecali s dalšíma lidma. Kulturní rozdíly se ale nezapřou. My se bavili s Němcema, Argenticema a Slovenkou.  Na Australany jsme neměli. Ty kalili o sto šest. My vnímáme Vánoce jako svátek klidu a pohody, nějakýho toho náboženství  a mají pro nás jakýsi spirituální nádech. Pro Australany a vůbec i pro Mexičany, Španěly atd atd to je jen příležitost se opít. Dárky se dávaj až ráno  a o ničem jiným to není …

Ráno se nakonec nerozdávali dárky ale myly záchody :-D. Bylo to fajn, ale bylo toho dost. Překvapení bylo, že se dodržel noční klid a v 11 přestali všichni chlastat. Nebo aspoň vypadli  pokračovat někam pryč. Bohužel se pak nad ránem vrátili a kecali nám pod oknem. Nic hroznýho, ale … – dalo se u toho spát. — štědrej večer je za náma. Užili jsme si celej den. Dárky jsme si dali jen v podobě parádních výletů.

Akumal a Jardín del Eden, Tulum o Vánocích – Mexiko
5 (100%) 1 hlas





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít